AKTUALIZOVÁNO: Páleník: „NEJPRVE ČÍŠNÍK NA LODI, TEĎ ŘEDITEL!“

Současný ředitel Národního domu v Prostějově Jan Páleník převzal tuto funkci po Miroslavu Švancarovi na jaře roku 2007. Ještě předtím prožil krásné dva roky na zaoceánské lodi jako číšník. Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Večerník, který rozebral současnou nákladnou rekonstrukci Národního domu, jeho „stěhování“ na prostějovské náměstí a zeptali jsme se i na jeho vstup do komunální politiky.

* Národní dům v Prostějově je zcela určitě takzvaně dobrou adresou. Je ředitelování této secesní památky stejně tak naplňující?
„Otázkou je, co to má být dobrá adresa? (úsměv) Pravdou ale je, že když se mi ráno nechce do práce a po cestě vidím Národní dům, okamžitě pookřeji. Společně s radnicí je totiž tou nejkrásnější budovou v Prostějově! A je tedy radost a také čest pro něj pracovat. To je bez debat.“
* Někdo by řekl, že dělat ředitele Národního domu je procházka růžovou zahradou. Ono to ale zas až tak růžové asi není, že?
„Opravdu to může vypadat jednoduše, ale rozhodně tomu tak není. Každá práce má to své. Pro každého ředitele je ale nejdůležitější mít dobrý personál, který se v současné době shání velice těžko. My ho ale tady v Národním domě máme, za což jsem pochopitelně velmi rád. Pak už jdou další věci mnohem snáz.“
* Co vlastně všechno obnáší vaše současná práce?
„Společně s provozním Národního domu mě vždy od pondělí do soboty čeká každodenní organizace práce zaměstnanců. Dále absolvuji denně mnohá jednání se zákazníky, pro které pořádáme plesy, různé oslavy nebo společenské akce. V tomto ohledu jsme nejen schopni poskytnout atraktivní prostory, ale zároveň dokážeme každou akci zorganizovat přímo na míru danému klientovi. Takzvaně na klíč. Mnozí zákazníci k nám přijdou s dosti nejasnou představou a je na nás, jak jim danou oslavu dokážeme uspořádat. Podstupuji také četná jednání s dodavateli, což zabere rovněž spoustu času a mnohdy i nervů. Nejde jen o to vybrat toho s nejpříznivějšími cenami, ale zároveň musím neustále posuzovat kvalitu dodávaného zboží a hlídat ji. K tomu všemu si přidejte ještě přísné hlídání hospodaření, ze kterého se musím zodpovídat městu.“

* Takže práce takzvaně od nevidím do nevidím?
„Skoro ano, volnou mívám většinou jen neděli. Já vždycky s oblibou říkám, že v restauraci se pracuje, když se ostatní baví.“ (smích)
* V nedávné minulosti jste působil ve velice atraktivní profesi, když jste dva roky pracoval jako číšník na zaoceánské výletní lodi. Jak na tuto anabázi vzpomínáte?
„Byla to pro mě především velice zajímavá zkušenost. Ta loď měla tisíc lidí v posádce a dva tisíce osm set hostů! My všichni zaměstnanci jsme tam měli hned několik rolí. Kdyby náhodou nastala nějaká mimořádná událost, všichni jsme věděli, co dělat z hlediska zajištění bezpečnosti. Pak jsme všichni měli svoji regulérní práci a k tomu všemu ještě jakousi příslužbu v případě akutní potřeby. Na lodi bylo tolik lidí, přitom na ní nebylo jediné volné lůžko. Byla vysoká jako panelák, jedenáct pater nad hladinou a tři pod hladinou. Dělal jsem hlavně číšníka a na palubě, kterou jsem měl na starost, byly hned čtyři restaurace.“
* To jste tedy prochodil nejedny boty, že?
„To každopádně!“ (směje se)
* Jak jste se ze zaoceánské lodi dostal do Národního domu v Prostějově?
„Když jsem se na podzim roku 2006 vracel z Ameriky, hledal jsem logicky novou práci. A Národní dům hledal provozního. Takže jsem nastoupil jako vedoucí provozu, což jsem dělal vlastně jen půl roku. Na jaře 2007 pak tehdejší ředitel pan Švancara odešel do důchodu, takže jsem zkusil ucházet se o tuto funkci. A správní rada Národního domu mě skutečně jako nového ředitele vybrala.“ (pousměje se)
* Byla to pro vás velká změna v pracovní kariéře?
„Určitě, je to hodně jiné. Zatímco teď přemýšlím a plánuji, co má dělat někdo jiný, tak dříve to bylo přesně opačně. (úsměv) Nejen na lodi jsem měl přesně nalajnované, co budu dělat a nemusel jsem o tom moc přemýšlet. Takže během jediného roku se moje pracovní role vlastně obrátila naruby. Ale zase jsem při současné funkci ředitele mohl využít veškeré zkušenosti, co jsem nabral z dob, kdy jsem pracoval jako číšník. A číšníkem jsem mimochodem byl kdysi i v Národním domě.“
* Národní dům čeká v nejbližších týdnech složité období. Již brzy se máte i s celým provozem stěhovat na náměstí. Jak jste na tuto změnu připraveni?
„Trochu bych to upřesnil. Naše stěhování bude souviset s tím, jak budou postupovat rekonstrukční práce. Momentální situace je taková, že jsem v úzkém spojení se stavbyvedoucím firmy, která náročnou rekonstrukci Národního domu provádí. Tudíž vím, že většina prací se nyní vykonává na straně divadla, takže u nás na zahrádce, v kavárně a restauraci zůstane dosavadní provoz beze změn zhruba do konce června. Pak se znovu budeme domlouvat, zda se rekonstrukce začne dotýkat i našich prostor. Pak teprve přichází na řadu zmíněná varianta, tedy krátkodobé stěhování na náměstí T. G. Masaryka.“
* Jak vůbec bude vypadat proklamovaný stan, ve kterém budete před muzeem provozovat restauraci či kavárnu?
„Ono nepůjde čistě jenom o stan, na náměstí přestěhujeme i stoly ze zahrádky Národního domu. Pod stanem o rozměrech osm krát dvanáct metrů, který nám zapůjčí litovelský pivovar, budeme podávat obědy a večeře, lidé si ale budou moci posedět i pod slunečníky u kávičky. Takto bychom mohli částečně zachovávat provoz od pondělí do pátku. A uvidíme, s jakou reakcí nejen Prostějovanů se setkáme. Každopádně bychom v době rekonstrukce nechtěli přijít o naše pravidelné hosty, proto hodláme pokračovat v provozu i touto formou. A jsme rádi, že magistrát nám vyšel vstříc.“
* Mně osobně to připadá hodně atraktivní. Těšíte se na tuto letní změnu?
„Docela ano, i když půjde pro nás o naprosto novou věc a hlavně nevyzkoušenou. Ale třeba tím získáme i nové zákazníky, kteří pak do Národního domu začnou chodit na jídlo i po rekonstrukci.“
* Stěhování provozu zdůvodnila primátorka města i tím, že nechcete přijít o zaměstnance, kteří by si v době rekonstrukce mohli hledat jinou práci...
„To je taky pravda. Jak známo, v dnešní době se noví zaměstnanci strašně těžko shánějí a my máme vynikající kuchaře i číšníky. Stěhování na náměstí je tedy trochu i z nouze ctnost.“
* Rekonstrukce Národního domu má stát hodně přes sto milionů korun. Není v tuto chvíli na škodu, že tento secesní skvost je památkově chráněn a veškeré práce tak mohou výrazně komplikovat památkáři?
„Neřekl bych přímo, že je to škoda, ale všechno se samozřejmě s památkáři musí konzultovat a někdy právě oni mají na styl rekonstrukčních prací zcela rozdílné názory. Ale firmy, které se podílí na rekonstrukci, se vždy musí památkářům podřídit. Samozřejmě že se často jednotlivé složky oprav prodraží, to se ale nedá nic dělat. A zaplaťpánbůh za to, že je to Národní kulturní památkou.“
* Vyskytla se v průběhu rekonstrukce už nějaká komplikace?
„Nevím o žádné. Co mám zatím možnost sledovat, tak jde všechno podle plánu. Ale jednu věc bych chtěl připomenout. Sám jste zmínil, že celková rekonstrukce bude stát přes sto milionů korun. Trošku kuriózní věc ale je, že značnou část rekonstrukčních prací občané v konečném důsledku ani nezaznamenají! Za většinu peněz totiž budou odizolovány základy, proběhne generální oprava přípojek kanalizační sítě a vodovodu nebo plynových přípojek a podobně. A nejvíce prostředků zřejmě spolkne nová střecha. Takže se může stát, že v zimě přijde do restaurace host, a zeptá se, tady se něco opravovalo? A co stálo těch sto milionů?“ (usměje se)
* Vydrží podle vašeho názoru Národní dům po rekonstrukci dalších sto let?
„Pevně věřím, že ano. Když ho stavěli naši předci a dnes už Národní dům má přes sto let za sebou, tak proč ne?“
* Jak jsme se dozvěděli, chystáte se rovněž na vstup do politiky, když jste se objevil na kandidátce do zastupitelstva města za ODS. Co vás k tomu vedlo?
„Těžká otázka! Město Prostějov je v současnosti vedeno velice dobře, je opravené a nezadlužené. Já to prostě chci zkusit, je to něco nového, taková výzva. Věřím, že přispěji k tomu, aby Prostějov i nadále šel dopředu a přinesl také vlastní nápady jak a co zlepšit. Prostě mě to láká, proč taky nepřiložit ruku k dílu a jenom nekecat? Na kandidátce ODS jsem také kvůli tomu, že právě nabídka této strany mě zaujala nejvíce. Nejsou tam totiž pouze straníci, ale z poloviny nezávislí kandidáti jako já.“