Hanácký divadelní máj, který je přehlídkou ochotnického divadla, má za sebou už svůj dvaatřicátý ročník. Na tak vysoké číslo by nikdy nedosáhl, kdyby za spoustou práce nestáli pracovití a poctiví lidé, kteří mají rádi kulturu a chtějí se o ni podělit s ostatními. Ředitelka festivalu Hana Vojancová je jednou z nich. Díky ní a jejímu týmu si mohli kulturní fajnšmekři užít osm dnů plných divadelních představení „na prknech, co znamenají svět“. Co všechno se skrývá za realizací festivalu, který zahrnuje dvě postupové části: Moravskou regionální přehlídku činoherního divadla pro děti s výběrem na národní přehlídku Popelka Rakovník a Moravskou regionální přehlídku venkovských souborů s výběrem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, nám prozradila sama šéfka němčického svátku.

* Jak se podle vás celý osmidenní festival vydařil?
„Myslím, že se to celé velice povedlo. (úsměv) Bylo to samozřejmě nesmírně náročné. Na programu bylo celkově šestnáct představení, z toho sedm dětských a devět pro dospělé diváky. Ale když jsme si to hodnotili mezi sebou v týmu, shodli jsme se, že vše klapalo, jak mělo. Mám pocit, že postupem času jednotlivá představení gradovala až do konce, vrcholem byla zejména Edith, což byla úplně poslední hra.“
* Jak se člověk stane ředitelkou festivalu?
„Původně měla být šéfkou vedoucí kulturního střediska paní Šikarová, která však bohužel onemocněla. My jsme se s realizačním týmem sešli hned, jak jsme se to dozvěděli, a po společné domluvě to padlo na mě. Ostatní měli spoustu své práce. Takže i takhle se člověk může stát ředitelkou festivalu.“ (smích)
* Taková funkce také určitě obnáší spoustu povinností...
„Rozhodně k tomu patří kontrola chodu celého festivalu, aby bylo zajištěno vše, co má být. Bylo potřeba se sejít každý den s týmem a vše si projít. Zjistit, zda je vše připraveno na další den, co se týká občerstvení, techniky a tak dále. Zázemí pro hostující soubory. To jsou všechno věci, které musí být neustále v pořádku, aby vše bez problému probíhalo. My v tomhle týmu pracujeme už několik let, takže v podstatě každý ví, co má dělat a běží to bez nějakých problémů.“
* Kolik lidí je potřeba mít v realizačním týmu, aby takový festival vznikl?
„Je jich hodně. Na začátku nás bylo asi šest nebo sedm, takový základ. Samozřejmě se v průběhu festivalu přidávají další a další. Ochotníci ze spolku Na štaci, co zajišťovali bar a občerstvení. Důležitá složka jsou technici, kteří zabezpečují chod všech představení v sále, ať už to je zvuk, světla, dekorace na jevišti. Potom také podpora ze strany němčické radnice, odkud nám chodí pomáhat pracovnice s prodejem vstupenek. V neposlední řadě uvaděčky do sálu a uklízečka, která musí kino uklidit i několikrát denně po každém představení. Snad jsem na nikoho nezapomněla, ale oni určitě všichni vědí, jak moc byli nápomocní.“
* Podle jakého klíče se vybírají představení, která jsme mohli na festivalu vidět?
„Termín festivalu se ví hodně dlouho dopředu, a tudíž se mohou přihlásit všechny ochotnické soubory, co by měly zájem si u nás zahrát. Jsou tam samozřejmě určité podmínky, co musí splňovat. My pak po nějakém rozhodování nominujeme ty nejlepší soubory, které bychom chtěli.“
* Kolik her jste za těch osm dní viděla?
„Já jsem neviděla pouze dvě představení pro děti, protože ta byla většinou dopoledne, nebo brzo po poledni. A to jsem ve škole, jelikož pracuji jako učitelka. Jinak mně žádné představení neuteklo. A byly to velkolepé zážitky. Líbil se mi hrozný entuziasmus a nadšení všech herců, bylo to úžasné!“
* Oslovila vás nějaká hra víc než ty ostatní?
„Měla jsem dva favority. První je samozřejmě již zmíněná Edith od souboru Blic, která mě teda dojala. A druhý favorit je od místního spolku Na štaci - Převýchova v díře.“
* Kdo pro tento rok zasedl v porotě, která vybírala vítěze?
„Všechno to jsou vlastně divadelní matadoři. Někteří z nich už přijeli poněkolikáté, ale snažíme se po nějaké době porotu po částech obměňovat a přinést nějaký nový svěží pohled na představení.“
* Jak přijímají lidé z Němčic náhlý příval návštěvníků a vůbec celých těch akčních deset dní, kdy se pořád něco děje?
„Já myslím, že ti, co mají rádi kulturu a tíhnou k ní, každoročně přijdou. V hledišti je vidět spousta známých tváří a lidé sem chodí, vybírají si představení svých oblíbených souborů, které znají z předešlých let. Můžu říci, že návštěvnost byla dobrá. Sice menší než loňský rok, ale to hodně přičítáme opravdu krásnému počasí a prodlouženému víkendu, který na festival tento rok vyšel. Hodně lidí si v první pracovní den po víkendu brala dovolenou, měli tak čtyři dny volna a někam vyrazili.“
* Jak již bylo zmíněno, hned sedm představení bylo cíleno na dětské publikum. Je to snaha, jak přivést děti k divadlu?
„Je to tak. Snažíme se každý rok zajistit dětská představení. Dokonce bych řekla, že v některých dnech nám zvyšovala počet návštěvníků. Ve volných dnech vzali děti do divadla rodiče a v normálních pracovních dnech nám zase chodili žáci základní školy nejen z Němčic.“
* Je už v přípravě něco na příští rok, nebo teprve nastane chvíle, kdy se bude bilancovat letošní ročník?
„Určitě je potřeba všechny ty zážitky strávit. Sejít se a popovídat si o tom, jak to všechno proběhlo. Hlavně si odpočinout a nabrat síly.“