AKTUALIZOVÁNO: Pamětník transportů Pavel Fried: „Nakládali nás do vagonů jako dobytek!“

Sám na vlastní kůži zažil jeden ze čtyř transportů vypravených z Prostějova. Dnes osmaosmdesátiletému Pavlu Friedovi z Třebíče bylo na přelomu června a července necelých dvanáct let. Nacisté jej i s rodiči a dalšími příbuznými přivezli na hlavní prostějovské nádraží a společně se stovkami dalších Židů převezli do Terezína. Válku se mu podařilo přežít, většina jeho souputníků ale takové štěstí bohužel neměla. Pavel Fried (na snímku) zavzpomínal na tragické chvíle během druhé světové války i při odhalení pamětní desky na hlavním nádraží v Prostějově.

* Že Židům hrozí velké nebezpečí, bylo jasné již mnohem dříve než v roce 1942, kdy z Prostějova odjížděly transporty do Terezína, že?
„Holocaust samozřejmě nezačal až v Osvětimi. Ten vznikl už ve chvíli, kdy nám Židům a Romům začali nacisté měřit hlavy a určovat, kdo je rasově způsobilý a kdo ne. A to se dělo v Německu už po nástupu Hitlera k moci. Dávno před válkou. Nikdo se jich neptal, proč to dělají. Pak přišli právníci, kteří dostali za úkol napsat protižidovské zákony. Napsali je, a taky je nikdo nehnal k odpovědnosti, proč to udělali. Potom vyházeli naše profesory ze škol a univerzit a přišly další a další zákazy, co my Židé nesmíme dělat a kam nesmíme vstupovat. A ostatní lidé? Neptali se, neprotestovali. Nikdo jistě nemá právo požadovat od toho druhého více odvahy, já ale tvrdím, že každý, kdo nejen zosnoval holocaust, ale i ti, kteří jej schvalovali a neprotestovali proti němu, prostě nesou alespoň mikroskopickou vinu na vyvražďování Židů.“
* Vzpomenete si ještě na svůj transport z Prostějova do Terezína?
„Jako dítě jsem už prožil ponížení dávno předtím. Když do Čech a na Moravu vtrhli Němci, tak nás Židy už honili po ulicích a bili nás. Pak nám sebrali veškerý majetek, což se mnohým tehdejším spoluobčanům dokonce líbilo! A ve chvíli, kdy nás obrali o majetek a důstojnost, tak nám nakonec vzali i svobodu. A zase se nikdo neptal, proč nás v Prostějově nakládají do vagonů jako dobytek a odvážejí do Terezína. Byl to strašný pocit plný zoufalství a obav o budoucnost. Na nádraží v Prostějově nás fašisté vedli v průvodu, bylo to strašně ponižující. A co jsme si vezli s sebou v kufrech či batozích, o to poslední nás pak obrali v Terezíně.“

* Jaké to tam bylo?
„Terezín nebyl vyhlazovacím, ale koncentračním táborem. Dneska často slýchávám, že Židům tam vlastně bylo dobře, vždyť se tam pořádaly koncerty, sportovalo se a podobně. To ale byla právě ta další podlost fašistických vrahů. Protože oni sami se museli usmívat, protože věděli, že lidé fidlající na různé nástroje nebo zpívající budou za čtrnáct dní či měsíc převezeni například do Osvětimi a tam zpívat poslední písničku v plynové komoře! Nacisté s námi v Terezíně hráli psychologickou hru, abychom nepanikařili a měli třeba určitou naději. Přitom v mnohých případech bylo o našich osudech již rozhodnuto.“
* Kde vy sám vidíte příčinu holocaustu?
„Samozřejmě hlavně ve vzniku tak zrůdné ideologie, kterou zplodil nacismus a hlavně Hitler. Velkou příčinu vyvražďování Židů ale vidím také v nevšímavosti a nečinnosti okolí. Každý v té době konal jenom to, co se mu poručilo. Dnes z toho plyne velké poučení. Až po vás nyní bude někdo něco chtít, vždycky se ptejte sami sebe, zda je to správné. A srovnejte si to se svým svědomím.“