„To, co do toho dáte, se vám od lidí vrátí zpět na pódium,“ je přesvědčen Petr Polák, frontman skupiny Vintage Wine

S kapelou vystoupil na Keltské noci už popáté, patří totiž mezi jeho oblíbené festivaly. Petr Polák, zpěvák pražské hudební skupiny Vintage Wine, se v exkluzivním rozhovoru pro Večerník ihned po koncertu rozpovídal o hudbě i životě. V čem pro psaní textů nachází inspiraci, ale i jak se zpívá v ulicích Irska, se dozvíte jen ve Večerníku.

* Koncert byl napumpovaný energií...

„Byl, ale ta energie jde od lidí, a my ji vracíme zpátky. Tak to je vždycky. To, co do toho dáte, se vám od lidí vrátí, a naopak.“

* Kolikátý je to pro kapelu ročník?

„Jako kapela fungujeme šest let a na Keltské noci jsme popáté, takže pro nás už to je taková klasika. My v létě hodně cestujeme po různých festivalech, ale za sebe můžu s klidem říct, že Keltská noc je můj nejoblíbenější.“

* V čem nacházíte inspiraci na psaní textů a skládání hudby, protože pro kapelu převážně skládáte vy sám...

„To je pravda. Ono se to nezdá, ale většinou jsou to celkem depresivní nebo drsné písničky, prostě klasická keltská muzika. Ta je především o lásce, sexu, alkoholu a smrti. A v těch písních se tak nějak vše z toho zmíněného oslavuje. A nápady jsou samozřejmě ze života.“ (smích)

* Co ještě na léto plánujete?

„Dojet všechny festivaly do konce, to zaprvé. A za druhé budou Skotské hry na zámku Sychrov, kde máme první den prime time a hrajeme jako headlineři, takže na to se s kapelou moc těšíme. No pak se chceme zavřít do studia a udělat desku, na kterou si pozveme spoustu hostů a kapel, které takhle na cestách potkáváme a poznáváme. Také máme v Praze stálou scénu, kde přes rok pravidelně hrajeme, takže toho je opravdu moc.“

* Zahráli už jste si někdy v Mekce keltské hudby ve Skotsku?

„Měli jsme velké turné po celé Velké Británii. Tedy dokud se nám nerozbilo auto, které jsme tam museli nakonec nechat sešrotovat. Neměli jsme se jak dostat zpátky, neměli peníze a za deset dní byl koncert v Praze. Tím pádem jsme začali hrát po klubech, hospodách a na samotných irských a skotských ulicích. Vydělali jsme si na nové auto, kterým jezdíme doteď, takže máme volant na druhé straně. Ale po čtyřiadvacetihodinové cestě bez spánku jsme ten koncert v Praze odehráli.“