AKTUALIZOVÁNO: „DÝCHÁ SE MI LÍP, NEŽ KDYŽ JSEM BYL DVĚSTĚPADESÁTÝ“ Prostějovský tenista Adam Pavlásek hlásí restart, vyhrál challenger v Římě

25. květen 2018

755x

Dlouho byl Adam Pavlásek považovaný za velký tenisový talent, kterému se ale nechce příliš trénovat. Několik let se pohyboval mezi druhou a třetí stovkou světového žebříčku ATP, poslední krok k posunu mezi elitních sto tenistů hned několikrát nezvládl. Poprvé se to ale přece jen podařilo až v červnu 2016, o sedm měsíců později atakoval sedmou světovou desítku. To bylo však jeho dosavadní maximum. Kvůli problémům se zdravím, ztrátě sebevědomí na kurtu i osobním potížím následoval pád, který postupně nabíral na rychlosti.

Na konci loňského roku byl člen TK Agrofert Prostějov na 202. příčce, na začátku května dokonce spadl na 245. místo. Za záchrannou brzdu zatáhl na challengeru v Římě, kde překvapivě vyhrál pět zápasů v řadě a získal svůj čtvrtý titul v kariéře, díky čemuž je nyní evidován jako 177. mejlepší tenista světa. „Přitom jsem zvažoval, jestli do Říma vůbec poletím,“ přiznal po návratu do prostějovského areálu Pavlásek, který nyní věří, že pád zastavil a výkonnostní vzestup bude mít trvalý charakter. Cílem tenisty je návrat do světové stovky!

* Předchozí průběh sezóny nebyl povedený, když jste vyhrál pouze pět zápasů. Byl jste z toho hodně rozladěný?
„Takové výsledky nemůžou nikoho těšit, téměř všechno bylo špatně. Snažil jsem se být trpělivý a doufal, že se to zlomí. Některé zápasy byly i docela slušné, hned v následujících ale zase přišel pád a rozladění. Před Římem jsem hrál v Ostravě. Proti Zdeňkovi Kolářovi jsem měl mečbol, ani to nestačilo. Frustrace byla opravdu velká. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že na další turnaj vůbec nepoletím... Ale nejsem zvyklý se vzdávat dopředu. Odměnou byl titul, který je v kariéře zatím nejcennější.
* I díky náročným podmínkám, které v Římě panovaly?
„Opravdu to bylo těžké. Zápasy byly dlouhé, hrálo se na pomalém povrchu, pomalé byly i míče. Byl to test odolnosti. Musel jsem být hodně trpělivý a čekat na šanci. Docela se to vyplatilo.“ (úsměv)
* Na výrazný úspěch jste čekal dlouho. Neztrácel jste víru ve vlastní síly?
„Titul přišel po dvaceti měsících, to už je nějaká doba... Někdy se to tak poskládá. Jednou jsi dole, podruhé nahoře. Není to příjemné, ale ani tak to prostě nesmíte zabalit.“
* Jakým způsobem jste hledal cestu zpátky a potřebnou sebedůvěru?
„Každý člověk chce problémy vyřešit sám, i já jsem se o to dlouhou dobu snažil. V únoru jsem ale začal spolupracovat s mentálním koučem. Jsme prakticky v každodenním kontaktu, řešíme spolu i maličkosti. Cítím velký pokrok, dostávám se do pohody, jsem vyrovnanější. To je pro hru to nejdůležitější. Hlava je základem úspěchu v každém sportu. Když není čistá, nic nevyhrajete.“
* Prvním úspěchem spolupráce bylo povedené vystoupení v Davis Cupu, v němž jste zvládl singlovou premiéru?
„V utkání proti Izraeli si všechno sedlo, jak mělo. Celý týden byl v pohodě a ukázal to i samotný zápas s Dudim Selou. Pomohla mi atmosféra, miluju hrát v Česku před českým publikem. O Ostravě to platí dvojnásob, jsem tam skoro doma. Fanoušci byli skvělí, takové nám můžou všechny ostatní týmy jedině závidět.“* Navíc byl na střídačce Jaroslav Navrátil, který vás dokonale zná...„To je pravda. Pomáhal mi, radil. Dostal jsem od něj důvěru a za to jsem byl vděčný. Chtěl jsem ji splatit.“* Podařilo se, porazil jste hráče z první světové stovky. Ukázalo vám utkání směr, kterým se máte ubírat?„Hlavně ukázalo, že když budu hrát takovým způsobem i na turnajích, můžu být žebříčkově úplně jinde. I o tom jsme s mým mentálním koučem hovořili.“
* V Římě se hrálo na antuce, vesměs šlo o dlouhé zápasy. Byla to dobrá příprava před zářijovou daviscupovou baráží v Maďarsku?
„Baráž nás čeká až za pět měsíců. Ale každý vyhraný zápas může pomoci. Maďaři vybrali antuku, hrát se bude venku, v září se dá očekávat teplo. A zápasy budou zřejmé dlouhé. Může to být podobné jako v Římě, kde semifinále trvalo dvě a tři čtvrtě hodiny a finále ještě o pět minut déle. Zápasy mě vyždímaly dokonale. Ale i připravily. Ukázaly, že i tak náročné duely v krátkém časovém úseku můžu zvládnout.“
* Tlak v Davisově poháru je ale jiný než na turnajích, že?
„To se nedá srovnávat... Turnaje se hrají každý týden. Vypadnete a hned máte další možnost to napravit. V Davis Cupu je to jiné. Navíc hrajete za Českou republiku, nechcete zklamat fanoušky. Přesto mám tu soutěž hodně rád. Jsem rád, že mám možnost reprezentovat.“
* Poslední triumf vám žebříčkově hodně pomohl. Poskočil jste o osmašedesát míst na aktuální 177. příčku. Jak se vám líbí současné postavení?
„Pochopitelně se mi lépe dýchá, než když jsem byl dvěstěpadesátý. (úsměv) Ale zase by nebylo dobré turnajový výsledek přeceňovat. Rozdíly ve druhé a třetí světové stovce nejsou velké. Takové skoky se stávají, není to nic neobvyklého. Jde o to, udržet si konzistentní výkonnost delší dobu. Pokud by zase přišlo období neúspěchů, z dlouhodobého pohledu by římské vítězství žebříčkově k ničemu nebylo.“
* Ještě před rokem jste byl v první světové stovce. Současným cílem je opětovné pokoření této mety?
„Jestli je někdo devadesátý nebo sto desátý, to je v tenisu strašně malý rozdíl. Výkonnostně téměř nulový. Ale stovka je stovka, je to cíl a sen, každý hráč v ní chce být. Znamená, že hrajete hlavní soutěž na grandslamech, i na ostatních velkých turnajích nemusíte do kvalifikace. Chtěl bych se tam vrátit, ale snadné to nebude.“
* Přestože už víte, jak se do ní dostat?
„To je právě problém. Moc dobře si pamatuji, jak to bylo těžké. Trvalo to dlouho, několikrát jsem už klepal na dveře a nevyšlo to. Ale nechci na to příliš myslet, protože je to svazující a na kurtu potřebuji čistou hlavu.“
* Na druhou stranu si můžete říkat, že herně na to máte..
„To je pravda. Jenže když jdete od porážky k porážce, tlačí vás to spíše dolů. I tak se na to dívám pozitivně. Byl jsem ve stovce, tak snad něco umím. Pokud budu předvádět tenis, jakého jsem schopen, můžu se vrátit.“
* Jak dlouho to bude trvat?
„To se nedá odhadnout. Potřebuji výhry, jen ty přinesou chybějící body. Doufám, že se to zlomí co nejdříve. Třeba už na červnovém turnaji v Prostějově. Budu doma, mohlo by to klapnout. Byl by to dobrý odrazový můstek.“

* Jakým způsobem jste hledal cestu zpátky a potřebnou sebedůvěru?
„Každý člověk chce problémy vyřešit sám, i já jsem se o to dlouhou dobu snažil. V únoru jsem ale začal spolupracovat s mentálním koučem. Jsme prakticky v každodenním kontaktu, řešíme spolu i maličkosti. Cítím velký pokrok, dostávám se do pohody, jsem vyrovnanější. To je pro hru to nejdůležitější. Hlava je základem úspěchu v každém sportu. Když není čistá, nic nevyhrajete.“
* Prvním úspěchem spolupráce bylo povedené vystoupení v Davis Cupu, v němž jste zvládl singlovou premiéru?
„V utkání proti Izraeli si všechno sedlo, jak mělo. Celý týden byl v pohodě a ukázal to i samotný zápas s Dudim Selou. Pomohla mi atmosféra, miluju hrát v Česku před českým publikem. O Ostravě to platí dvojnásob, jsem tam skoro doma. Fanoušci byli skvělí, takové nám můžou všechny ostatní týmy jedině závidět.“
* Navíc byl na střídačce Jaroslav Navrátil, který vás dokonale zná...
„To je pravda. Pomáhal mi, radil. Dostal jsem od něj důvěru a za to jsem byl vděčný. Chtěl jsem ji splatit.“
* Podařilo se, porazil jste hráče z první světové stovky. Ukázalo vám utkání směr, kterým se máte ubírat?
„Hlavně ukázalo, že když budu hrát takovým způsobem i na turnajích, můžu být žebříčkově úplně jinde. I o tom jsme s mým mentálním koučem hovořili.“
* V Římě se hrálo na antuce, vesměs šlo o dlouhé zápasy. Byla to dobrá příprava před zářijovou daviscupovou baráží v Maďarsku?
„Baráž nás čeká až za pět měsíců. Ale každý vyhraný zápas může pomoci. Maďaři vybrali antuku, hrát se bude venku, v září se dá očekávat teplo. A zápasy budou zřejmé dlouhé. Může to být podobné jako v Římě, kde semifinále trvalo dvě a tři čtvrtě hodiny a finále ještě o pět minut déle. Zápasy mě vyždímaly dokonale. Ale i připravily. Ukázaly, že i tak náročné duely v krátkém časovém úseku můžu zvládnout.“
* Tlak v Davisově poháru je ale jiný než na turnajích, že?
„To se nedá srovnávat... Turnaje se hrají každý týden. Vypadnete a hned máte další možnost to napravit. V Davis Cupu je to jiné. Navíc hrajete za Českou republiku, nechcete zklamat fanoušky. Přesto mám tu soutěž hodně rád. Jsem rád, že mám možnost reprezentovat.“
* Poslední triumf vám žebříčkově hodně pomohl. Poskočil jste o osmašedesát míst na aktuální 177. příčku. Jak se vám líbí současné postavení?
„Pochopitelně se mi lépe dýchá, než když jsem byl dvěstěpadesátý. (úsměv) Ale zase by nebylo dobré turnajový výsledek přeceňovat. Rozdíly ve druhé a třetí světové stovce nejsou velké. Takové skoky se stávají, není to nic neobvyklého. Jde o to, udržet si konzistentní výkonnost delší dobu. Pokud by zase přišlo období neúspěchů, z dlouhodobého pohledu by římské vítězství žebříčkově k ničemu nebylo.“
* Ještě před rokem jste byl v první světové stovce. Současným cílem je opětovné pokoření této mety?
„Jestli je někdo devadesátý nebo sto desátý, to je v tenisu strašně malý rozdíl. Výkonnostně téměř nulový. Ale stovka je stovka, je to cíl a sen, každý hráč v ní chce být. Znamená, že hrajete hlavní soutěž na grandslamech, i na ostatních velkých turnajích nemusíte do kvalifikace. Chtěl bych se tam vrátit, ale snadné to nebude.“
* Přestože už víte, jak se do ní dostat?
„To je právě problém. Moc dobře si pamatuji, jak to bylo těžké. Trvalo to dlouho, několikrát jsem už klepal na dveře a nevyšlo to. Ale nechci na to příliš myslet, protože je to svazující a na kurtu potřebuji čistou hlavu.“
* Na druhou stranu si můžete říkat, že herně na to máte...
„To je pravda. Jenže když jdete od porážky k porážce, tlačí vás to spíše dolů. I tak se na to dívám pozitivně. Byl jsem ve stovce, tak snad něco umím. Pokud budu předvádět tenis, jakého jsem schopen, můžu se vrátit.“
* Jak dlouho to bude trvat?
„To se nedá odhadnout. Potřebuji výhry, jen ty přinesou chybějící body. Doufám, že se to zlomí co nejdříve. Třeba už na červnovém turnaji v Prostějově. Budu doma, mohlo by to klapnout. Byl by to dobrý odrazový můstek.“