AKTUALIZOVÁNO: JURA: „NEPOSTUPOVALI JSME, ABYCHOM SPADLI“

V nejkratší možné době se po loňském sestupu vrátili do druhé nejvyšší domácí soutěže fotbalisté Prostějova. Eskáčko přes dílčí problémy ovládlo tabulku Moravskoslezské ligy a zvítězilo s náskokem deseti bodů. Sezóna ovšem nebyla tak snadná, jak naznačuje konečný odstup od druhého Velkého Meziříčí. Ještě několik kol před koncem soutěžního ročníku se favorit trápil a domácí porážka s Líšní 2:6 v polovině května byla ledovou sprchou. Naštěstí i budíčkem v pravou chvíli. Ve zbývajících pěti utkáních sezóny už tým neztratil ani bod a slavil triumf do Fotbalové národní ligy. „Máme z toho radost! Prostějov si druhou nejvyšší soutěž zaslouží. A uděláme maximum, aby to nebylo jen na chvíli. Chceme se v ní zabydlet,“ tvrdí odhodlaně současný předseda klubu František Jura, který stál u samých začátků obrody novodobé historie prostějovské kopané.

* Postupovou euforii jste zažili podruhé za tři roky. Co chcete udělat, aby nenásledovalo sestupové vystřízlivění, což klub potkalo loni?
„Dva roky zpátky jsme byli v jiné situaci. Prostějov do druhé ligy postoupil po dlouhých letech. Bylo to nádherné, všichni si to užili. V týmu byla celá řada kluků, která byla dlouhodobě spojená s naším městem nebo blízkým okolím. Usoudili jsme, že řada z nich by měla dostat šanci zahrát si soutěž, kterou tito hráči vybojovali. Nebylo to šťastné rozhodnutí, byť lidsky pochopitelné.“
* Pro některé fotbalisty byla třetí liga jejich výkonnostním stropem?
„Tak jednoduše bych to neviděl. Pro všechny byl skok o soutěž výš hodně velký, chyběly nám zkušenosti. Ukázalo se, že rozdíl mezi třetí a druhou ligou je vážně výrazný. Větší než mezi druhou a první. Platí to ve všech oblastech, nejen na hřišti. Druhá liga se už nedá dělat jen s nadšením a na koleně. Sami jsme na to přišli, cena však byla velká. Čtyřiadvacet kol jsme byli v tabulce poslední, na předposlední tým tabulky jsme nakonec ztratili sedmnáct bodů. Nevzpomíná se na to dobře. Ale teď máme novou příležitost, tentokrát s ní chceme naložit lépe.“

* Třeba posílením aktuálního kádru?
„I v tom je vidět, že se klub posunul. Na posilách jsme začali pracovat ještě v průběhu soutěžního ročníku. Přestože nebylo jasné, že postoupíme. Ale v hlavě ta myšlenka byla a potřebovali jsme být nachystaní pro případ, že by všechno vyšlo. Minule to tak nebylo. O posilách se začalo uvažovat ve chvíli, kdy už na trhu vlastně žádné nebyly. Nebo přesahovaly naše možnosti. Do této situace jsme se letos nechtěli dostat.“
* Takže už máte vybrané posily pro novou sezónu?
„Některé už dokonce podepsané. Z Košic přijde brankář Miroslav Bréda. Domluvili jsme se s Matějem Biolkem. Záložník Slovácka naposledy hostoval ve Frýdku-Místku. Toho sledujeme delší dobu. Ve Slovácku hrál i stoper Michal Suchý, další naše posila. V útoku bude Marian Kovařík. Byl v Karviné, Vítkovicích, naposledy hrál na Slovensku. To jsou zatím jisté posily, ještě jednáme o dalších.“
* Vypadá to, že prostějovské vedení bylo při jednáních hodně úspěšné...
„Všechno také nevyšlo. Hodně jsem stál o Marka Střeštíka. Takový zkušený a šikovný hráč by se nám hodil. Několikrát jsme jednali, vše bylo na dobré cestě. Nakonec se rozhodl zůstat ještě v Maďarsku. To se stane. Do středu hřiště ještě někoho hledáme. Něco je rozjednané, snad to dobře dopadne.“ (úsměv)
* Ten pohyb v kabině je docela razantní. Je potřebný?
„Chceme být ve druhé lize konkurenceschopní, proto potřebujeme doplnit a ve všech řadách. Druhá liga je těžká soutěž, hraje v ní celá řada fotbalistů s bohatou historií. Když nebudeme mít dostatečně kvalitní a široký kádr, neuspějeme. A nám se nechce hned spadnout. Kvůli tomu jsme nepostupovali!“
* Předpokládám, že posily nejsou zadarmo. Bude mít fotbalový Prostějov k dispozici odpovídající rozpočet?
Máme představu, kolik nás bude sezóna stát. I to, kolik peněz ještě potřebujeme sehnat. Jednání vrcholí, věřím, že dobře dopadnou. Z pohledu posilování se pohybujeme v daných mantinelech. Víme, co si můžeme dovolit a rozhodně nepůjdeme přes naše možnosti. Děláme fotbal seriózně.“
* Bude v nové sezóně oblékat prostějovský dres dosavadní kapitán Karel Kroupa?
„Karel pro náš klub odvedl neskutečný kus práce. Je to ikona. I z tohoto důvodu mám k němu speciální vztah i přístup. Domluvili jsme se, že zatím zůstává do konce kalendářního roku. Pak si sedneme a promluvíme si, co bude následovat.“
* Fotbal, stejně jako ostatní sporty prochází obtížným obdobím. Jak vnímáte například ekonomické problémy celé řady klubů?
„Hned ze dvou pohledů. Jako předseda klubu i jako náměstek hejtmana a funkcionář Fotbalové asociace České republiky. Po loňských tahanicích o sportovní dotace z ministerstva se řada sportů dostala do těžké situace. Kluby byly na hranici krachu. Některé kraje, včetně toho našeho, se snažily výpadek nahradit zvýšenými příspěvky do sportu. To však nejde běžně opakovat. Potřebujeme systém, optimální by bylo samostatné ministerstvo sportu. Snad k tomu jednou dojde. Sport si musí najít své pevné místo ve společnosti, které měl. V současnosti o něj trochu přišel.“
* Myslíte tím i fotbal, ve kterém se pohybujete nejdéle?
„Fotbalové hnutí si hodně uškodilo samo. Stačí si vzpomenout na nedávné dohadování o změnu stanov. Dlouho zástupci obou komor vystupovali tak, že se zdálo, že český a moravský fotbal jsou dva odlišné sporty. Neřešil se sport, ale vztahy. To je přece špatně! K dohodě se dospělo na poslední chvíli. Snad už nastane doba, kdy se pohneme dopředu a fotbal z toho bude mít užitek.“
* Řešíte stejné situace i v politice, ve které se v posledních letech pohybujete?
„Některé věci jsou si bohužel hodně podobné... V obou sférách se udělalo hodně práce, je v nich celá řada kvalitních lidí. Přesto díky různým kauzám nemají dobrou pověst. Osobní spory devalvovaly práci institucí. Je třeba vše očistit a získat zpět dobré jméno. To je jediná správná cesta.“
* To se snadno řekne. Máte ale představu, jak to reálně provést?
„Ale ano, i když každému je jasné, že výsledky nebudou vidět hned. Je třeba vytvořit systémový program grantů. To chce čas, nejde vymyslet grantovou politiku za měsíc. Věřím, že bude už konečně potvrzena vláda a díky tomu se obnoví práce Národní rady pro sport, do které jsem nominovaný. Právě ta by měla vymyslet, jak bude rozdělování grantů probíhat. Ve fotbale je to trošku jednodušší, protože na jmenování vlády nemusíme čekat. Stal jsem se manažerem fotbalových projektů mládeže Fotbalové asociace České republiky a primárně se věnuji regionálním akademiím. Právě v nich vyrostou nové velké osobnosti, reprezentanti typu Rosického nebo Kollera.“
* Akademií je deset. Není to na Českou republiku příliš velké číslo?
„Rozhodně není. Je to jednoduchá rovnice - pouze z kvantity získáme kvalitu. V konkurenčním prostředí vyrostou velké hvězdy, opačně to nefunguje. Potřebujeme zpátky přitáhnout mládež zpátky ke sportu. Úbytek dětí, které se věnují sportu, je až alarmující.“
* Stojí vůbec sport za takovou námahu?
„Nechci jen opakovat, jak je sport důležitý pro rozvoj každé osobnosti. Z dětí, které se alespoň v mládí sportu věnují, vyrůstají charakterově silní jedinci. Význam pohybových aktivit pro celkové zdraví celé populace je také dostatečné známý. Zmíním ale i jeden aspekt, který se často nepřipomíná. Když český sportovec vyhraje například olympiádu, téměř každý Čech má při poslechu státní hymny husí kůži. A je to správné. Měli bychom být hrdí na zemi, ve které žijeme. Při velikosti České republiky je právě sport jednou z mála možností, jak si hrdost pěstovat. Nebudeme mít desítky držitelů Nobelovy ceny nebo kosmonautů. Šikovné a úspěšné sportovce jsme ale vždy uměli vychovat. A když se jim dařilo, plnila se náměstí. Když na podporu sportu rezignujeme, přijdeme také o jednu z možností být hrdí na naši zemi. To je pro mě nepřijatelné.“