- 13. duben 2018
- 2845x
Jak je nejen hudebnímu publiku známo, skupina Chinaski, která si v rámci svého letošního turné NENÍ NÁM DO PLÁČE, nachystala jednu zastávku i do Prostějova, obměnila svou sestavu. Kapelu na konci loňského roku opustili baskytarista Ondřej Škoch, bubeník Ota Petřina, saxofonista Štěpán Škoch a trumpetista Petr Kužvart. Podle jejich vyjádření vyprchala mezi hudebníky „správná chemie“. Dvojici Michala Malátného a Františka Táborského pak nově doplnili Jan Steinsdörfer, Tomi Okres a rodák z Prostějova Lukáš Pavlík. A právě s hanáckého nováčka na bicí, který dříve vystupoval například s Čechomorem, Kamilem Střihavkou či Ewou Farnou, Večerník těsně před pátečním vystoupením ve Společenském domě vyzpovídal.
* Narodil jste se v Prostějově, kde jste také začal s hudbou. Co vám dalo studium na místní ZUŠ Vladimíra Ambrose?
„Byl to můj start, bez kterého bych si další působení mohl jen těžko představit. To, že má člověk možnost se od dětství věnovat muzice, je úžasné. Žijeme v krásné zemi, kde máme tyhle možnosti, a měli bychom za ně být vděčni. Na ´zušce´ jsem se učil na bicí nástroje, měl jsem kvalitní hudební nauku, působil jsem v Big bandu i dechovém orchestru. Praxe je velice důležitá a tohle vše mi základní umělecká škola Vladimíra Ambrose poskytla. Měl jsem na bicí skvělého učitele Jiřího Homolu, který mě vedl správným směrem, dal mi všeobecný přehled o bicích nástrojích, naučil základní techniku, na níž jsem pak mohl stavět. Byl mi zkrátka parťákem a já mu za všechno moc děkuji.“
* Působil jste i v některých místních kapelách Black Rose či Marasd. Posunulo vás to někam?
„Jistě že ano! Měl jsem odmala rád popovou i rockovou muziku. A právě zmíněné skupiny hrají tyto styly. Když jste v kapele, tak je důležité, abyste spolu fungovali jak hudebně, tak i lidsky, a oni mě přijali jako do rodiny. Samozřejmě jsem nehrál tak dobře jako oni. Vzhlížel jsem k nim a byl jsem opravdu šťastný, že s nimi mohu hrát a zlepšovat se! Víťa Křivánek působí v obou zmiňovaných kapelách a jeho hudební přehled a um mě fascinovaly. Kytarista Saša Zarivnij a jeho manželka, zpěvačka Eva (oba z kapely Black Rose - pozn. red.) jsou srdíčkoví lidé a naučili mě, že hudba je radost a láska.“
* Jak vůbec na svou hudební minulost vzpomínáte? Co si rád připomínáte a na co byste naopak nejraději zapomněl?
„Vzpomínám rád úplně na vše. (úsměv) Všechno, co se děje, má totiž nějaký smysl. Každá zkušenost mě posunovala dál, učil jsem se novým věcem, a co je důležité, snažil jsem se vyvarovat stejným chybám. Hudba je jako jazyk a čím více znáte jazyků, to znamená hudebních stylů, tím více jste schopni se v hudbě orientovat. Zahrál jsem si různé styly od jazzu až po metal. Vždy to byla výzva to zvládnout. Na své hudební minulosti bych proto nic neměnil. Kdybych nějakou věc vyjmul, nyní by mi chyběla a stejně bych ji musel pak v budoucnu prožít...“
* Poslouchal jste Chinaski ještě předtím, než jste se k nim coby bubeník přidal?
„Samozřejmě jsem registroval všechny nové písně, co kapela udělala. Měl jsem i starší alba a viděl jsem je několikrát v koncertní podobě. Mám rád poprockové písně s dobrými texty, chytlavými melodiemi a jasným beatem. Těch hitů, co Chinaski udělali, je celá řada a kdybyste je chtěli všechny zahrát na jednom koncertě, trval by asi tři hodiny...“
* Máte nějakou oblíbenou píseň z jejich repertoáru? Případně máte raději jejich starší či novější hudbu?
„U některých písní mám určité vzpomínky. Například u singlu 1970 se mi vybavuje, jak jsem zkoušel s kapelou Storm na chatě v Plumlově, a tuhle píseň jsme nacvičovali, protože se mi hodně líbila. Bylo to období mého dospívání, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že budu hrát jednoho dne v Chinaski, nevěřil bych! (smích) Jde o to, jestli je píseň dobrá, nebo ne, a nejde vůbec o to, z jaké je doby. Na koncertech hrajeme průřez jak straších, tak i nových písní a fakt si to užíváme.“
* Jak jste vůbec reagoval na nabídku hraní ve skupině Chinaski?
„Ve chvíli, kdy mi zavolali a nabídli spolupráci, jsem si připadal jako ve snu. V tom momentě jsem měl hned jasno. S klukama jsem se pak sešel, povídali jsme si o životě, o muzice, pouštěli si oblíbené kapely... Chinaski poslouchám od dětství. Viděl jsem je poprvé naživo ve třinácti letech a představoval si, jak s nimi hraju. Jejich písně jsem hrál doma na kytaru, a dokonce jsem jednoho rána zazpíval singl Klára našim v ložnici. Nebo jsme s bratrem Michalem na školním vystoupení zahráli píseň 1. signální na dvě kytary.“ (úsměv)
* Jaké šance jste si dával, že byste mohl s touto známou kapelou hrát?
„Když zasejete sémě, ať už vědomě, nebo ne, tak postupně roste. A až je ten správný čas a vy jste na to připraveni, může se to povést. Je úžasné, když to vše do sebe zapadne...“
*Ačkoli toho s Chinaski zatím nemáte moc „nahrané“, jak se vám s nimi prozatím hraje?
„Máme za sebou osm koncertů a všechny jsme si užili. Všichni cítíme, že to jde dopředu, více se sehráváme a prorůstáme. Důležité bylo, že to fungovalo hned na první zkoušce! Přijďte se podívat na nějaký koncert, tam to uvidíte!“ (úsměv)
* Myslíte, že máte kapele co dát? Že jí pomůžete se v hudbě posunout dál?
„Myslím si, že Michal s Frantou, kteří si nás vybrali za spoluhráče, tohle chtějí a my také. Chceme pracovat týmově, abychom do nových písní byli všichni zapojeni. Svým hráčským feelingem tomu člověk dává přirozeně novou a jinou energii.“
* Máte v hlavě nějaké invenční nápady týkající se hudby nebo textů, které byste chtěl do kapely vnést?
„Skládám písně, produkoval jsem už také pár nahrávek, takže tvořím hudbu rád. Kdyby někdo z nás měl dobrý nápad, určitě se zrealizuje, na tom jsme domluveni. Měli jsme už i soustředění na psaní nových věcí, protože chceme vydat novou desku tento nebo příští rok. Takže i na tom, kromě zkoušení a příprav na turné Není nám do pláče, pracujeme.“
* Máte za sebou bohatou hudební kariéru s mnoha kapelami. Myslíte, že u skupiny Chinaski se už „usadíte“?
„Prošel jsem hodně kapelami. Poslední skupina před Chinaski byla Čechomor. Myslím, že nejvíc se dá naučit praxí, a proto jsem strašně rád za všechna angažmá, která mě potkala. Těch písní, co jsem se naučil, byla celá řada a každá z nich vyžadovala individuální přístup. Já se na nich učil hrát, poslouchat ostatní spoluhráče a jejich nástrojové party. Když hraju, poslouchám píseň a vše, co se v ní děje. Jedině tak mohu správně doprovodit na bicí. Dám tomu to, co je potřeba, a ještě i kus sebe. Koncertovat teď budu jen s Chinaski a chci se kapele věnovat naplno!“
* Co považujete za největší úspěch své hudební kariéry?
„Největší úspěch je, že jsem mohl začít. To, že mě rodina v hudbě podporovala a věřila mi od začátku. Co víc si přát než dostat šanci a pracovat na ní. Musíme podporovat děti a nechat je, ať si plní své sny.“
* Neplánujete se někdy vrátit také k orchestrální hudbě?
„Orchestrální hře se už dlouho nevěnuji, je to speciální disciplína. Zkušenost se symfonickým orchestrem byla velice zajímavá, ale věděl jsem, že se cítím být bubeníkem v kapele.“
* V pátek třináctého přijedete Prostějova s Chinaski. Jaký to bude pocit?
„Já věřím, že ten nejkrásnější. Zahrát si v rodném městě se svojí vysněnou skupinou bude určitě vrchol mojí kariéry. Strašně se těším. Doufám, že bude plno, všichni si to společně s fanoušky užijeme dosyta. Jak to bude jen možné, určitě přijedeme znovu. Do Prostějova se vracím rád, kdybych ale hned tak nepřijel s kapelou, tak rozhodně dorazím za svou rodinou a kamarády.“
Další chyba na Vápenici.