„Byl jsem rozhodnutý, že už opravdu skončím,“ přiznal pivínský lodivod Jaroslav Svozil

S velkým očekáváním vstupovali do jarní části uplynulé sezony fotbalisté Pivína. Po podzimní polovině sice byli osmí s téměř dvaceti body, jenže s nulovým bodovým ziskem venku a těžkým losem před sebou. Nelehkou pozici se ale týmu podařilo zvládnout a zejména díky nedobytné domácí půdě vyšplhali „Turci“ až pod stupně vítězů. „Ustálili jsme sestavu a jaro už bylo až na některé zápasy dobré. Mrzí mě Haná a Klenovice, v obou jsem chtěl bodovat. Na Hanou jsem trochu nazlobený, že nás při třicetistupňovém vedru dají na umělku a je po fotbalu, o Klenovicích se už psalo a nemá cenu se k tomu vracet...,“ glosoval prestižní bitvy dlouholetý trenér tohoto výběru Jaroslav Svozil.

* Doma jste silní a pravidelně bodujete, proč se vám stále nedaří na hřištích soupeřů?
„Doma se můžeme spolehnout na bouřlivé prostředí, soupeři sem neradi jezdí. Naši kluci, mladí i starší, se dokáží trochu hecnout a jsou zdravě agresivní. Na zápasech venku musíme zapracovat. Stále někde hledáme chyby, hlavně ne u sebe. Jsme roztěkaní, ublížení, to nás vytrhává z koncentrace a tím pádem prohráváme.“
* Platí tato charakteristika i pro mladou pivínskou generaci?
„Určitě. Mladí to odkoukají od starších, a jak jsou vychováváni, tak pokračuje stejný trend.“
* Lze s tím do budoucna něco dělat?
„To kdybych věděl... Musíme začít trošku u sebe, i u realizačního týmu. Malinko se přizpůsobit a pracovat. Říkám jim, že když jedeme ven, ať se věnují své hře, své hlavě a ať si nevšímají diváků ani rozhodčích. Ale je to marné, je to marné, je to marné...“
* Vždy jednou za čas po vypjatějším zápase zmiňujete, že vás už trénování nebaví a máte chuť skončit. Jaká je aktuální situace?
„Letos jsem byl rozhodnutý, že už opravdu skončím. Už jsem to oznámil, kluci mě přemlouvali, já jsem nesouhlasil, přišel ale jeden zápas, který mě namotivoval, abych dále pokračoval v trénování. Mám jedno přání, které bych ale nerad blíže specifikoval...“ (úsměv)
* Bylo ustálení sestavy až tak zásadní?
„Ano. Hned zkraje podzimu nás postihla zranění Valtra a Martina Sedláka, což jsou pro nás stěžejní hráči. Martin je ideální hlavičkář a měli jsme bez něj slabinu, ‚Ciba‘ má zkušenosti z krajského přeboru. A jakmile se jeden trošinku uzdravil, zranil se zas druhý a stále jsme nemohli být v optimální sestavě.“
* A teď jste v plném složení?
„Začali jsme v pátek třináctého a neodchází nikdo. Naopak jsem do přípravy zařadil dva dorostence a vrátil se nám Pepa Makoš, jehož fotbal opět začal bavit a trénuje. Budeme tedy trochu posíleni a kluci budou muset o své místo více zabojovat a zasloužit si ho tréninky i docházkou.“
* Jak jste si nalajnoval pomalu končící letní přípravu?
„Zaměřujeme ji čistě na pilování herních situací a standardek. Fyzičku a rychlost by si měl každý z kluků hlídat sám, někteří jezdili na kole, jiní chodili hrát fotbal. Starším nechávám volnou ruku, jsou už natolik zkušení, aby si to uměli pohlídat sami.“
* Skupinu sice opustily Vrchoslavice a Smržice, přichází ale hned regionální trio. Jak se na tyto souboje i celou sezónu těšíte?
„Nováčky jsou Mostkovice, Němčice, Otaslavice a Jezernice. O Jezernici nemám žádné zprávy, je to takový staronový tým. Otaslavice víme, jaký zhruba mají kádr, co s Němčicemi a Mostkovicemi udělá sestup a jestli udrží kádr, to je otázkou. S Němčicemi a Otaslavicemi to jsou derby a moc se na ně těším, Mostkovice jsou pak jen přes město. Mrzí mě, že nám přeřadili Smržice, mají tam krásný areál i trávník.“
* Do jakých pater tabulky byste tak v novém ročníku chtěli zamířit?
„Chtěli bychom začít lépe než loni, to se pak odrazí na dalším vývoji. Když začneme dobře, tak pokračujeme dobře. Budeme rádi za klidný střed, chceme dávat příležitost klukům z dorostu a pomalu je začleňovat. Ať i žáci vědí, že jsou to kluci z vesnice a že jejich chození někam spěje a má nějaký cíl. Vždy nám ale kolem nich začnou kroužit supi, tak je už asi přestanu tolik chválit.“ (smích)