Tylová: „Člověk musí mít pro divadlo velkou vášeň a zápal, jinak to dělat nejde“

PROSTĚJOV Zavřete oči, odcházím! Ano, známou hláškou herce Oldřicha Nového se v tomto vydání loučíme se seriálem rozhovorů s významnými postavami veřejného života, který nese název „NA ROVINU“. Děje se tak uprostřed jedenáctého kolečka, kdy nejprve zpovídáme radní, následně podnikatele, nadšence z kulturního či společenského děn (dnešní díl) a na závěr respondenta ze státní správy policie či justičních orgánů. Netřeba se však děsit, je to loučení dočasné, na podzim jsme na stránkách Večerníku s oblíbenou rubrikou zpět.

Na prknech, co znamenají svět, se pohybuje už několik let a divadlo dokonce i vystudovala. Jak sama říká, není to práce pro každého, ale pokud je tomu člověk oddaný, stojí to za to. Jako součást tvůrčího týmu se stará o výrobu kostýmů a jevištních dekorací, které jsou nezbytné pro celkový dojem z představení. Jak se někdo s láskou pro divadlo může stát součástí tohoto světa, se Večerník ptal Terezy Tylové (na snímku), členky olomouckého divadla Tramtarie.

* Jak se člověk dostane k takovému druhu práce?
„Asi někdy lehce, někdy těžce. (smích) Já studovala v Olomouci divadelní vědu, takže mám k divadlu blízko už hrozně dlouhou dobu. Navíc mezi mé koníčky patří šití šatů a podobných věcí, což už není od kostýmů daleko. V divadlech teď podle mě bývá nedostatek lidí, není to povolání, ve kterém člověk vydělá miliony. Musí pro to mít velkou vášeň a zápal, jinak to ani nejde dělat.“
* Pracovat v divadle asi není nejlehčí práce...
„Je to hodně náročná práce. Potřebuje plné nasazení, kreativní myšlení a zabere spoustu času. Na druhou stranu mě to nesmírně baví a vybrala jsem si to proto, jelikož skrze vytvořené kostýmy můžu vyjádřit sebe samu. Ale není to jen o kostýmech, to je jen jedna část, která s těmi dalšími vytvoří něco krásného, co dává smysl.“
* Vaše divadlo vystoupilo i u nás na Wolkrově Prostějově. Jak se vám festival líbil?
„To je pravda. Přijeli jsme s pohádkou Terezka a kouzelné autíčko a myslím, že malí diváci, co přišli, si to užili. Máme v repertoáru několik pohádek, ale vybrali jsme tuhle, protože soubor ji rád hraje a je to pohádka o vznikajícím přátelství a vzrušující cestě. Je to plné fantazie. Jinak Wolkrův Prostějov je svým konceptem určitě zajímavý festival. Nebyla jsem na soutěžních recitacích, ale doprovodný program je parádní. Objevila se tu některá velká jména jako Lukáš Hejlík nebo divadlo z Plzně, kde režíruje Marek Němec.“
* Co byste poradila dalším lidem, kteří by se chtěli ve svém životě zabývat divadlem?
„Nejprve asi ať si to pořádně rozmyslí. Myslím, že to není práce pro každého, ale určitě to stojí za to. Je to o vytváření hodnot a něčeho, co lidi osloví a něco v nich zanechá. Proto se to nesmí dělat jen napůl. Bylo by to poznat, protože diváci, co chodí do divadla, bývají všímaví. Myslím, že lidi, co rádi chodí do divadla, jsou podobní těm, co ho dělají. Člověk hlavně musí mít otevřenou mysl.“