„Každá země má jiný styl fotbalu,“ porovnává kralický zadák Lukáš Krobot

Až ze Skotska se po patnácti letech vrátil na rodnou hroudu, aby své zkušenosti předával těm mladším, ale i svým staronovým spoluhráčům z mládežnických kategorií. Někdejší hráč prostějovského SK LeRK zakotvil v Kralicích na Hané, kde se záhy zabydlel v základní sestavě a dopomohl týmu k šestému místu po polovině soutěže Krajského přeboru. Jak si opět užívá regionálního fotbalu a jak se za tu dobu fotbal změnil, se dočtete na následujících řádcích exkluzivního interview.

* Po patnácti letech jste se vrátil zpět do České republiky. Změnil se český fotbal za tu dobu nějak?
„Ano, a hodně, je rychlejší a víc agresivnější. A je to hlavně hodně o běhání. Kdo nemá fyzický fond, nemá šanci k úspěchu. Pouze jediné negativum zůstává, a to je faulování a simulování. Někdy si připadám, že hraji basket...“ (smích)
* Proč jste si vybral právě Kralice a měl jste i jiné nabídky?
„Když jsem se vracel, neměl jsem v úmyslu už hrát fotbal aktivně. Spíš jsem se chtěl soustředit na trénování mladých hráčů. Při tomhle jsem narazil na trenéra mládeže Martina Neorala a ten mě angažoval zpátky do Kralic. Myslím, že to byla spíše náhoda, ale nelituji toho. V Kralicích je výborný tým, spousta kvalitních mladých hráčů, kde zkouším předávat fotbalové zkušenosti.“
* Hrajete na postu obránce, v tabulce se dělíte o čtvrté místo v počtu obdržených branek. Dala se tato statistika ještě vylepšit?
„Máme kvalitní mužstvo, a to jak směrem dozadu, tak i dopředu. Všichni na hřišti bojovali a nechali tam úplně všechno. V obraně se to chvíli měnilo, než jsme si sedli. Do posledního kola podzimní části proti Lutínu to bylo dobré, ale v posledním utkání jsme si skóre trochu pohoršili. Doufám, že teď v jarní části to bude ještě lepší a udržíme více čistých kont.“
* Když porovnáte váš předchozí tým s tím kralickým, kde vidíte největší rozdíly?
„Rozdíl je tam velký. Ve Skotsku byl fotbal ještě víc agresivnější, stále se napadá, nemáte moc času na kombinaci a vyčkávání z obrany. Také to, že v týmu nás bylo přes dvacet, tím pádem i konkurence na každém postu byla velká. Také proto se na tréninku makalo jak na zápase, nikdo nic neošidí. Tady je to naopak více i o taktice, někdy i vyčkávání, co druhý tým udělá. Ale každá země má jiný styl fotbalu. Teď si zvykám zpátky na ten český.“ (úsměv)
* Jaké jsou vaše fotbalové cíle?
„Dohrát ve zdraví mou kariéru a užívat si naplno každý zápas. Nikdy nevíte, kdy bude ten poslední.“
* Působíte současně i jako klubový masér. Jak si spoluhráči tuto možnost pochvalují a kdo připravuje na zápas vás?
„Naštěstí se klukům zranění vyhýbají, tak tolik práce nemám. Spíš sem tam nějaký koňar nebo bolavá záda. Zatím si nikdo nestěžoval, že to dělám špatně. Jediný, kdo fňuká, jsem já sám, že mě po zápase všechno bolí. Ale já už to nějak dohraju.“ (smích)
* Podporuje vás rodina v kopané? Máte malého synka a dcerku, už jde někdo z nich v tátových šlépějích?
„Rodina mě samozřejmě podporuje, jinak by to nešlo. Jsem pořád někde na fotbale. Buď s dětmi, nebo s Kralicemi... Doufám, že na jaře mě manželka s dětmi bude více navštěvovat i na samotných domácích utkáních v Kralicích. Moje osobní největší podpora byla od mého táty, který mě u fotbalu držel odmalička. Jezdil se mnou na každý zápas a i teď chodí do Kralic. Co se týká mých dětí, dcerka Terezka hrála rok fotbal ve Skotsku, ale chodila tam jen proto, že jsem trénoval. Po roce mi řekla, že ji fotbal nebaví. Malého Lucase začínám brávat na tréninky přípravky, ale zatím lítá všude, jenom ne tam, kde mu říkám. (smích)“




Vše před jarní částí sezóny
najdete ve speciální příloze FOTBALOVÉ JARO, která je součástí tištěného vydání
PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku z pondělí 26. března