- 16. březen 2018
- 506x
Do vybrané společnosti se v rámci vyhlášení výsledků ankety Nejlepší sportovec Olomouckého kraje za rok 2017 dostal bývalý skvělý fotbalista Oldřich Machala, v současnosti trenér 1.SK Prostějov. Dlouholetý kapitán Sigmy odehrál v olomouckém dresu 415 soutěžních utkání, z toho 195 zápasů bez přerušení. V obou případech jde o klubové rekordy.
Jednou nastoupil v reprezentačním dresu, za sebou má i skvělé zápasy v evropských pohárech, kdy Sigma překvapovala Evropu atraktivním fotbalem. V roce 2000 byl v anketě Fotbalista roku vyhlášen osobností české ligy. Přes velký výčet úspěchů byl přesto z krajského ocenění zaskočený. „Hodně mě to překvapilo. Tuto cenu dostaly přede mnou takové persony jako Karel Brückner, Jiří Dopita, Robert Změlík nebo Petr Uličný. Napadlo mě, že do této společnosti snad ani nepatřím. Je pro mě velká čest, že jsem takovou cenu dostal. Hodně si toho vážím,“ tvrdí Machala, který platil vždy za nesmlouvavého a přímého fotbalistu. Upřímnost a přímočarost si udržel i po ukončení profesionální kariéry, což potvrzují i odpovědi v následujícím rozhovoru.
* Jak jste přijal Cenu Olomouckého kraje, kterou jste obdržel v rámci tradiční ankety?
„Hodně to pro mě znamená. Když se ohlédnu za sebe a vidím, kdo ji dostal přede mnou, mohu říci, že jsem se ocitl v dobré společnosti. Toho si moc vážím.“
* Svoji kariéru jste spojil téměř výhradně s Olomoucí. Nelákalo vás zkusit si angažmá v nějakém větším domácím klubu?
„Nemám čeho litovat. Je fakt, že prakticky skoro celou kariéru jsem odehrál v Sigmě, i když jsem měl nabídky odjinud. Držela mě tam vždycky skvělá parta, a hlavně vynikající trenér.“
* Nevadilo vám, že Sigma byla vždy provinční klub?
„A co je třeba Plzeň? Také jde o provinční klub, a jaké má v posledních letech úspěchy. Provinční neznamená špatný. Před lety jsme byli v podobné pozici. Na čele tabulky byla obvykle Sparta, Slavia a pak my. Hráli jsme výborně, měli parádní atmosféru v kabině a dobré výsledky.“
* Díky tomu jste hráli i evropské poháry. Který pro vás patří mezi nezapomenutelné?
„Nejvíce asi domácí duel s Olympiquem Marseille. Uhráli jsme remízu 2:2 proti týmu, ve kterém byli Köpke v brance, Blanc v obraně, Pires v záloze a Ravanelli v útoku. Za stavu 2:1 běžel Standa Vlček sám na branku. Škoda že neproměnil, mohli jsme vyhrát. I tak to ale byla paráda.“
* Na finále Intertoto Cupu proti Udine si někdy vzpomenete?
„To byla další paráda. (úsměv) Sigma byla jediným českým klubem, který hrál finále Intertoto Cupu. Italové nás hodně podceňovali a my jsme prohráli až v prodloužení, přičemž v devadesáté minutě ještě vedli. I tak to byl velký úspěch. Ukázalo se, že také provinční klub na něco takového může dosáhnout.“
* Pohárové zápasy pro vás byly nejvíc?
„Hodně mě mrzí, že se nám nepodařilo vyhrát titul. Mám jen druhé místo. Ale jinak souhlasím, poháry byly vždy vrcholem. Pro tým, fanoušky i celou Olomouc. Všichni jsme to tak cítili. Stalo se, že nám ligový ročník příliš nevyšel a Sigma byla třeba šestá. Už den po sezóně si mě volal manažer Jirka Kubíček a říkal - příště musíme hrát poháry. Všichni jsme to cítili stejně.“
* Vaše generace zažila na olomoucké střídačce Karla Brücknera. Jaké to bylo období?
„Neuvěřitelné. Bylo štěstí, že jsem potkal právě trenéra Karel Brücknera. To bylo pro mě obrovské plus. Ti, kdo nepoznali takového kouče, o moc přišli. Byl to muž, který jako trenér jednoznačně předběhl svou dobu. Vždyť my jsme hráli presink snad před třiceti lety. To tehdy nikdo neuměl. To samé platilo i se zónovou obranou.“
* Byla vize trenéra základem klubových úspěchů?
„Rozhodně. Třeba presink jsme měli prostě nacvičený. Dělali jsme to na každém tréninku, podle toho zápasy vypadaly. Na každého jsme vletěli. Když se nedaly do patnácté minuty dva góly, lidi se ptali, co se děje?“ (pousměje se)
* Mohl by něco podobného kouč Brückner praktikovat i s jinou sestavou?
„To je otázka. Trénoval i v jiných klubech a tam takové úspěchy neměl. Bylo to takové oboustranně prospěšné spojení. My jsme prostě věřili, že tréninky přinesou výsledek. Věděli jsme, že to má hlavu a patu, protože pan Brückner je skvělý kouč a ví, co máme hrát. Navíc jsme byli výborně připraveni, kondičně i takticky. Všechno to do sebe optimálně zapadlo a úspěchy tomu odpovídaly.“
* V trenérském řemesle se stále více prosazují bývalí fotbalisté, které vedl právě trenér Brückner. Je to náhoda?
„Jsem přesvědčený, že není. Každý má pochopitelně svůj rukopis, je i trošku jiná doba. Ale celou řadu myšlenek pana trenéra si bývalí hráči sami na sobě otestovali a ví, že fungují. Zažili jeho tréninky, vnímali, jak se chová, co od fotbalistů chce a proč. Od toho se mohli odpíchnout a i díky tomu dnes sbírají úspěchy.“
* Hodně se rozebírá kvalita národního týmu a nejvyšší domácí soutěže. Jaké by bylo vaše hodnocení?
„Začnu ligou. Pořád se hodně podceňuje a přitom to není pravda. Podle různých rozborů je dokonce druhá nejběhavější soutěž v Evropě. Je náročná, což vlastně potvrzují i případy neúspěšných angažmá zahraničních fotbalistů. Přijdou s představou, že budou za hvězdy. A pak zjistí, že uspět v naší lize není vůbec snadné. Je to fyzicky náročná soutěž, která má dobrou kvalitu. Někteří jí podceňují, ale nemají pravdu.“
* Ale reprezentace se má připravit na hubené časy...
„A proč? Podívejte se na naše hráče. Začnu brankáři. Vaclík pravidelně chytá v Basileji, Pavlenka v Brémách, Koubek v Rennes. V obraně máme Kadeřábka, Gebre Selassieho, Kalase. V poli můžeme počítat s Dočkalem, Daridou, Barákem. Je tady Jankto, máme Schicka. Jsou tady i další. Z mého pohledu máme naopak nároďák s talentem a zajímavou budoucností. S hráči problém nemáme.“
* V čem je tedy potíž?
„Stačí se podívat na poslední reprezentační blok. Kolik hráčů se v nároďáku vystřídalo. Pozvaní byli i hráči, kteří do reprezentace nepatří. Pořád se sestava točila, něco se zkoušelo. Snad ani v jednom případě nenastoupila stejná sestava. Přitom by stačilo, aby tým odehrál pár zápasů ve stejném složení. Hráči by si na sebe zvykli, věděli by, co od sebe můžou čekat. Výsledky by tomu odpovídaly.“
* Budeme schopni vychovávat i v dalších generacích konkurenceschopné fotbalisty?
„Pokud se něco nezmění, budeme bohužel mít problémy. Nejen fotbal, ale obecně celý sport, který je finančně hodně podhodnocený. Stačí porovnat částky, které jdou do kultury... Kdyby do této sféry šlo tolik peněz co do sportu, byla by snad nová revoluce. Sport potřebuje zastání na nejvyšších místech, na ministerstvech. Snad se v dohledné době něco změní. Pokud ne, bude to špatné!“
* Myslíte, že už nepřijdou žádné nové úspěchy českého sportu?
„Zatím na nějaký vždycky dosáhneme... A pak je vidět, kolik lidí se chce s medailisty najednou alespoň vyfotit. Jestli nedojde k výrazné změně pohledu na sport, budeme na úspěchy jenom vzpomínat. Přitom sport je fenomén. Společnosti pomáhá. Třeba tím, že lidi, co sportují, nejsou tolik nemocní. Těch výhod je mnohem víc. Takže by si sport patřičnou pozornost rozhodně zasloužil.“
* S týmem 1.SK Prostějov, který momentálně vedete jako hlavní trenér, vstoupíte zápasem v Hlučíně o tomto víkendu do jarní části mistrovské soutěže. S jakými ambicemi?
„Přes některé nepříjemné ztráty se nám podařilo v podzimní tabulce skončit na prvním místě a tu chceme udržet. Nebude to určitě lehké, protože se od nás bude očekávat, že v jednotlivých zápasech budeme v pozici favorita. Soupeři budou zatažení, budou se snažit vytáhnout. I tak to chceme zvládnout.“
* Takže cílem je postup do druhé nejvyšší soutěže?
„Ano, chceme postoupit. Odpovídala tomu příprava s chorvatským soustředěním i doplnění kádru. Do jarní části jdeme silnější a po sezoně chceme slavit. Hráči budou pod tlakem, ale s tím se musí vyrovnat, pokud mají být ve svých kariérách úspěšní.“
* Myslíte si, že Prostějov může hrát v případě postupu důstojnou roli ve vyšší soutěži?
„Máme dost odchovanců, kteří mají ke klubu vztah, a postupně se snažíme zapracovávat další. Jsem přesvědčený, že to co se dělo po prvním postupu do druhé ligy, by se už neopakovalo. Pro celý klub to byla cenná zkušenost, i když draze zaplacená. Tentokrát by to vypadalo jinak. Jsem přesvědčen, že Prostějovu by druhá liga slušela!“
Další chyba na Vápenici.