AKTUALIZOVÁNO: Venkrbec:„Opět jsme udělali posun o krůček dál!“

Matouš Venkrbec zakončil svou první pětiletku v jestřábím hnízdě, během níž stihl více než 260 soutěžních utkání v prostějovském dresu, podílel se na postupu ze druhé ligy i následném udržení vyšší soutěže, poslední dva ročníky zastával pozici kapitána. S Lukášem Luňákem už tam zbyl jako jediný z původní party, kterou začal v roce 2013 skládat a koučovat Josef Málek. V následujícím interview se ohlédl nejen za právě skončenou sezónou WSM ligy, ale i za celým obdobím v tomto klubu.

* Od vyřazení už uplynul víc než týden, jaké pocity aktuálně převládají?
„Pořád je to ještě trochu živé... Věřili jsme si, že bychom mohli potrápit i Karlovy Vary. Je to velká škoda, protože postup byl strašně blízko. Kdyby to skončilo 4:0, tak to člověk nějak přejde, ale takhle to bolí. Třeba já jsem sérií play-off až tolik neodehrál a tato mě mrzí hodně. V zatím jediném čtvrtfinále tady v Prostějově jsme předloni hráli se Slavií 4:0, teď s Kladnem 4:2 a také průběhy jednotlivých zápasů byly velice vyrovnané.“
* Našla by se jedna zásadní věc, která sérii rozhodla, nebo šlo spíše o souhru maličkostí?
„No, každý zápas by se dal rozebírat. Nás mohou mrzet první dvě utkání na Kladně, tam jsme nepodali to, na co jsme měli. Nezasloužili jsme si tam vyhrát, kdybychom ale podali takový výkon jako později v sérii, tak jsme mohli nějaké utkání zremizovat a třeba i vyhrát. Naopak můžeme být rádi za dvě domácí vítězství, taky by se dalo říct, že jsme byli spíše šťastnější než lepší. A pak vedení 2:0 v pátém zápase si musíme ohlídat, tam zas byli šťastnější oni. V celé sérii bylo Kladno o maličko lepší, každý zápas ale mohl skončit pro oba dva týmy.“
* Hned dvakrát jste v sérii vedli o dvě branky a vzápětí sami prohrávali:
„Je to samozřejmě psychicky strašně nepříjemné a vždy nás to poznamenalo. Nevím, k čemu došlo a proč se to stalo, Kladno ale šance mělo a Kuba nás hodně držel. Dvakrát jsme dostali slepené góly a je to vždy nepříjemné pro tým a jeho psychiku, člověk si za stavu 2:0 hrozně věří, že dotáhne zápas do vítězného konce, najednou musíte během pár minut zase dotahovat. Je pravda, že nám se to stávalo i během sezóny.“
* Co v takovou chvíli prožíváte a jak se snažíte reagovat?
„Jirka Vykoukal často využívá možnosti time outu a je to myslím dobrá volba. Trošku se zastavit a uklidnit se, člověk má najednou tendence panikařit, otevřít hru a chtít okamžitě skóre otočit, to ale určitě není správná volba. Ztratíte sice dvoubrankové vedení, pořád je to ale jen o gól. Je to hlavně hra hlavy a psychiky, aby člověk nepodlehl, pořád pracoval, počkal si.“
* Hrálo výraznější roli, že Kladno mohlo začínat doma na svém malém hřišti?
„Je určitě pravda, že doma byli velmi silní, myslím právě díky malému kluzišti, kde dokázali mnohem lépe eliminovat naše přesilovky, nenechali nám tolik času a prostoru. Výhoda to pro ně určitě byla, je to ale takové zavádějící, protože jsme to mohli obrátit v naši výhodu, kdybychom tam jedno utkání zvládli. Pak by najednou oni museli dotahovat. Strašně nás to mrzí.“
* Útočná síla stála především na první pětce, chyběla trošku větší vyrovnanost v ofenzivě?
„Ano, hlavně větší úspěšnost v proměňování. Příležitostí jsme měli dostatek, měli jsme je ještě trochu víc doplňovat my z druhé formace. Je logické, že oni dostávali prostor v přesilovkách, při hře pět na pět jsme je ale měli víc doplňovat.“
* Třeba vy osobně máte podobná čísla jako v předešlých sezónách.
„To ano, ale bodů je málo vzhledem k tomu, kolik šancí jsem měl. Letos jsem jich měl opravdu hodně a docela jsem je neproměňoval. Absolvovali jsme celý program a hráli všechno, až na poslední zápas, kdy jsme dostali volno na Kladně. Teď je potřeba zapracovat na specifických dovednostech, kdy vystřelit, jak se zachovat v koncovce.“
* S Lukášem Luňákem jste zbyl už jako jediný z původní party. Jakých to pro vás bylo pět let?
„S Lukášem jsme se o tom bavili, že se hodně obměnil tým, je to ale přirozené. Často a rádi na první roky vzpomínáme, prožil jsem tady celkově spoustu věcí, většinou krásných věcí. Před posledním zápasem jsme si říkali, že jsme opět udělali posun o krůček dál, doteď byla naším maximem prohra 0:4 ve čtvrtfinále, teď jsme dva zápasy vyhráli. Daří se nám krůček po krůčku posouvat prostějovské maximum a věřím tomu, že jsme ještě zdaleka nedosáhli na vrchol.“
* Mění se i vaše role v týmu?
„Jo, trošku. První rok to pro mě bylo úplně specifické, chtěl jsem v podstatě jen zkusit, jestli ještě můžu hrát, jestli mě to chytne, půjde mi to. Začínal jsem ve čtvrté pětce a až postupem času jsem se vypracoval mezi lídry. Byla to v tomto směru taková nejlehčí sezóna pro mě. Po ní naopak přišla ta nejtěžší, kdy jsme postoupili a už jsem cítil, že bych měl být tím lídrem, bylo to najednou hodně těžké. V dalších třech sezónách jsme už dokázali hrát spíše v horní polovině tabulky, ale asi se ode mě očekává, že bych měl být tahounem. Je to úplně přirozené a je důležité, aby mě to nesvazovalo a abych z toho dokázal co nejvíce vytěžit.“
* Vyhovuje vám role lídra?
„Kapitánské céčko by slušelo třeba Tomáši Divíškovi, ale jsem tu už pět let a on přišel do nového týmu. Je to ale spíše jen taková formalita, není to jen o kapitánovi. Bylo super, že teď jsme tu poprvé měli opravdové hvězdy, jakými jsou Divíšek a Nouza. Hlavně Divíšek byl velkým tahounem i v kabině. Má obrovské zkušenosti a byl velkou podporou a přínosem pro každého hráče. Hodně jsem si to užíval a také se od něho spoustu věcí naučil.