AKTUALIZOVÁNO: Kolbaba: „O EMOCE Z MÍST SE CHCI PODĚLIT“

Takové zaměstnání bych chtěl mít, myslí si mnozí. Celosvětově známý cestovatel Jiří Kolbaba (na snímku) navštívil již 138 zemí světa, což se jen tak nějakému smrtelníkovi nepoštěstí. Každý rok vyjíždí na expedice a poznávací cesty do nejodlehlejších oblastí světa, odkud vozí textový i obrazový materiál, který pravidelně zpracovává do veřejných a mediálních projektů. V celém Česku následně organizuje tematické fotovýstavy o krásách světa. Minulé úterý zavítal i do Prostějova a svojí diashow dokázal zcela vyprodat sál kina Metro 70. Po dvě a půl hodiny trvajícím vyprávění o cestách po Islandu si pár drahocenných minut vyšetřil také na Večerník, který s ním pořídil exkluzivní rozhovor. Hned na jeho začátku si Jiří Kolbaba vymínil tykání, protože na Islandu si prý tykají všichni. A to i s prezidentem... Pro tentokrát jsme tedy v našem povídání učinili v tomto směru výjimku.

* Vím o tobě, že se po světě „touláš“ už pětadvacet let. Jak se vůbec člověk dostane k tomu, že si řekne: ´budu cestovat´?
„Na začátku devadesátých let minulého století jsem si uvědomoval, že se honím jen za penězi a kariérou. Právě v tomto období jsem vybudoval několik marketingových agentur a měl jsem takovou vizi, jak budu mít ještě lepší auto, ještě větší dům a v hlavě jsem měl jenom prachy. Pak jsem najednou vycestoval do takových lokalit, kde se ctí něco úplně jiného než peníze a hmotné statky. Panovaly tam úplně jiné mezilidské vztahy a lidé měli zcela jiné náhledy na život. Mě osobně absolutně změnila návštěva indonéského ostrova Bali, kam jsem se v dalších letech ještě čtrnáctkrát vrátil.“ (úsměv)
* V čem tě poznatky z Bali změnily?
„Bali se stalo jaksi mým druhým domovem. Tam jsem pochopil, jak tamější lidé žijí mnohem šťastněji tím, že se nemusí honit za hmotnými statky. Je jim úplně jedno, kolik má jejich soused peněz, zda má lepší auto, nebo dům. Tam si majetek vzájemně přejí. Nekrade se, na ulici či na chodníku, stejně jako na Islandu, neuvidíte jediný odhozený papírek či vajgl. Klidně můžete zaparkvat a nechat stát auto otevřené, nic se vám neztratí. Když jsem tam byl poprvé, byl jsem ze všeho příjemně šokován. A zlomilo to moje dosavadní myšlení.“
* Jakým způsobem?
„Hlavně v tom, že ani já se nemusím honit za bohatstvím a můžu žít daleko šťastněji. Začal jsem tedy jaksi umlčovat svoje firmy a ponechal si pouze jediného asistenta. Takže nyní už přes dvacet let mám vlastního sekretáře, který se mi stará o jedinou firmu. Já tak mohu cestovat, sbírat obrazový i textový materiál, všechno zpracovávat a nabízet veřejnosti. A ono to kupodivu funguje a stále se to lepší! (úsměv) Takže abych to shrnul, svého koníčka jsem si proměnil v naprosto úžasné svobodné zaměstnání.“

* Tím je asi zodpovězena otázka, na kterou se ptají mnozí lidé, vždyť žijeme v Česku... Kde na ty všechny cesty bereš peníze?
„Na počátku mých cest jsem veškeré náklady saturoval z agentur, které jsem vlastnil. Když jsem ale pak zrušil svůj standardní byznys, musím přiznat, že jsem lidově řečeno padl na hubu. Vyrážel jsem klín klínem, nefungovalo to. Roky mně trvalo, než se má cestovatelská kariéra vybudovala. Opravdu až po letech se to zlomilo. Zjistil jsem, že i cestováním se dá skvěle vydělávat. Nejsem sice školený fotograf, spisovatel ani novinář. Ale učím se to všechno za pochodu a poznatky ze svých cest už umím prodávat.“
* Takže necestuješ a nepoznáváš země jen pro své potěšení?
„Ne, to nikoliv. Chci se o emoce, krásy přírody, měst i těch nejodlehlejších míst na světě podělit. Popisuji vždycky pravdivé příběhy, přičemž si k tomu najdu nějakou faktografii a umím to v plynulém tvaru podat. A právě o toto mají dnes média obrovský zájem. A veřejnost pak samozřejmě také. Důkazem toho jsou vyprodané sály při mých přednáškách. Osobně si toho velmi cením a vážím, že lidé takto reagují, a já se naopak snažím být maximálně zodpovědný a nabízím vždy relevantní inspirace.“
* Jestli jsem z dostupných materiálů dobře vyčetl, navštívil jsi už přes 130 zemí světa. Jak se to všechno dá stihnout?
„Do této chvíle jsem navštívil přesně už sto třicet osm zemí! Je to pro mě úžasný a dynamický život. Každý rok jsem šest až devět měsíců v zahraničí, na některá místa se vracím a na některá jezdím nově. Ale na světě je stočtyřiadevadesát svrchovaných zemí začleněných do OSN, takže stále je kam cestovat! (úsměv) Pořád se mi chce ještě objevovat nová místa a jejich krásy.“
* Takže tvým cílem je navštívit všech 194 zemí?
„Proč ne? Když budu zdráv... Já myslím, že to všechno přijde automaticky, každým rokem nějakou tu novou zemi přidám.“
* Jaké je v oboru cestování tvé největší přání?
„Byl jsem už i na severním pólu, ovšem na jižním ještě nikoliv. Takže to je můj první cíl. A pak je mým velkým přáním se co nejdříve dostat na souostroví Palau v Mikronésii. Tam zamířím už letos, toužím tam vyfotografovat nádhernou přírodu. Už mám objednané letadlo, takže fotit budu z výšky.“
* Když se řekne Antarktida nebo Arktida, člověk by namítl, co na těchto územích plných ledu lze vidět zajímavého...
„No právě, země ledu, sněhu a tučňáků. Ale také země, které nejsou zničeny lidskou činností, země, kde se zvířata nebojí lidí. Prostě absolutní ráj a pohádka.“
* Při besedě s Prostějovany o Islandu jsi zmínil, že v této zemi se vůbec nekrade i kriminalita je tam takřka nulová. Funguje tam vůbec policie?
„Ale ano, ale skoro ji tam na ulici vůbec nevidíme, často není vůbec potřeba. Lidé tam mají v sobě zakódovánu poctivost. My tady v Česku žijeme ve skvělé a ekonomicky prosperující zemi, ale bohužel se k sobě nechováme vůbec dobře. A pak když člověk vyjede za hranice, pozná, že to v jiných kulturách funguje daleko lépe. Já z tohoto mám jediné poučení - neposlouchejme tolik ty populistické nemravné politiky, kteří našince straší cizími kulturami! Místo toho kalkulujme raději s lidským dobrem než zlem. Nevyhledávejme jen negativní informace. Co sám vysíláš, to se ti vrací zpátky, což je zásada všech cestovatelů.“
* Jaký vůbec mají Češi aktuální obrázek v zahraničí?
„Ještě v nedávné minulosti měli výborný obrázek, ale v poslední době se nám vysmívají. A to kvůli vedení našeho státu. V prezidentovi máme dnes jednoho z největších hulvátů. Je to takový darebák a zločinec, že by se z toho měl zodpovídat! A celá naše společnost se z toho bude vzpamatovávat dlouhé roky. Dříve jsme byli vnímáni jako skvělá a svěží země dobrých lidí. Dnes je tomu jinak, a to jen kvůli pár lidem, kteří nás ´reprezentují´...“
* Šlo ti někdy při cestách po světě o život?
„Ve světě nikdy, dokud jsem doma nejel po dálnici D1! (pousměje se) Ale ano, tu a tam se mi stala nějaká dramatická příhoda. Například jak jsem vyprávěl ten případ hořícího auta, ve kterém jsem cestoval po Islandu. Ale nikdy nešlo i nic fatálního, že bych se tím šířeji zabýval.“
* A naopak tvůj nejkrásnější zážitek z cestování?
„To nedokážu až tak přesně říct. Všechny kontakty s lidmi, a to ať už v rodné vlasti, v Evropě, jinde ve světě, třeba na poloopuštěném ostrově, jsou pro mě krásné. Když potkáš dobrého člověka, tak je to vždycky štěstí. Těch pozitivních zážitků mám daleko víc, proto se tak ke světu a cestování po něm stavím velice kladně.“
* Jak to máš s rodinou, když jsi většinu roku na cestách?
„No právě... Cestování jsem samozřejmě musel ve svém životě něco obětovat, a to je právě rodina. Rozvedl jsem se a další přítelkyně se mnou vydrží jen pár let. Pak jednoduše zdrhne.“ (smích)
* Jaký je v cestování tvůj nejbližší plán?
„Čeká mě cesta kolem světa, pár ostrovů v Pacifiku, mnoho zemí na severozápadě Evropy. Ale hlavně budu letos třikrát zpátky na Islandu. A jak se vrátím, zase se rád uvidím s lidmi tady v Čechách a povyprávím jim všechno, co mě potkalo. Třeba zase tady v Prostějově!“