„Vše ukazuje, že jdeme tou správnou cestou,“ usmívá se trenér Jiří Hon

Obrovské drama se odehrávalo na čele tabulky okresního přeboru. Takřka celou sezónu držely postupovou příčku Vrahovice, které byly ostatně velkým favoritem na triumf v nejvyšší soutěži OFS Prostějov a chtěly dosáhnout na vysněný postup do kraje. Jenže, stejně jako v minulých letech přišel nepochopitelný kolaps.

Ten vyvrcholil domácí porážkou s Otaslavicemi, které se naopak definitivně rozjely ke spanilé jízdě. Ta skončila euforickým postupem. O titulu okresního přeborníka rozhodlo až poslední kolo a při shodném počtu bodů vzájemné zápasy. Je tedy nasnadě, že otaslavický trenér Jiří Hon zářili v letní přestávce jako sluníčko.

* Jak byste zhodnotil první polovinu uplynulé sezóny?
„V úvodu hodnocení podzimní části soutěže musím konstatovat, že získání druhého místa v tabulce bylo pro naše mužstvo úspěchem. Před začátkem jsem si střídmě přál, abychom se na konci sezóny pohybovali kolem druhého, spíš třetího místa. Hráči mě však velice potěšili svým přístupem a bojovností, nakonec jsme bojovali už o podzimní prvenství. Je škoda, že se to nepovedlo. Dosáhli bychom tak historického postavení v tabulce. Nakonec jsme byli na druhém místě se ztrátou pouhých dvou bodů na Vrahovice. To měla být velká motivace pro utkání v jarní části soutěže. Naším cílem bylo udělat vše pro postupové umístění.“
* Vstup do soutěže se však nepovedl...
„Máte pravdu, hned první zápas v Nezamyslicích nebyl úspěšný. Nedokázali jsme se gólově prosadit. Výsledek nula dva mě dodnes mrzí, protože tam se prakticky rozhodlo o druhém místě po podzimu. V průběhu zápasu jsme přitom měli několik obrovských příležitostí, které jsme bohužel nedokázali proměnit. Ostatní zápasy, až na výjimku duelu s Jiskrou Brodek u Konice, kde jsme ztratili zbytečně jeden bod, byly pak už zcela perfektní. Objektivně přiznávám, že někdy na naší straně stálo i štěstí. Musím ale ještě jednou pochválit bojovnost hráčů a touhu zvítězit. Jako příklad uvedu utkání proti rezervě Čechovic. Vedeme tři nula, do šaten jdeme za stavu tři tři, kluci pak svojí snahou a silou dokázali zápas zvládnout a vyhrát šest tři. Nebo vzpomenu vydřené vítězství jedna nula nad Tištínem. V Dobromilicích ‚úřadoval' Michal Kaláb a s ním celé mužstvo, doma s Určicemi se dokonce třikrát prosadil Dominik Drmola. Naopak smůla se nám lepila na paty s již zmiňovanými Vrahovicemi. Po zhlédnutí videa jsem zjistil, že v osmdesáti procentech utkaní jsme byli na míči, nedokázali jsme využít gólových šancí. Vyrobili jsme dvě chyby a dopadlo to tak, jak to dopadlo...“
* Přes celý podzim se vám podařilo nastřílet i hodně gólů, čemuž odpovídalo i slušné skóre.
„V některých utkáních jsme si opravdu slušně zastříleli. Brodku jsme dali venku pět jedna, Čechovicím zmíněných šest, Hvozd dostal u nás doma jedenáct jedna, Určice také doma pět dva. Jen je škoda, že v některých zápasech s relativně horšími týmy nedokážeme diktovat naši hru a spíš se přizpůsobíme. To nás pak stojí hromadu sil a nervů. Střelcem podzimu se stal Dominik Drmola s devíti vstřelenými brankami. Naše postavení v tabulce se skóre 49:18 znamenalo produktivní útok a neprůchodnost obrany. Vše ukazovalo, že jdeme tou správnou cestou. Všichni však dobře víme, že je stále co zlepšovat.“
* Jak probíhala zimní příprava po tak úspěšné půlce sezóny?
„Mám k ní hned několik připomínek. Hráči ji nebrali zodpovědně, přistupovali k ní laxně. Nechodili pravidelně na tréninky, vymlouvali se na nedostatek času. Toho máme málo všichni. Pokud se však člověk rozhodne věnovat nějaké týmové volnočasové aktivitě, měl by k ní přistupovat zodpovědně. Obětovat poctivému tréninku jedenkrát týdně hodinu a půl času by mělo být pro každého hráče samozřejmostí. Nechápal jsem, proč někteří hráči trénovat nechtějí a hledají pro svoji neúčast různé omluvy až výmluvy. Je docela možné, že po úspěšné podzimní části nabyli dojmu, že na jaře dojde opět k vítězným utkáním jaksi automaticky. Jenže bez práce nejsou koláče. Takový přístup k zimní přípravě a trénování mě opravdu mrzel. Když se pak přidaly absence z vážných důvodů řádně omluveným hráčům a ještě i několik zranění, nebylo prakticky ani s kým trénovat. Stejně tak sabotovali tréninkovou přípravu i dorostenci.“
* Odrazilo se to na výkonech v jarní části?
„Projevilo se to hned na začátku jarního kola. Ke hře nastupovala jen polovina připravených hráčů. Důsledek nepřipravenosti byl vidět ve hře celého mužstva - špatná sehranost, nedostatek koncentrace, z toho plynoucí nervozita a průběh hry. Výsledky prvních čtyř zápasů se vůbec nedaly srovnávat se zápasy v podzimní části. Hra byla sice kombinačně dobrá, ale celkový důraz v koncovce dobrý nebyl. Teprve v pátém utkání s Výšovicemi se podařilo dosáhnout vítězství a získat tak tři body. Ovšem hned o týden později došlo ke zvratu v Určicích. První poločas měl o výsledku zápasu rozhodnout, jenže začala úřadovat naše mizerná koncovka. Druhou půlku hry jsem měl připravit lépe já jako trenér a udělat změnu při nasazení Halouzky.“
* To nevypadalo jako hra týmu, který bojuje o titul. Kde se to zlomilo?
„K mojí radosti, a myslím, že i hráčů, nastala změna k lepšímu, která přinesla šňůru vyhraných utkání. S Jiskrou Konice jsme zvítězili v poměru sedm nula, Horní Štěpánov jsme porazili devět čtyři. Tady jsme vyhráli sice s velkým počtem vstřelených branek, ale zbytečně jsme v devadesáté minutě nesmyslným faulem na Chvojku přišli o tohoto hráče až do konce soutěže. Ve Hvozdu jsme získali další tři body výsledkem čtyři nula. Bohužel i zde došlo ke zranění. Martin Tkáč při hlavičkovém střetnutí skončil s roztrženým obočím. Naštěstí po vynechání jednoho zápasu nastoupil opět do hry a odpovědně se účastnil dalších zápasů. Nabuzeni úspěchem a dobře motivováni jsme zvítězili nad Tištínem v poměru šest dva a čekaly nás tři poslední zápasy.“
* Mezi nimi byl opravdu hodně důležitý zápas s prvními Vrahovicemi na jejich půdě, který jste tentokrát zvládli na jedničku...
„Vrahovice ztratily body ve Vícově a nám se tak otevřela cesta k posunu do čela tabulky. Pokud bychom vyhráli, mohli jsme dotáhnout Vrahovice bodově, takže pro nás to byl zlomový zápas. Bylo potřeba, aby hráči nasadili všechny své síly, koncentrovali se na hru a vydali ze sebe maximum. S tímto přesvědčením a snahou zvítězit nastoupili všichni do boje a od stanoveného cíle je neodradil ani inkasovaný gól. Velká víra a naděje ve vítězství nedopustily, aby hráči svěsili hlavu a rezignovali. Utkání skončilo s výsledkem čtyři jedna v náš prospěch. Jelikož vzájemné utkání bylo vítězné pro náš oddíl, byla tu naděje na dosažení prvního místa v tabulce. V následujícím zápase ve Ptení jsme výsledkem tři nula získali další tři cenné body. Posledním zápasem jarní části soutěže bylo utkání s Dobromilicemi na naší domácí půdě. Všem nám bylo jasné, že pokud chceme být první, musíme nad Dobromilicemi zvítězit. Chlapci nastoupili na hřiště s velkou bojovností a touhou po výhře. To se nakonec k radosti všech otaslavických hráčů i občanů podařilo. Zápas s maximálním nasazením našeho týmu skončil poměrem pět ku dvěma v náš prospěch.“
* Byl to tedy boj posledního kola. Jak jste to snášel?
„Vzpomínám, jak po podzimní části soutěže v sezóně let 2016/2017 výbor odvolal trenéra Rudolfa Valného a rozhodl, že mám mužstvo převzít já. Zpočátku jsem váhal. Nakonec jsem funkci přijal s tím, že to zkusím a že se budu snažit zmotivovat hráče k tomu, abychom se všichni společnými silami dostali v okresní soutěži na co nejlepší místo. Pro sezónu 2017/ 2018 jsme posílili náš tým o několik nových hráčů, což se vyplatilo. Prožili jsme vydařený závěr, který vyvrcholil postupem. Prostě, jak je vidět, když se chce, tak to jde.“ (úsměv)
* Jaké jsou plány na nový ročník?
„V této sezóně tedy hrajeme ve vyšší úrovni I.B třídě Olomouckéhoo KFS. Všichni si uvědomujeme, že v této soutěži jsou technicky zdatná mužstva a my tudíž nemáme na růžích ustláno. Nesmíme podceňovat přípravu, musíme řádně trénovat a snažit se o to, abychom po takzvaně velkém úspěchu poslední sezóny nespadli po další sezóně opět dolů.“
* V jakém duchu proběhla příprava?
„Přátelská utkání jsme odehráli vždycky tak napůl s A týmem a dorostem, protože hráči pracují, mají dovolené, ale tak to prostě je, s tím se nedá nic dělat a budeme se s tím muset potýkat celou sezónu. Jak jsem říkal, hrajeme to pro zábavu, nejsme za to placení, takže to bereme tak, jak to je.“ (pousměje se)
* Došlo během léta k hráčským posunům?
„Žádné velké změny v kádru se po postupové sezóně neděly a vyšší soutěž si tak s radostí zahrají hráči, kteří si ji vybojovali. Pozitivní je, že dál zůstávají i hráči z hostování. Nejedlý a Hon, kteří nám pomohli to vykopat, což je určitě dobře.“
* Předpokládám, že hlavním cílem je záchrana...
„Jde hlavně o to, aby to kluky bavilo, fotbalem se bavili a potom přijdou i výsledky. Opakuji, že každopádně chceme soutěž udržet. Spousta hráčů v týmu vyšší třídu nikdy ani nehrála, takže jako nováček soutěže se budeme adaptovat a tak nějak pokukovat.“