Tenhle kluk se neztratí! Nadšení Tomáše Ovada (na snímku) pro odhalování tajemného světa chemie je skutečně nakažlivé. Nejde přitom jen o jeho znalosti, které cílevědomě rozvíjí, ale zejména o elán, s jakým je schopen se o své objevy dělit s ostatními. Když se k tomu přidá schopnost domluvit se v několika světových jazycích, nelze se divit, že právě on byl nominován za Českou republiku do finále prestižní odborné soutěže pro mladé vědce v Pekingu. V Číně nezklamal, ba právě naopak. Na přelomu března a dubna vrátil se stříbrnou medailí! A to už byl skutečně pádný důvod k rozhovoru s mladým mužem, díky němuž snadno získáte dojem, že naše budoucnost bude plná pozoruhodných objevů a zlepšení.

* Před pár dny jste se vrátil z mezinárodní studentské soutěže The Beijing Youth Science Creation Competition 2018. První otázka se tedy přímo nabízí: Jak jste v Pekingu uspěl?
„Ve své kategorií, která se nazývá Biomedical Science a zabývá se inovacemi v oblasti lékařských věd, jsem získal stříbrnou medaili. Jak je na podobných akcích obvyklé, jednalo se o skupinové ocenění - určitý počet lidí získal vždy zlatou, stříbrnou či bronzovou medaili.“
* Z České republiky jste byli do Pekingu vybráni čtyři. Jak dopadli ti ostatní?
„Celé akce se zúčastnily zhruba dvě stovky studentů z celého světa a pak ještě stovka domácích účastníků z Číny. Je třeba říct, že česká výprava byla neobyčejně úspěšná. Soutěžních kategorií bylo pět, v každé z nich bylo zhruba čtyřicet lidí. Studentka z Pardubic si ve stejné kategorii jako já domů odvezla rovněž stříbrnou medaili. Další dva čeští chlapci získali v kategorii počítačových technologií dokonce zlato.“
* Vaše práce se týká využití nanotechnologií při diagnostice chorob. Kde jste ji prezentoval jako první?
„Nejprve to bylo ve školním kole středoškolské odborné činnosti, následně jsem se dostal do okresního a krajského kola, které probíhalo na Pedagogické fakultě Univerzitě Palackého v Olomouci. Loni v létě pak proběhlo celostátní kolo v Boskovicích, což už byla celkem prestižní událost. Tam jsem se umístil na pátém místě, nicméně jsem byl zařazen do kategorie studentů, kteří byli nominováni na mezinárodní soutěže. Díky tomu jsem byl v říjnu loňského roku vybrán do Pekingu.“
* Čím myslíte, že právě vaše práce v Číně zaujala?
„Oficiální vyjádření sice nemám, nicméně si myslím, že to mohlo být díky jejímu zaměření. Studie v tomto oboru se totiž často točí kolem vývoje nových léčiv, ale já se vydal trochu jiným směrem. Podle toho, co jsem slyšel, tak mi také pomohla i moje dobrá angličtina a z toho plynoucí schopnost kvalitně prezentovat to, co jsem zkoumal.“
* Jak byste svůj projekt stručně charakterizoval?
„Ve svém výzkum jsem se snažil najít vhodné podmínky pro měření, v nichž lze využívat nanočástic stříbra k odhalování látek v hodně nízkých koncentracích. Díky tomu lze například ze vzorku krve ještě lépe a spolehlivěji zjistit skutečnou příčinu závažných onemocnění.“
* S využitím nanočástic stříbra dlouhodobě experimentují na univerzitě v Olomouci. Tým vedený Radkem Zbořilem již zaznamenal celosvětové úspěchy prezentované v nejprestižnějších vědeckých časopisech. Předpokládám, že jste s nimi nějak spolupracoval...
„Ano. Oni mají patent na přípravu nanočástic stříbra takzvanou Tollensovou metodou. Tyto nanočástice se později dají využít v různých oblastech, a sice ať už v průmyslu, či v lékařství. Díky dlouhodobé spolupráci naší školy s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého mi umožnili, abych se do tohoto výzkumu aktivně zapojil pod vedením zkušeného supervizora. Jsem za to velice vděčný! Je až neuvěřitelné, že někdo tímto způsobem někoho podpoří jen díky tomu, že má o celou věc zájem.“ (úsměv)
* Co bylo impulzem, proč jste se začal zajímat právě o chemii?
„To vyplynulo až tady na gymnáziu. Samozřejmě že později jsem si již musel spoustu věcí nastudovat sám, nicméně ten původní podnět byl právě odsud. Velkou roli v tom sehrála moje učitelka paní Hájková. Nikoliv náhodou jsem byl součástí týmu, který ji před čtyřmi lety navrhl na ocenění Zlatý Ámos. To, že jej nakonec i získala, bylo určitě oprávněné.“
* Co je na tomto oboru tak fascinujícího?
„Hrozně mě baví, že vždy existuje nějaká přímá zpětná vazba toho, co se dělá v laboratoři s reálným světem. Chemici sice vytvářejí záhadné modely, jako třeba struktury molekul, nicméně tohle vše můžeme vidět všude kolem nás. Pokud míchám nějaké dvě sloučeniny, může to někomu připadat divné a odtržené od reality, přitom stejný proces třeba právě v tu chvíli probíhá v mém vlastním těle. Navíc mi přijde úžasné, jak spolu vše souvisí. Jakmile zjistím jednu věc tady, tak se mi hned otevřou dveře do dalších a dalších dimenzí. Takhle cesta plná objevů je velkou zábavou i dobrodružstvím.“
* Byla během soutěže v Pekingu možnost popovídat si i s ostatními studenty?
„Těch možností byla naštěstí spousta. Všichni, kteří se tam dostali, byli velmi nadšení pro svoji práci, ale nejen to. Každý byl ochotný hovořit otevřeně a vřele i o čemkoliv jiném. Když jsem mluvil třeba s čínskými a korejskými studenty, získal jsem představu o asijském přístupu ke studiu. Ten je diametrálně odlišný od toho, co známe tady od nás. Asiaté jsou obecně velice ambiciózní lidé ochotní velmi tvrdě pracovat. To pro mě byla ohromná inspirace, protože u nás to člověk zas až tak často nezažije.“
* O čem jste spolu konkrétně hovořili?
„Zpočátku hlavně o svých pracích. Přišlo mi přitom fantastické, jakým způsobem to dokázali podat. Ale dozvěděl jsem se hodně i o tom, jak to chodí u nich na školách a co třeba obnáší přijímačky na vysokou školu. Někdy mi bylo až trapně, jak jednoduché to ve srovnání s nimi máme. Samozřejmě došla řeč i na to, co dělají ve svém volném čase, ačkoliv toho tedy opravdu mnoho nemají...“
* Čím se tedy čínský školák zabývá během těch několika málo hodin, kdy zrovna nestuduje?
„Například hraje na hudební nástroj či tančí. Jenže i tohle dělá vlastně v rámci výuky. Celý den stráví studiem a večer chodí na kroužky, které zaštiťuje škola. Jeho aktivity sice slouží k odpočinku od studia, nicméně jsou součástí studijního plánu. Dostat se v těchto zemích k nějakému samostatnému projektu nad rámec všech těchto povinností je tak podstatně těžší než u nás. Chce to obrovskou míru vlastní iniciativy.“
* Budete pokračovat ve studiu na olomoucké univerzitě, kde to už dobře znáte?
„Nikoliv. Po maturitě vyrazím do Prahy. Dostal jsem se na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a také na Vysokou školu chemicko-technologickou. Možná se ještě rozhodnu, na kterou z nich půjdu, ale není ani vyloučeno, že začnu studovat obě zároveň. A pak se uvidí, pro který směr se rozhodnu...“