Petr Chládek : NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH? MOJE PŘÍTELKYNĚ A RODINA!

V minulém čísle jsme započali první část exkluzivního rozhovoru, který Večerníku věnoval čerstvý vítěz ankety Sportovec města Prostějova 2017 v kategorii Talent roku. Velmi nadějný parašutista Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov Petr Chládek minule hovořil o svém dětství plném sportu, začátcích se seskoky, jak se z rodných Strakonic dostal do Prostějova, o skvělé partě v týmu Dukly a proč se mu vlastně parašutismus tak líbí. V dnešním dokončení obsáhlého povídání se dotýkáme řady dalších zajímavých témat...

* Který z dosud dosažených úspěchů je pro vás nejcennější?
„Nejvíc ze všeho si cením své přítelkyně, to je můj největší úspěch v životě. (s úsměvem) A taky mám super rodinu, která mě ve všem ohromně podporuje. Co se sportovních výsledků týče, nejvíc pro mě určitě znamenalo loňské mistrovství Evropy, kde se mi povedlo vyhrát mezi juniory přesnost přistání i absolutně a přidat bronz v individuální akrobacii.“
* Prosazujete se víc už i v mužské kategorii?
„Tam je to samozřejmě pro nás mladší hodně těžké, prosadit se v tvrdé konkurenci zkušených borců není sranda. Třeba ve Světovém poháru jsem se ještě nikdy nedostal na bednu, mým nejlepším umístěním zatím byla sedmá pozice v jednom ze závodů. Ale právě na té poslední Evropě jsem si ověřil, že už teď nemusím být moc daleko za úplnou špičkou, když se mi daří. Ještě před posledním kolem jsem totiž držel páté místo a až chybou v závěrečném seskoku klesl na deváté. Právě tímhle se však získávají ty potřebné i cenné zkušenosti. Já věřím, že pokud mi to dál půjde a budu se postupně zlepšovat, tak se můžu jednou dostat úplně nahoru i mezi chlapama.“
* Co je v klasickém parašutismu nejdůležitější pro špičkové výkony?
„Záleží na disciplíně. A taky na hmotnosti, ideální váha parašutisty je u našich padáků něco přes sedmdesát kilo. Já to mám tím pádem o něco složitější, protože jsem větší i celkově těžší, byť se snažím udržovat. Přes zimu je to ale náročnější a většinou něco naberu, zvlášť pokud mám víc školy. (úsměv) Obecně je nejvíc důležitý trénink, aby se člověk snažil pořád technicky zlepšovat, a samozřejmě psychika. Kdo v hlavě nezvládá důležité závody, nemůže uspět.“
* Jaké máte v Prostějově podmínky k přípravě?
„Díky armádě výborné. Hodin seskoků by pochopitelně mohlo být asi vždycky ještě víc, ale vzhledem k tomu, jak malý sport parašutismus je ve srovnání se spoustou těch větších, si na tréninkové podmínky i celkové zajištění vůbec nemůžeme stěžovat. A to právě díky tomu, že klasický parašutismus je tady v Prostějově dlouhodobě pod křídly ASO Dukla. Má zde mnohaletou tradici a velkou podporu, čehož si moc vážíme. Díky tomu ročně uděláme okolo tři sta padesáti tréninkových seskoků, plus další na soutěžích. Vedle toho jezdíme do aerodynamického tunelu nacvičovat individuální akrobacii, tu skupinovou pak jezdí kluci z áčka každoročně pilovat na soustředění do Španělska. Takže jak říkám: můžeme být rozhodně spokojeni.“
* Vy jste v Dukle Prostějov zatím občanským zaměstnancem. Máte představu, co dál?
„Chceme se s přítelkyní sem do Prostějova přestěhovat ze Strakonic, to znamená najít tu nějaké bydlení. Zároveň chci přestoupit z vysoké školy v Plzni na brněnskou univerzitu, kde bych dokončil studium. Co se Dukly týká, tam jsem zatím na půl úvazku, což se od července změní na plný úvazek. A od příštího roku po absolvování tříměsíčního armádního kurzu se stanu vojenským zaměstnancem. Bude ze mě profesionální voják, i když vlastně sportovec.“ (smích)
* Vize takového života se vám zamlouvá?
„Naprosto. Bylo by to úžasné. Nikdy jsem nevěřil, že bych se parašutismem mohl živit, stejně jako jsem si nikdy nedokázal představit, že odejdu ze Strakonic žít někam jinam. Moje dřívější představa byla pracovat v tátově stavební firmě a sportem se jen bavit. Pak jsem však začal studovat vysokou školu a zjistil, co všechno by ta práce obnášela, že by byla celkově dost náročná. A pokud jsem v parašutismu, který mě strašně baví, natolik dobrý, že si jím můžu i vydělávat peníze, nebylo nad čím váhat. Taková možnost, jaká se mi naskytla, a nabídka, co jsem od Dukly Prostějov dostal, se prostě neodmítají. Teď se hrozně těším na to, jak skloubím svůj osobní i rodinný život s tím profesním v podobě sportovní kariéry. Navíc se dá úspěšně skákat třeba až do padesáti let, což za poslední roky dokázalo hned několik zdejších borců. Od Ivana Hovorky přes Jindru Vedmocha po Jirku Gečnuka, všechno to byli nebo ještě jsou super závodníci i ve vyšším věku. V jejich stopách zkusím jít.“
* Co jste říkal na slavnostní vyhlášení ankety Sportovec města Prostějova 2017 a na vaše prvenství v kategorii Talent roku?
„Byl to moc pěkný večer, který jsme si s Milošem Křížem ve společnosti příjemných lidí hezky užili. A hlavně člověka potěší, když se za svou snahu i dosažené výsledky na nějaké vyšší úrovni dočká takového uznání. Z ocenění jsem tedy samozřejmě měl velkou radost, zvlášť když Prostějov je hodně sportovní město a má spoustu vynikajících sportovců všeho věku. Tím víc si svého vítězství v anketě vážím.“
* Na závodech už letos přecházíte do mužské kategorie?
„Ještě ne. Díky tomu, že parašutismus má věkovou hranici pro juniory posunutou oproti jiným sportům výš, můžu mezi mládežníky skákat tento rok a dokonce i celý příští. Současně však budu soutěžit stejně jako dosud i mezi dospělými, kam se výsledky juniorů taky započítávají. A náš trenér Honza Wantula mi vždycky říká: ‚Nezávodíš s mladýma, ale s chlapama, snaž se dopadnout co nejlíp v jejich konkurenci a juniorské vítězství ber za samozřejmost.‘ Má pravdu. Já se zkrátka musím snažit, abych pokaždé zaskákal své maximum a v mužích se pokud možno stále posouval výš a výš. Tahle cesta je přede mnou.“
* Jaký hlavní cíl máte pro sezónu 2018?
„Jednoznačně uspět na civilním mistrovství světa v Bulharsku. Předchozí dva světové šampionáty mi z různých důvodů příliš nevyšly, neboť v Bosně a Hercegovině 2014 jsem byl ještě úplný mladíček a v USA 2016 mi to i vzhledem k podmínkám, které nastavili organizátoři v Chicagu, moc nesedlo. Tentokrát si to chci na Balkáně vynahradit a konečně přidat k medailím z mistrovství Evropy i něco krásného ze světa. Mám hodně velkou motivaci a doufám i věřím, že to vyjde.“