„Držovice do přeboru patří! Kvalitu určitě máme,“ těší se na dotažení postupu trenér Jindřich Skácel

Nadzvukovou rychlostí prosvištěli v podzimní části soutěžního ročníku 2017/2018 kolem svých soupeřů fotbalisté Držovic. Pouze na úvod proti Čechám pod Kosířem se ještě sehrávali a zvítězili „pouze“ jednobrankovým rozdílem. Poté už ale neměli zdatnou konkurenci a bez ztráty bodu při průměrném skóre 5:1 ovládli úvodní polovinu III. třídy, skupiny „B“. Lodivod Jindřich Skácel si tak mohl mnout ruce, mezi jaké hráče v létě přišel a jaké mužstvo doplněné o exotické zahraniční posily se mu podařilo složit.

* Co vás přivedlo k tak famóznímu podzimnímu vystoupení?
„V mužstvu jsou velké opory. Začíná to Valentou na stoperu, další ústřední postavou je fyzicky silný a navíc fajn chlap Procházka, bývalý hokejista, ve středu je Viktor Šťastný a vepředu nadstandardní hráč na tyto soutěže - tvrdý, výbušný a rychlý Petr Zahradníček. Dal jedenadvacet gólů za devět zápasů, což je fantastická bilance. I když jde o tak nízkou soutěž, tak nejtěžší na fotbale je právě dát gól. První zápas jsme v Čechách pod Kosířem vyhráli jen 2:1, tehdy to ještě nebylo ono. Pak se nám ale dařilo mít technickou převahu doma i venku. Hráli jsme hezký fotbal a bez nadutých řečí bychom to chtěli dotáhnout do okresního přeboru, to je jasné.“ (úsměv)
* Čím vás Držovice přesvědčily, že jste se jich ujal?
„Nejsem Držovičák. Přišli za mnou s cílem to stmelit a co nejkratší cestou postoupit. Já jsem ještě hrál s Mařou Valentou, přišel jsem se podívat, viděl jsem, jaký je kádr, a jsem mile překvapen nejen hrou, ale i inteligencí kluků. To mě potěšilo. Mám už sice přes šedesát let, jsem ale velkým fandou fotbalu a do padesáti jsem ho aktivně hrál. Cítil jsem, že bych chtěl ještě něco takového dělat, i když vím, že nebudu dalších deset let trénovat Držovice. Viděl jsem zájem a moje podmínka byla, že chci minimálně deset hráčů na tréninku, aby to mělo smysl, jinak bych okamžitě skončil. Oni opravdu chodili, deset našich a čtyři pět Španělů, takže tréninky měly smysl a také zápas vždy odehráli na svých sto procent.“
* Nakousl jste španělské posily, jak se u vás objevily?
„Měl jsem štěstí, že mě sami oslovili Španělé pracující v jedné firmě, když navštívili moji sportovní prodejnu a chtěli dres. Slovo dalo slovo, řekli, že hrají fotbal, malý i velký, tak se přidali. Nevím, kolik jich tu pracuje, ale přišli s tím, jestli by si mohli zatrénovat. Vnesli nám do hry španělskou mentalitu, hravost, techniku a skloubili se s našimi oporami. Tito tři zaregistrovaní chodili jako hodinky, dokonce si i přeložili směnu, aby mohli hrát. Borja hrál dokonce čtvrtou tamější ligu, to je nadstandardní hráč. Mně se technika líbí, dáváme jim tedy hodně prostoru a hraje se podle jejich not.“
* A neobával jste se komunikační bariéry?
„Ne. Hrál jsem už jako starší chlap v Rakousku a věděl jsem, že když člověk chce, tak je to otázka půl roku až roku, aby byl schopen sportovně komunikovat úplně v pohodě. To se prostě stalo. Borja je komunikativní a pochytává i česká slovíčka, kluci se pak spolu baví anglicky a navíc máme v týmu vysokoškoláky, co se učí španělsky. Já umím trochu portugalsky, to je jako čeština a slovenština, takže se domluvíme. A než jdu na trénink, tak si vyhledám, co bych jim asi chtěl říct. Bylo to oživení i pro mě, bavilo mě to.“
* Nastanou během zimní přestávky zásahy do kádru?
„Všichni zůstávají, včetně Španělů, a rozhodně bychom neměli být horší než na podzim. Mají prodloužené pracovní smlouvy a měli by zůstat minimálně do září. A teď se k nám ještě přidá jeden Ukrajinec, na něhož jsme čekali celý podzim, než dostane pracovní povolení. Na naše poměry je perfektně rychlostně vybaven.“
* Takže očekáváte, že i jarní část soutěže bude tak hladká a jednoznačná?
„Doma bychom měli vyhrávat, a pokud se nám tam podaří v Kostelci neprohrát, tak by se nám nemělo stát, abychom třeba třikrát prohráli a o první místo přišli. Člověk musí být opatrný, ve fotbale se může stát ledacos, nic jiného ale za cíl nemáme. Už trénujeme, jezdíme na umělku do Vrbátek a máme i přáteláky. Nastal u nás opačný trend než jinde ve fotbale, kdy nejsou hráči a nechtějí trénovat. V Držovicích zájem rozhodně je a vybírám si mezi čtrnácti patnácti lidmi.“
* To musí být pro trenéra...
„Ano, nebudu popírat. (úsměv) V létě jsem se moc nerozmýšlel a řekl jsem si, že dáme první rok a uvidí se. Jsem ale opravdu spokojen. Byli jsme teď trénovat v Baldovci a zahráli si i se soupeřem z Vyškovska, které hrají z I.B tříd a vyhráli jsme. Má to smysl a kluci se těší, dosáhli jsme přesně toho, čeho jsem chtěl. Chtěl bych prospět já jim, aby byli spokojeni, a současně dosáhnout postupu. Držovice do okresního přeboru patří, kvalitu na něj už teď určitě mají.“