AKTUALIZOVÁNO: „KAŽDÝ DEN SE PO ŠKOLE VYDÁVÁM NA STŘELNICI“

O Josefu Křesalovi se již delší čas vědělo, že je velkou nadějí nejen prostějovské, ale i celé české lukostřelby, již v minulých letech patřil do užšího reprezentačního výběru a zúčastnil se i mezinárodních závodů. Až tolik tedy nepřekvapilo, že se hned při své premiérové juniorské sezóně stal českým šampionem této věkové kategorie, šokoval však o několik dní dříve, když se nedávný kadet vyhoupl na úplný vrchol i mezi muži. Student Reálného gymnázia poskytl Večerníku obsáhlejší rozhovor, v němž zavzpomínal na své začátky i na období, kdy chtěl s lukem seknout, přiblížil svou zažitou přípravu a představil i své plány do budoucna.

* Zkraje jara jste se stal hned dvojnásobným šampionem, jak jste oslavil titul?
„Já jsem upřímně ani moc neslavil. Po titulu mezi muži jsem se chystal na juniory a po juniorském titulu jsem zase neměl čas, hned jsme se vydali na soustředění.“
* A bude příležitost dodatečně?
„Určitě, ale nevím, kdy se tak stane.“ (smích)
* Která z těchto dvou zlatých medailí se rodila obtížněji, ta mezi muži, kde jste překvapil, nebo mezi juniory, kde se od vás zlato čekalo?
„U juniorů to bylo hodně těžší a bylo to i hodně o štěstí. U mužů jsem se účastnil víceméně na zkoušku a nic se ode mě neočekávalo, zatímco juniorský šampionát se konal hned o týden později. To už jsem měl titul mistra a čekalo se, že něco nastřílím. A nebylo to ode mě extra dobré, nestřílel jsem, jak bych chtěl.“
* Dokážete se dobře vypořádat s takovým tlakem, nebo vám to dělá problémy?
„Jak kdy. Třeba teď se mi to povedlo, ale v minulém roce tak úplně ne.“
* Je lukostřelba sportem hodně o hlavě a uvolněnosti?
„Asi ano, vyloženě psychicky se ale moc nepřipravuji, ani nevím, jak bych se měl speciálně chystat. Je to hodně individuální.
* Jak vlastně vypadá váš klasický lukostřelecký týden?
„Každý všední den chodím do školy, a když se dá už jít ven, tak se hned po ní vydávám na střelnici. Tam dojdu tak kolem druhé hodiny po poledni, rozcvičím se, střílím a tak kolem šesté se vydávám domů. Nechci říct, že školu zanedbávám, ale lukostřelba má nyní trochu přednost.“ (usměje se)
* Takže zhruba čtyři hodiny denně strávíte s lukem a šípy?
„Teď momentálně ano, obzvlášť je dobré počasí. Když ještě byla zima, tak jsem tam chodil jen třeba třikrát čtyřikrát týdně. Většinou přijdu jako první. Ostatní chodí tak třikrát týdně.“
* To znamená, že musíte tomuto sportu strašně moc obětovat. Co vám na oplátku dává?
„Na to není úplně jednoduché odpovědět, ale poslední roky mě to strašně baví. Začal jsem se tomu víc věnovat a daří se mi. Musím také zmínit, že samotná lukostřelecká komunita je velice přátelská. A když to neděláte úplně vrcholově, je to i klidný a přátelský sport. Dá se říct, že jsme jedna velká sportovní rodina.“
* Na co během střílení myslíte?
„Lukostřelba mi umožňuje zapomenout na cokoliv z daného dne. Soustředím se jen na střílení, na každý jednotlivý šíp, abych jej dokázal správně vystřelit.“
* Baví vás více střílet sám, nebo trénovat ve více lidech?
„Já raději trénuji sám, mám pak z toho nejlepší pocit. Jakmile střílím s někým jiným, už mi to tolik nejde.“
* Tím jste mi nahrál na další otázku. Každý závod se skládá z kvalifikace a eliminace. Vyhovuje vám více boj o co nejvyšší bodový nástřel než následná setová bitva?
„Asi by to mělo být u každého střelce zhruba nastejno, ale já mám raději kvalifikaci. Není až tak o nervech a střílí se mi příjemně. Eliminace už je mnohem napínavější, musíte se ještě víc soustředit na každý šíp a občas to prostě nevyjde.“
* Poslední roky má Prostějov silné muže a kraluje mezi družstvy, čím to podle vás je?
„Ano, klub je hodně silný. Máme dobré trenéry, hlavně paní Majarovou nebo Magdu Robovou. A nesmím zapomenout na Hanu Majarovou, která působí rovněž u reprezentace, právě od nich se můžeme hodně naučit. A také navzájem sami od sebe, to nás také posouvá dál. Pohybuji se mezi jimi už šest let a vycházíme spolu velice dobře.“
* Střílet jste začal v roce 2012. Hned vás ten sport tak chytil?
„Za uplynulých šest let nastaly momenty, kdy jsem si říkal, že toho nechám, ale to už dávno. Snad hned zpočátku, když jsem nedělal pouze lukostřelbu. Občas se mi moc nechtělo, ale nejvíce mě to chytlo před dvěma roky, ještě v době, než jsem se dostal do reprezentace. Začal jsem na střelnici chodit v podstatě pořád a takhle to vyšlo.“ (úsměv)
* Co vás vždy přesvědčilo u lukostřelby setrvat?
„V podstatě paní Majarová. Já bych jí prostě nemohl říct, že už končím a že mě to nebaví.“ (smích)
* Jakým sportům jste se ještě věnoval?
„Hrál jsem hokej i fotbal. Fotbal jen tak okrajově, v Plumlově jednou týdně, ale hokej v té době už pět let a poměrně intenzivně. V hokeji jsem skončil asi v sedmé třídě, kdy mě přestal bavit. Nebyla tam tehdy taková parta ani nálada, takže lukostřelba vyhrála.“
* Čeho byste rád dosáhl v tomto roce?
„Ve zbytku roku je mým hlavním cílem dostat se zpátky do reprezentace. Loni jsem nezvládl limity a vypadl jsem z ní, potřeboval bych je nastřílet. A také se konají nominační závody, do nichž jsem byl zařazen. Mimo to máme ještě na programu mistrovství Evropy, které bude v létě v Řecku, a Junior Cup ke konci jara v Itálii.“
* Teprve jste se přesunul z kadetů mezi juniory. Právě proto jste zatím limity nenastřílel?
„Dá se to tak říct. Zvládl jsem limity ‚B‘, ale ‚áčkové‘ ne. Pokud by se mi to podařilo, tak bych mohl zůstat v juniorské reprezentaci. Jsem alespoň členem sportovního centra mládeže, které má trochu nižší limity. ‚Escéémko' zařazuje soustředění a právě tam se dá hodně naučit, třeba jak doma cvičit a posilovat. Sejdeme se tam i s reprezentanty a společně trénujeme.“
* Jak často se taková soustředění konají?
„To se mění. Předloni ani nevím, jestli byly, loni se konaly tři nebo čtyři a tento rok jsou naplánovány taky čtyři. První bylo v lednu a další pak v dubnu.“
* Kde se vám vlastně střílí lépe, v hale, nebo venku?
„Většinou se mi daří víc uvnitř, líp mi to tam sedí. Ale každému střelci chvíli trvá, než si zvykne na změnu vzdálenosti i měnící se počasí. Je to v podstatě jiné střílení. Záleží třeba na poloze slunce, na jeho základě posouváte mířidlo, dále venku panují těžší povětrnostní podmínky, navíc se střílí na sedmdesát metrů.“
* To musíte mít hodně dobrý zrak, abyste dokázali na takovou vzdálenost přesně zamířit:
„V lukostřelbě na tom příliš nezáleží. Je potřeba vidět terč, ale mnoho střelců, i vrcholových, nosí brýle. Jde hlavně o provedení výstřelu. Mířidlo se dá posadit na střed terče a šíp tam poletí, nezáleží moc na tom, jak dobře vidíte terč. Někdy je výhodou, když na něj příliš nevidíte a nemusíte se na něj upínat.“
* Takže jde zejména o koordinaci pohybů?
„Jo, to rozhodně! Jde o to eliminovat co nejvíce pohybů a být co nejpřesnější.“
* Lukostřelba je olympijským sportem, láká vás i tato meta?
„Olympiáda by mohla být na pořadu někdy hodně v budoucnu, bude to ale strašně obtížné. Nominačním závodem je mistrovství světa a málokdy se nějaký Čech kvalifikuje.“
* Zahraniční sportovci jsou tedy o tolik lepší?
„Nerad to přiznávám, ale asi jsou o dost lepší. Nedá se říct, že by tu byla lukostřelba na extra špatné úrovni, ale je tam fakt hodně velká konkurence.“
* Vy osobně už máte zkušenosti s mezinárodními závody, čím vás nejvíc obohatily?
„Ty první jsem bral víceméně jako trénink, abych si zvykl na atmosféru, jak se střílí. Mezinárodní závody jsou jiné než klasické tuzemské akce včetně mistrovství republiky. Je tam větší konkurence a celkově je to těžší.“