- 17. srpen 2018
- 1106x
Letošní tenisové mistrovství světa do 14 let na prostějovských kurtech přineslo českým žákyním výsledkový úspěch v podobě druhého postu. Kapitán Daniel Filjo se svými svěřenkyněmi však stříbro skoro vůbec neslavili, spíš u nich viditelně převládl smutek z těsné finálové porážky. Šlo o pronikavý rozdíl v porovnání s jejich reprezentačními kolegy.
* Můžete na úvod zhodnotit duel o zlato s Ruskem?
„V prvním singlu to Linda Fruhvirtová dobře otáčela, třetí set měla slibně rozjetý 2:0 a 4:3. Potom ale nezvládla koncovku, úspěšné dohrání zápasu. Ve druhé dvouhře nás Linda Nosková vrátila do utkání, od stavu 2:4 v úvodní sadě hrála perfektně. Zabrala skutečně ve správný moment. Bohužel rozhodující debl holkám tolik nevyšel. Za celý turnaj čtyřhru ani jednou neprohrály, tentokrát však narazily na hodně silný pár a Rusky byly prostě důraznější, lepší na síti.“
* Není trochu paradox, že Fruhvirtová celé MS suverénně dominovala a ve finále podlehla, zatímco Nosková se většinu šampionátu trápila a nejtěžší dvouhru přitom zvládla?
„Takhle to v tenise někdy chodí. (pousměje se) Navíc je potřeba vidět, že Linda Fruhvirtové měla opravdu špičkovou soupeřku, Andreeva ji jako vůbec první hráčka tady v Prostějově dostala do nějakých větších problémů. A možná se u naší tahounky projevila po náročném programu únava. Singlová forma Lindy Noskové naopak v průběhu týdne rostla a ve finále odehrála svůj jednoznačně nejlepší zápas celého mistrovství. Obrovská škoda je ale toho deblu. Trochu se tam promítly do servisu zdravotní potíže, holkám chyběl ten větší důraz a dostávaly se pod tlak.“
* Jak vnímáte konečné umístění?
„Již před začátkem mistrovství světa jsem říkal, že bereme minimálně finále a prostě do něj chceme postoupit. Což se podařilo, z tohoto pohledu jsme splnili svůj cíl. Když už ale v tom souboji o zlato jste, toužíte samozřejmě po rozhodujícím vítězství a myslíte na zisk titulu. Byl to jasně i náš případ, navíc jsme celý turnaj drželi roli největšího favorita. Proto finálová prohra moc bolí, složitě se s ní smiřujeme. Byť Rusky byly o malý kousek lepší.“
* Převládá tedy navzdory dobytému stříbru spíš zklamání?
„Momentálně určitě ano, ještě jsme pořád v emocích. Hlavně holky to bezprostředně po finále těžko nesly, dost si pobrečely. Jsem však přesvědčený, že až se vyspí a uplyne trochu delší doba, budou konečný výsledek v podobě druhého místa vnímat jinak než teď. A dosažený úspěch docení, i když na triumf jsme rozhodně měli a nechybělo k němu nijak moc. Já mám tuhle zkušenost ze šampionátu čtrnáctiletých v Prostějově už podruhé, před devíti lety jsme zde s holkama skončili taky druzí. No a původní smutek postupem času opadl, změnil se v dobrý pocit z celého turnaje. Věřím, že tentokrát to bude podobné.“
Další chyba na Vápenici.