AKTUALIZOVÁNO: „CO UDĚLÁM S PENĚZI? JEŠTĚ NEVÍM“

Tohle o sobě může říct jen pár lidí na světě! Známá reality show Robinsonův ostrov se na televizi Nova objevila teprve podruhé, po celé planetě se však tento formát s velkým úspěchem vysílá již od roku 1997. Klání založené na vzájemném vyřazování jednotlivých soutěžících se jen hrstce lidí podařilo vyhrát bez lží a intrik. Mezi „čestné“ vítěze se nedávno zařadil také třicetiletý Martin Složil z Prostějova. O tom, co vše jej na ostrově příjemného i nepříjemného potkalo, jak jeho působení v soutěži vnímali nejbližší a co očekává od života po ostrově, jsme si povídali v následujícím rozhovoru, který se zrodil přes e-mailovou komunikaci a sociální sítě.

* Mám pocit, že jste si Robinsonův ostrov užil daleko víc, než jste sám čekal. Je tomu tak?
„Užil jsem si to strašně moc! Již když jsem se rozhodoval, jestli podepsat smlouvu, tak jsem si dal dva dny na rozmyšlenou, abych si srovnal pro i proti a ničeho později nelitoval. Vůbec jsem nečekal, že dostanu příležitost strávit tolik dnů sám se sebou. Myslím si totiž, že náš nejtěžší boj vedeme právě sami se sebou...“
* Objevilo se v průběhu soutěže i nějaké nepříjemné překvapení?
„Mezi takové zážitky by se dala zařadit třeba Kobra filipínská, která patří mezi nejjedovatější hady na světě. To setkání nebylo zrovna dvakrát pohodové.“
* Prohlásil jste, že nikdy v průběhu soutěže jste si nepřipustil, že byste ji mohl vyhrát. Opravdu?
„To není úplné. Do první půlky je podle mě zbytečné, takhle přemýšlet a v té druhé zejména na Ostrově vykoupení, kde diváci nemohli sledovat veškeré dění, se teprve vyplatilo jako jednu z meditací vytvořit vědomí, že jsem druhý český Robinson.“
* Než jste šel do finále, byl jste favoritem. Na Ostrově vykoupení jste nepošlapal tolik „kuřích ok“ jako ostatní soutěžící, kteří zůstávali v hlavní hře. Byl jste si toho vědom?
„Ano, na Ostrově vykoupení nemáte možnost dál řešit kmenové rady a vytratí se jeden z mnoha aspektů hry. Musíte ale bojovat proti všem, kteří jsou vyloučeni a hlavně sám se sebou. Málokdo si vůbec dovede představit jak náročná část hry to je. Jde o součást hry stejně jako dění v hlavním kmeni a nikdo si ji nevybere dobrovolně.“
* Byl nějaký okamžik, kdy jste myslel, že je to váš definitivní konec?
„Určitě na kmenové radě odkud jsem byl vyloučen. A taky před druhým duelem, kdy jsem se měl utkat v silovém boji proti Dominikovi a Petrovi.“
* Stále jste působil docela relaxovaně. Objevil se nějaký moment, kdy jste toho měl už opravdu plné zuby?
„Zhruba po třinácti dnech, kdy jako kmen Manobo trávíme tři dny na našem ostrově, jsem si říkal, že jestli se nezačne něco dít, tak se zblázním. To se ale vyřešilo jednou zábavnou společenskou hrou a od té doby už se tenhle stav nikdy nevrátil.“ (úsměv)
* Co vám na ostrově nejvíc vadilo a jak jste říkal: přinutilo vystoupit z vaší komfortní zóny?
„Na ostrově mi nevadilo vůbec nic. Už to že se tam člověk dostane a začne se hrát je po celou dobu vystoupení z komfortní zóny. Nemáte jídlo, žádné zázemí, na které jste zvyklí a žádný kontakt s okolním světem.“
* Mluvil jste i o tom, že sociální prvek hry vám není blízký. Nicméně nemyslíte, že právě díky tomu, že jste byl relativně brzy vyřazen, jste se mu docela elegantně vyhnul? Nestal by se z vás pod vlivem okolností a snahy udržet se ve hře rovněž intrikán?
„Mluvil jsem o tom, že sociální aspekty, o které spousta lidí celou hru opírá tedy intriky, lži a zrady mi není blízká. Sociální úlohu hraje každý hráč, i kdyby seděl celou dobu na kameni, tak to bude lidi ovlivňovat. Já hrál sociální hru s respektem vůči svému okolí a to bych nezměnil ani v případě, že bych zůstal v hlavním kmeni.“
* Během působení na ostrově jste získal řadu fanynek. Čím myslíte, že jste je zaujal a vybavíte si nějaký zajímavý vzkaz, který jste od nich dostal?
„Myslím, že ať už to je fanoušek nebo fanynka, tak to bude nejspíš přístup k životu a lidem. Vzkazů jsem dostal spoustu a každý je jedinečný. Chci na všechny odpovědět, i když to bude ještě dlouho trvat. Nicméně si jich všech vážím a chci, aby to věděli všichni, kteří ve mě věřili.“
* Jak jste sám sebe vnímal v televizi? Bylo něco, co vám na vás vadilo?
(smich) „Byl to zvláštní pocit. S odstupem času by člověk chtěl říct věci jinak, ale bavil jsem se a smál každou chvíli, protože o to hlavně jde, dobře se bavit a umět se zasmát sám sobě.“
* Bylo něco zajímavého, co vám při pobytu na ostrově uniklo a dozvěděl jste se to až po sledování jednotlivých dílů v televizi?
„Každý je asi zvědavý na rozhovory, kdy se dozví, co říkali ostatní. Spíš mě mrzí, že v televizi chyběl moment, kdy chytím rybu, kterou si pak s Dominikem společně opékáme.“ (povzdechne si)
* Která z dívek na ostrově vám byla nejsympatičtější a proč?
„Bavily mě úplně všechny! Každá v sobě měla něco unikátního a pro mě bylo důležitý udržet kontakt s každou z nich. V Manobu jsme s Dominikem drželi nejvíc s Terry.“
* Nerušila vás na ostrově přítomnost kamer? A jak to bylo se snímáním zvuku?
„Na kamery si člověk zvykne hned první den jinak to ani nejde. Nebyly tam žádné skryté, jen pár nočních natáčení. Navíc s ní byl vždycky i zvukař.“
* Proč se nikdo nevydal prozkoumat celý ostrov?
„Ostrovy jsou obrovské, není možný se volně pohybovat všude. To by se taky mohlo stát, že kamera nebude mít co točit...“ (úsměv)
* Na koho jste na ostrově myslel nejčastěji? A v jakých momentech?
„Je těžký myslet na cokoliv mimo ostrov a hru, spíš jsem se těšil z vědomí, že budu za měsíc doma a všechny uvidím. Tím pádem jsem měl víc prostoru soustředit se na to, co je tady a teď.“
* Jak vaše působení na ostrově komentovala maminka, od níž vzešel impulz k účasti?
„Máma si to užívala, přála si to a já dostal příležitost jí to splnit. Byl jsem za to všechno strašně moc rád, protože jsem věděl, že jí splním sen a udělám ji nesmírně šťastnou.“
* Ptala se vás po návratu, jestli jste vyhrál?
„Nechtěla vědět vůbec nic. Toužila užít si napětí u sledování každé jedné epizody. Asi nemusím říkat, že mě to bavilo o to víc, protože měla příležitost si to se mnou prožít.“
* Jak jste ji na své vítězství připravoval?
„Nebylo potřeba, než začalo vysílání, ujistil jsem se, že je na všechny možné scénáře připravená a pak už jsem jenom sledoval, jak si to užívá.“ (úsměv)
* Co říkala na váš triumf?
„Moje máma nemusí nic říkat, její láska byla, je a bude nepodmíněná. Objetí po vyhlášení na pražské ´Náplavce´, řekne víc než slova. Do ucha mi pošeptala, že je na mě hrdá.“
* Co uděláte s vyhranými penězi?
„To ještě nevím...“
* Nemáte strach, že by vás vítězství v soutěži mohlo i nějak negativně poznamenat, ať už co se týče lidí, kteří se na vás nabalili, časového vytížení a prostředí, v němž jste se ocitl?
„Strach nemám, když jsem se rozhodl smlouvu podepsat, přijal jsem všechno, co je s tím spojené. Stejně jako vždy, bude záležet jen na mně, jak se k daným okolnostem postavím.“
* Původně jste po skončení ostrova plánoval návrat do Austrálie. Co konkrétně nakonec změnilo vaše rozhodnutí?
„Do Austrálie jsem se chtěl vrátit v případě, že neodletím na ostrov. Všechno ale dopadlo jinak a já chtěl zůstat tady a všeho být součástí.“
* Nelákala vás myšlenka vrátit se trvale do Prostějova. A proč?
„Do Prostějova se rád vracím a kdo ví, třeba se jednou vrátím natrvalo. Teď mě, ale ještě čeká spousta cestování a život v jiných zemích naší krásné planety.“
* Jaké máte ambice, co se týče zpěvu?
„Na zpěvu teď pracuji poctivě, chystám nové covery písniček a stejně tak i vlastní tvorbu. Muzice se chci vážně věnovat a teď mám skvělou příležitost.“
* V posledním společném rozhovoru jste říkal, že chcete studovat psychologii a udělat si pilotní průkaz. Už se vám něco z toho podařilo?
„Univerzitu už mám vybranou, takže příští akademický rok se do toho vrhnu. S pilotním průkazem teď ještě chvíli počkám.“


MARTIN SLOŽIL
* narodil se 25. července 1987 v Prostějově
* absolvent ZŠ Melantrichova, po vyučení kadeřníkem v Přerově si dodělal maturitu na Švehlově střední škole v Prostějově
* poté vystudoval bakalářský obor Rekreologie na Univerzitě Palackého v Olomouci
* sám se charakterizuje jako freelancer, což je termín pro nezávislého profesionála bez stálého pracovního úvazku
* mezi jeho záliby patří cestování, surfování, snowboard, lezení po skálách, kytara a psychologie zajímavost: na pustý ostrov by si vzal kytaru, surf a milovanou ženu, nejvíc by mu na něm chyběla jeho rodina, o které často a s velkou láskou hovoří