Viliam Tanko: už sem jezdím jako domů

Největší současnou hvězdou boxerského družstva BC DTJ Prostějov jednoznačně je Viliam Tanko. Dvaadvacetiletý Slovák už dokázal získat medaile na kontinentálních mistrovstvích mládežnických kategorií i na Evropských hrách mezi dospělými, do budoucna rozhodně má potenciál olympijského startu. Za hanácký tým tři roky sbírá jedině vítězství a nezklamal ani v sobotu proti Ústí, byť se tentokrát na svou výhru dost nadřel. Se zlatou medailí na krku pak v dobrém rozpoložení odpovídal na otázky Večerníku v exkluzivním rozhovoru.

* Čím to, že jste nebyl dominantní jako obvykle?
„Necítil jsem se moc dobře... Dvě hodiny před zápasem máme vážení a musel jsem shodit pět kilo, což je pro tělo dost náročné. Tentokrát se mi nepovedlo doplnit živiny i energii dostatečně dobře a tomu odpovídal jak můj pocit během utkání, tak odvedený výkon. Vůbec jsem s ním nebyl spokojený. Prostě jsem se necítil ve své kůži, naštěstí i tak to stačilo na výhru.“
* Kramarenko vás však hodně potrápil, že?
„Ano. Ovšem platilo, že souboj to byl natolik vyrovnaný, jak jsem já sám dovolil. V minulosti už jsme se střetli a tehdy se mi povedlo ho porazit před limitem, zatímco teď jsem se trápil. A tím pádem on zvládl vzdorovat až do konce. Člověk prostě není vždy schopný odvést úplný top toho, nač má. Což byl teď můj případ.
“* Musel jste hodně zabojovat?
„Částečně jo, ale i tak si myslím, že jsem měl zápas pořád pod kontrolou. Bral jsem ho trochu s rezervou podle toho, jak jsem se cítil. A snažil si jej i přes problémy užít. Hlavní samozřejmě byly dva body získané pro mužstvo.“
* Proč vlastně nastupujete za Prostějov?
„Je tu dobrý kolektiv i trenéři, fajn lidi okolo, fanoušci už mě znají. Je to skoro tři roky, co mě vedení zdejšího oddílu oslovilo s nabídkou, jestli bych za ně nechtěl boxovat českou extraligu. Podepsali jsme smlouvu a po té delší době, co již od té chvíle uplynula, jezdím do Prostějova jako domů.“
* Díky čemu se DTJ povedlo hladce získat mistrovský titul?
„Obecně je v České republice i na Slovensku málo boxerů, kteří by se tomuto sportu věnovali na opravdu vysoké úrovni. A hlavním problémem je ekonomika. Tím pádem ubývá družstev v extralize, což je hrozná škoda, protože šlo o výbornou soutěž s dobrými zápasy, během sezóny jednou až dvakrát měsíčně. A je pozitivní mít před sebou pravidelné dílčí cíle. Za poslední rok dva šla úroveň dolů, většina soupeřů má potíže dát dohromady kompletní sestavu. Často jim chybí některé váhy a neboť Prostějov je momentálně jako jediný schopen opakovaně nastupovat do utkání s plnou soupiskou kvalitních borců, má oproti ostatním navrch. Proto jsme na zlato dosáhli docela suverénně.“
* Jak jste si s klukama užili slavnostní přebírání trofeje i medailí?„Pochopitelně to bylo příjemné, zvlášť v domácím prostředí před našimi fanoušky. Klubové vedení ten slavnostní ceremoniál hezky připravilo a člověk bude mít pěknou vzpomínku.“* Je vaším stěžejním cílem dostat se na olympijské hry?
„Přesně tak. Je to už víc než dvacet let, co slovenský boxer naposledy startoval na olympiádě. A velmi náročné je už samotné probojování se k účasti, protože v našem sportu bohužel někdy nestačí soupeře normálně porazit. Box je totiž hodně i politika a co se v něm občas děje, to je dost smutné. Já se s tím musím zkrátka poprat, všechno překonat. A věřím, že si svůj olympijský sen jednou splním. Třeba už pro Tokio 2020.“ (úsměv)