AKTUALIZOVÁNO: Prágerová: „BAVÍ MĚ TO A LIDI DO KINA CHODÍ“

Od ledna 2017 vede jako ředitelka kino Metro 70, čímž převzala vládu dosavadního faktického šéfa Ivana Čecha. Za půldruhého roku zjistila, co všechno obnáší taková funkce, a snaží se pro místní fanoušky připravit co nejbohatší program. Barbora Prágerová (na snímku) film vystudovala na katedře v Olomouci, kde také bydlí a odkud do Prostějova dojíždí. Po čase od našeho prvního rozhovoru jsme zjišťovali, jak se novinky daří uvádět do praxe...

* Jaké to je přijít do jiného města a na nové místo, které bylo tolik let nějakým způsobem zaběhnuté?
„Tak ono se to od mého nástupu rozběhlo úplně jinak, než to bylo předtím. Kino bylo součástí města a velká část té agendy byla rozeseta po nejrůznějších odborech. Poté se to najednou všechno přesunulo pod jednu střechu a my si začali dělat sami úplně vše. To znamená, že jsme pod svoji zprávu dostali budovu, celý provoz kina, program i smlouvy. Teď jsme samostatná příspěvková organizace. Já jsem tak za rok a půl zjistila, co ta práce všechno obnáší, je to opravdu tisíc věcí. Každopádně mě to baví.“
* Co ta práce tedy všechno obnáší?
„Těch úkolů je hrozně moc a je to opravdu hodně různorodé. Než jsem nastoupila, nevěděla jsem přesně, co to znamená pracovat v kině. Lidi si řeknou, že když někdo pracuje v kině, tak přijde do práce, kouká na filmy a říká si, co zahraje a co ne. To není vůbec pravda, protože já nemám vůbec čas se podívat na nějaký film. Už s výběrem toho filmu je to těžké. Dá se říct, že kupujete zajíce v pytli, protože těch informací o filmu vám distributor moc nedá. Většinou my kinaři máme tolik informací jako každý, kdo si film vyhledá na internetu před premiérou. Pak je to o odhadu, zda ten film v kině bude, nebo nebude fungovat. Kdy ho hrát, podle věkové přístupnosti i podle ročního období, což například znamená, že na léto nedáme do programu tři horory, ale takové ty letní trháky pro širokou veřejnost. Poté to musíme marketingově vše podpořit na internetu a na plakátech. A toto všechno je jen část naší práce.“
* Asi i hodně pomáhá, že v poslední době se dost smazaly rozdíly v přístupnosti na filmy...
„Určitě to pomáhá a díky tomu se rozšiřuje ten divácký potenciál. Poslední dobou je právě vysoká návštěvnost u hororů. Sice ty ratingy jsou tam nízké, kupříkladu na Tiché místo, které jsme teď hráli, byl rating 12+, ale pořád je to horor. U komiksových filmů, kde ta fanouškovská základna je obrovská, ta přístupnost byla úplně stejná, což je trošku paradoxní, ale značí to, že filmový svět je živý a svým způsobem proměnlivý během těch let.“
* Co váš nejoblíbenější filmový žánr?
„Já už jsem tak strašně dlouho neviděla nic v kině. (smích) Já se vždycky ráda podívám na Tarantina, ale jinak nemám nějaký oblíbený specifický žánr. Spíš naopak na horory opravdu nechodím.“
* Napadlo vás, že budete řídit jednou kino, když jste posílala přihlášku na filmová studia?
„Vůbec ne, a nenapadlo mě to, ani když jsem posílala životopis do výběrového řízení. Myslela jsem si, že to pro mě bude dobrá zkušenost s pohovorem, chtěla jsem si vyzkoušet, jak takové výběrové řízení vypadá a jak probíhá na něco, co bych v budoucnu jednou možná mohla dělat. Ale baví mě to a lidi do kina chodí, tak to asi neděláme špatně.“
* Co jste očekávala vůbec od filmového oboru, protože člověk si řekne, budu ve škole koukat na filmy a pak o nich debatovat a psát...
„Já jsem dělala klasický animovaný film, což je hodně specifický a hlavně praktický obor. Vyráběli jsme loutky, animovali loutkový film a podobné věci, což mě bavilo, ale vždy jsem byla zvyklá spíše na tu teoretickou praxi a chtěla jsem zůstat o filmu. Já mám univerzitu moc ráda a mám k ní hezký vztah. Také tam učí oba moji rodiče, takže pro mě to je takové domácí a přirozené prostředí. Během studií jsem poté odjela na Erasmus do Vídně, kde jsem chodila na univerzitu a to byla super zkušenost v novém prostředí. Navíc to vše probíhalo v německém jazyce, takže to byla taky výzva.“
* Jak hodnotíte kulturní dění v Prostějově z pohledu Olomoučanky?
„Je to jiné, ale já to asi úplně srovnávat nemůžu. Já žiju v Olomouci a sem do Prostějova jezdím do práce a poté zase domů, kde mám všechny kamarády, přítele a tak podobně, takže Prostějov pro mě znamená čistě práci a ten kulturní život sleduji spíše zpovzdálí.“
* Chodí lidé v Prostějově do kina?
„Jak jsem již uvedla, chodí v hojném počtu. V letošním roce kromě května, kde to uteklo o malý kousek, jsme byli lepší než v loňském roce. Zatímco minulý leden nepřišly ani tři tisíce, letos to bylo šest a půl. Takže do kina chodí a je to ohromně pozitivní pro nás, že se to úsilí vyplácí.“
* Na co se diváci mohou v nejbližší době těšit?
„Já mám osobně velkou radost, že druhý týden v červenci jsme promítali několik filmů z filmového festivalu v Karlových Varech. Nyní děláme mini maraton filmů Mama Mia, první a druhý díl, který má teď v létě premiéru. Hodně se snažíme v létě věnovat dětem, které třeba nejednou na letní tábory a podobně, budou v Prostějově, tak aby měly na co zajít do kina a k tomu jim vytvořit nějaký doprovodný program, nějaké aktivity spojené s filmy. Poté tady jsou ty klasické letní blockbustery, jako například Jurský svět a podobně, takže si stačí vybrat.“


BARBORA PRÁGEROVÁ
* narodila se 18. listopadu 1990 ve Šternberku
* svobodná a bezdětná
* je absolventkou Slovanského gymnázia v Olomouci
* vystudovala animovanou tvorbu na Univezitě Tomáše Bati ve Zlíně
* absolvovala také roční studium kulturní antropologie a roční mediální studium
* za sebou má obory filmová a divadelní věda na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
* v roce 2016 získala Cenu Akademie věd České republiky za popularizaci vědy
* před funkcí ředitelky kina byla součástí produkčního týmu festivalu AFO
* od 1. ledna 2017 je ředitelkou kina Metro v Prostějově
* mezi její koníčky patří četba knih a sport, nemá ráda ty kolektivní sporty, aktivně se věnuje horolezectví
* mezi nejoblíbenější režiséry patří Quentin Tarantino, tvůrce legendárního Pupl Fiction
zajímavost: oba její rodiče učí v Olomouci na univerzitě