- 7. březen 2018
- 669x
Přibližně měsíc zpátky měla osobně horší období, kdy se jí moc nedařilo a dokonce ani nenastoupila do finále Českého poháru. Teď už však blokařka Veronika Trnková hraje zase dobře, dařilo se jí v úterý v Istanbulu, ve čtvrtek na půdě Frýdku-Místku i v sobotu při derby v Olomouci. Také díky jejímu příspěvku prostějovské volejbalistky důstojně zakončily své působení v Champions League a úspěšně hájí tuzemskou neporazitelnost. Rozhovor se sympatickou členkou VK Prostějov se tak nesl v pohodové duchu.
* Na hřišti UP vám skvěle vyšel hned první vzájemný duel této sezóny, kvalitní výkon jste tu odvedla i tentokrát. Je to náhoda?
„A já jsem hrála dobře? No, nevím... Náhoda to ale určitě nebyla, aspoň se tak budeme tvářit.“ (smích)
* Můžete derby okomentovat ze svého pohledu?
„Vstoupily jsme do něj strašně! Nesváděla bych to však na únavu, i když program jsme poslední dobou měly hodně náročný. Problém byl ze začátku spíš jinde, když jsme z prvních deseti smečí snad osm vyhodily do autu. K tomu se přidaly potíže s přihrávkou a úvod tak vyzněl z naší strany hrozně. Naštěstí jsme se postupně vzpamatovaly, rozútočily a výkon šel nahoru, byť zahajovací set se už zachránit nepovedlo.“
* Následně jste vývoj otočily, vedly 2:1 na sady a 12:4. Co se stalo tam, že domácí družstvo tohle dějství ještě zvrátilo?
„Já bych řekla, že jsme si nejspíš trochu myslely, že už to máme v kapse... Takové klasické polevení, ke kterému člověk někdy nechtěně sklouzne, i když ví, že by neměl. Prostě jsme si začaly myslet, že se to nějak samo doklepe, což ale většinou nestačí. Rozhodně ne v těžších zápasech.“
* Berete tedy těsné vítězství 3:2 po dramatickém průběhu s plno zvraty?
„Jo, samozřejmě. Máme za sebou dost náročných čtrnáct dní, během nichž jsme skoro pořád hrály utkání a měly snad jen dva nebo tři normální tréninky, to znamená ostré naplno. Nebylo to tedy lehké a z takového pohledu je jakékoliv vítězství v Olomouci dobré. Byť jsme měly vyhrát 3:1 a ne 3:2.“
* Čím to bylo, že se vám osobně před několika týdny herně nedařilo?
„To bylo opravdu víc osobnější, tak bych si to radši nechala pro sebe... Každopádně jsem v tom období fakt nehrála moc dobře a dokonce ani nenaskočila do pohárového finále, což mě pochopitelně mrzelo. Na druhou stranu holky ten rozhodující souboj zvládly výborně a radost ze získané trofeje přebila všechno ostatní.“
* Potom šly vaše výkony postupně nahoru. Už se tedy cítíte lépe?
„Naštěstí už je to za mnou, určitě mám na hřišti lepší pocit než předtím. A jestli říkáte, že teď hraju dobře, tak jsem ráda.“ (směje se)
* Jak celkově hodnotíte účinkování Prostějova v letošní Lize mistryň?
„Je škoda, že jsme nezískaly ani bod, ta nula na kontě působí dost smutně. Nehrály jsme přitom špatně, ale chtělo to některé slibně rozjeté zápasy dotáhnout do tiebreaku. Nejblíž jsme k tomu měly v obou střetnutích s Fenerbahce, trochu možná i doma proti Coneglianu. Jenže se nám nepovedlo v těchto utkáních využít své šance, které se v rozhodujících momentech naskytly. V opačném případě bychom dosáhly na nějaký ten bodík a hned by celá skupina vyzněla trochu jinak. Pro mě každopádně šlo o první sezónu v základní části Champions League, což mi dalo spoustu nedocenitelných zkušeností. Na vlastní kůži jsem zažila, jak je špičkový mezinárodní volejbal úplně jinde než já.“
* Bylo složité prosazovat se proti tak extrémně silným klubům?
„Nebylo to úplně lehké, když soupeřky mají útok i bloky o metr výš než vy. (se smíchem) To samozřejmě přeháním, ale ta fyzická převaha elitních protihráček - jak výšková, tak silová - byla opravdu hrozně znát. To pak člověka dvojnásob potěší každý dosažený bod. Každopádně bojovat s volejbalistkami, které patří k nejlepším na světě, mi hodně otevřelo oči. Na jednu stranu to člověka motivuje, aby se snažil co nejvíc zlepšovat, na stranu druhou je však taková konfrontace i demotivující v jiném smyslu. Víte totiž, že na takovou top úroveň se stejně nikdy nedostanete. Snažím se ale z Champions League vzít hlavně pozitivní věci. A jak už jsem řekla, je to především velká zkušenost.“
Další chyba na Vápenici.