AKTUALIZOVÁNO: Jelínek: „SRDCAŘŮ VE SPORTU PROSTĚ UBÝVÁ“

Hokejový trenér, sportovní psycholog, motivační kouč. Tím vším je Marian Jelínek (na snímku), který na střídačce zažil velké úspěchy především v prvním desetiletí nového tisíciletí, kdy jako asistent trenéra české reprezentace byl u zlata z mistrovství světa 2005 a v extralize byl spoluarchitektem mistrovských titulů s pražskou Spartou. Neméně zajímavé jsou ale jeho postřehy z pohledu sportovní psychologie a mentálního koučinku, které nedávno autor pěti biografií přednesl také v Prostějově. Tuto příležitost jsme využili k zajímavému rozhovoru.

* Lidé vás většinou znají jako hokejového trenéra, ale vy se v současnosti zabýváte především psychologií a přednáškami po celé republice.
„Já se tímto zabývám už relativně dlouho, ale je fakt, že to teď nabralo trochu větší obrátky, a to nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Právě teď jedu ze Slovenska. Vlastně tak prostějovská přednáška vznikla. Marek Černošek se mě ptal, jestli bych tady něco nemohl uskutečnit, tak jsem to chtěl s něčím spojit. A cesta z Východu se k tomu dobře hodila. (úsměv) Mám tedy za sebou čtyřhodinové vystoupení na Slovensku. Je po tom docela hlad, z čehož mám radost. Lidé se ptají, přemýšlí o tom. Opravdu ten blahobyt má jisté negace a já je musím vnímat i učit jako rodič děti orientovat se v tom, aby nepodlehly určitým nástrahám blahobytu, a to je asi smyslem toho všeho. Ale hlavní motto je vlastně ten začátek – vychovejme dobrého člověka, pak teprve sportovce, novináře, doktora. Já tímto tak trochu provokuji, ale jsem mile překvapen, jaký to má ohlas. V Karlových Varech vyprodaný Thermal, v Českém Krumlově divadlo, až mě to samotného překvapilo. Teď pojedu do Kralup, přednášku si objednala fotbalová Sparta. Je to prostě milé, že to téma zajímá. Nechci říct, že jsou to všechno myšlenky, se kterými všichni souhlasí, to vůbec ne. To není smyslem. Tím je, zamyslet se nad určitými věcmi, trošku vyprovokovat lidi, aby odcházeli domů, a trošičku se jim něco motalo v hlavě, že by s tou svojí ratolestí mohli přemýšlet poněkud jinak.“
* Je tedy toto hlavní část vašich aktivit, neutekl jste tak trošku od hokeje?
„Trochu ano, zabývám se i individuálními sporty, například spolupracuji s Karolínou Plíškovou i dalšími vrcholovými sportovci, a to mě baví. Baví mě poznávat nový svět, protože když jste najednou v tenisovém světě, vidíte trénovat Djokoviče, Nadala, tak mně to zase pomáhá i v těchto věcech, o kterých hovořím. Teď dělám i jednoho jezdce WCR světového okruhu a pojedu do depa, tak je to pro mě něco nového. Stojíte tam v koutku a vidíte a pozorujete psychologicky, jak se ten závodník připravuje a získáváte trošku holistický pohled, tak mě to hrozně obohacuje a zároveň utvrzuje v těch věcech, že vnitřní nastavení člověka, ať už je to jakákoliv profese, je velmi rozhodující. Takže já musím kluky pochválit, protože to oni to zařídili, oni mě sem přivedli a zařídili to velmi dobře. Já jsem nečekal, že přijde tolik rodičů. Zase se projevilo, že když se to nějak dostane mezi lidi, tak je vidět, že je to zajímá. Oni si zaplatili vstupné. Je vidět, že když se dá téma, které se podá nějak inspirativně, a snaží se, aby to člověka přinutilo k přemýšlení, tak rodiče jsou ochotni naslouchat a jsou ochotni o tom přemýšlet. A jak už se pak vydají, jakou cestou, tak od toho jsou rodiče.“
* Jako hokejovému fanouškovi mi to nedá, abych se nezeptal na váš názor na budoucí vývoj našeho hokeje, poté co skončila éra Josefa Jandače. Národ čeká na úspěch už hodně dlouho, tak jaká je třeba vaše prognóza?
„Jestli na mistrovství světa získáme nebo nezískáme medaili, to je momentálně spíše shoda náhod. My ji můžeme získat, tak jak ji získali Němci na olympiádě, Švýcaři na šampionátu, ale určitě by to neznamenalo, že najednou jde hokej dobrým směrem. Dobrým směrem jde, když to zopakujeme pětkrát či šestkrát za sebou, to víme všichni. Dlouhodobě tu odstup a nějaká stagnace jsou, což ukazují čísla v cizích klubech, v ligách, v NHL, ubývají klíčoví hráči, není tak extrémní zájem o naše hokejisty. Na druhé straně, abych zase jen nekritizoval, české extraligové kluby hrály teď dvakrát finále Evropské ligy, takže není pravda, že by naše ligová soutěž byla špatná, to vůbec ne. Ale myslím si, protože v tom nějakým způsobem dělám, že je vidět proměna toho takzvaného materiálu, tedy hráčů, jejich nastavení, těch srdcařů, kteří tam měli vášeň, touhu, nadšení, to trošku ochladlo a přibyly tam ty explicitní věci, to znamená, že oni jsou extrémně dobře opečovávaní, ale to nenahradí ten vnitřek, ten potřebuji já probudit a probrat. Hemingway má takovou krásnou větu: ‚Myšlenka musí otěhotnět, aby vedla k akci.‘ To by mělo být vytesáno do kamene. Aby si to člověk uvědomil a přetavil to v něco. Ten hokej musí v hráčích otěhotnět!“
* Když jste zmínil srdcaře, pro mě byl v tomto směru vždycky vzorem Robert Reichel, který se teď vrací k národnímu týmu jako asistent trenéra...
„S tím souhlasím. Není pravda, že by vůbec nebyli, mluvím o procentech, že jich prostě ubývá. To stejné byl i Jirka Vykoukal. V době, kdy přišel do Sparty jako mladý hráč, tak těch srdcařů tam bylo patnáct. Teď jich tam máte čtyři nebo pět. A to si myslím, že je trošičku ten problém. Nepracovat sám se svým egem, se svojí komfortní zónou, s kritikou, s porážkou. Ne, mám agenta, mám rodiče, kondičního trenéra, výživového poradce, všichni mají na všechno všechny, ale ten efekt je potom to alibistické postavení. Lidi se vám bojí říct něco do očí, stojí vám za zády, nejsou to osobnosti. Je problém, aby to někdo vzal na sebe, prostě to vyhecoval. Je krásné, když to děláte už x let, tak si jako starší trenér uvědomujete, že jste tenkrát měli ty výborné Straky, nezaplatitelné Reichely. Teď všichni koukají do podlahy, pak možná začnou pomlouvat za zády! Když to řeknu jednoduše, tak oni se už ani nepohádají, nejdou na to pivo, aby si to tam vyříkali...“

MARIAN JELÍNEK
* narodil se 18. listopadu 1963 v Českém Krumlově
* hokejový trenér, mentální kouč sportovců, již více než 25 let se zabývá sportovní psychologií
* s hokejem začínal jako útočník v Písku, dotáhl to až do 1. národní ligy
* po přestěhování do Prahy nastupoval na I. ČLTK, po vážném zranění a roční přestávce se vrátil na led jako hráč druholigového týmu Slaný, kde také v šestadvaceti letech začal trenérskou kariéru
* vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor tělesná výchova – zeměpis
* kromě aktivní trenérské kariéry se rovněž zajímá o psychologii sportu, na toto téma sepsal řadu knih včetně pěti biografií
* v nejvyšší hokejové soutěži působil nejprve jako asistent trenéra Františka Výborného v týmu HC Sparta Praha (2004–2009), následně vedl jako hlavní kouč HC Plzeň 1929 (2009–2012), poté převzal tým Bílí Tygři Liberec (2012), od sezóny 2013–2016 byl znovu asistentem F. Výborného v BK Mladá Boleslav (1. liga, extraliga), hlavní trenér HC Motor České Budějovice (2017–2018)
* v letech 2003–2005 asistent trenéra u české hokejové reprezentace Alo
* mistr světa 2005, 2x mistr ČR se Spartou Praha, vítěz Prezidentova poháru 2009/2010 s HC Plzeň 1929, bronzová medaile s HC Plzeň 2011/2012, postup do extraligy s BK Mladá Boleslav 2013/2014, 4. místo s BK Mladá Boleslav 2015/2016
* v současnosti přednáší na katedře psychologie, individuálně asociacím a klubům napříč všemi sporty, ale také firmám z různých oborů
* je garantem oboru Psychologie pro manažery na Newton College
* je mentálním koučem tenistky Karolíny Plíškové a spolupracuje s dalšími vrcholovými sportovci – jako jsou například Tomáš Hertl, Jan Micka – či manažery
* z minulosti je známá spolupráce s Jaromírem Jágrem, dlouhou dobu byl jeho osobním koučem, současně také šéfem letní školy Jágr Team
zajímavost: v roce 2004 získal titul doktora filosofie z oboru kinantropologie (nauka o pohybu)