„Karel je hladový...,“ smál se Jan Koudelka

Zemětřesení v sestavě přečkal, ovšem nikoli na svém postu. Ofenzivní záložník Jan Koudelka se posunul do útoku ke Kroupovi a opět patřil k nejlepším hráčům na hřišti. Svůj výborný výkon korunoval dvěma skoro na vlas stejnými brankami. Své pocity popsal Večerníku v exkluzivním rozhovoru.

* Zůstal jste na rozdíl od jiných v základní sestavě, ale na jiném postu. Svědčilo vám to?
„Soupeř situaci nám i mně osobně hodně ulehčil. Jsem moc rád, že jsme vyhráli, ale bylo to tím, že jsme si vytvořili množství šancí. Pozice útočníka mně seděla asi víc, ale vše se odvíjí od síly soupeře. Rýmařov nám toho směrem dopředu umožnil víc než třeba Líšeň. Jsem ale rád, že jsem si tento post zase zahrál, podobně jsem hrál na hrotu na podzim ve Vyškově. Páteční porážku je ale stejně těžké odčinit. Kdybychom přistoupili k začátkům poločasů stejně jako teď, šest gólů bychom určitě nedostali. Je asi třeba čas od času dostat facku, ale ne takovou jako s Líšní... Jsem rád, že jsme to proti Rýmařovu zvládli.“
* V prvním poločase jste střílel nepřesně, uplatnil jste se po přestávce, kdy bylo třeba přidat ještě nějaký ten gól navrch...
„Střely byly spíše ze záklonu, proto nemohly být přesné. Když jsem šel sám na gólmana, věděl jsem, že mu udělám kličku, protože on jen stál. A podruhé stál taky. Takže mně jen stačilo, abych ho ‚objel‘. To bylo pro mě jednoduché.“
* Při páté brance jste si málem mohli vybrat, kdo vstřelí hattrick. Měl jste k míči dál?
„Karel je hladový... (smích) Kdybych ho dohnal ještě nějakou střelou, bylo by to zajímavé. Ale to je fakt jedno, kdo dá kolik branek, hlavně že jsme vyhráli.“