Michal Šmucr: „NERAD BYCH BYL NAIVNÍ ŽIDOFIL“

V židli ředitele Gymnázia Jiřího Wolkera Prostějov úspěšně sedí již patnáctým rokem. Za tuto dobu se nejprestižnější vzdělávací institut v regionu nejenže patřičně stabilizoval, ale především se neustále rozvíjí. I proto se GJW drží na špici ve svém odvětví, přičemž svým studentům nabízí jak kvalitní vzdělání, tak i atraktivní mimoškolské aktivity. Populární je například Divadlo Point, známá je podpora růstu mladých basketbalistů, ale i dalších sportovců.

Michal Šmucr si v poslední době ke všem povinnostem „přibral“ i funkci předsedy nedávno založeného Spolku Hanácký Jeruzalém. Právě na toto žhavé téma se nesla valná část rozhovoru, ve kterém naleznete spoustu zajímavých myšlenek a názorů. Dnes vám přinášíme jeho první část.

* Jak jste se dostal do pozice předsedy Spolku Hanácký Jeruzalém? A jak vůbec vznikla myšlenka na jeho založení?
„Na Gymnáziu Jiřího Wolkera, kde jsem ředitelem, si dlouhodobě připomínáme některé historické skutečnosti, které jsou možná v Prostějově méně známé včetně významných postav, jež jsou trochu zapomenuty. A když jsme loni poprvé vzpomínali na deportace prostějovských občanů na základě konečného řešení židovské otázky za druhé světové války, vznikla určitá diskuse mezi některými lidmi, kteří mají podobné zájmy jako já, ze které padl návrh, abychom z této události učinili tradici. Proto jsme se rozhodli založit spolek, který by připomínal historické skutečnosti a zabýval by se pietou obětí tragédií a nejrůznějších hrůz. Z dalších setkání pak vyplynulo, že se stanu předsedou. (úsměv) Tuto nikterak honorovanou funkci jsem s velkou ctí přijal.“

* Co vás k tomu kroku vedlo?
„Když se o historii zajímáte, tak skutečně zjistíte, že nepřipomenout pietu za bezprecedentní vraždění, které v historii tohoto města proběhlo za druhé světové války, nepřipomenout to, co po těch lidech, kteří byli vyvražděni, tady zůstalo, je prostě špatně. Řekněme, že většina z nás cítí určitý dluh k jisté době mlčení. A ten dluh chceme splatit. Není v tom nic politického, není v tom nic, co by bylo namířeno proti někomu. Chceme prostě připomenout kulturu, o kterou Prostějov bohužel přišel.“

* Jak tuto funkci berete z pocitové stránky? Dá se očekávat, že budete čím dál častěji vystupovat veřejně a dost možná se prát za židovskou kulturu...
„Především bych nerad, abych se dostal do pozice, kterou bych nazval ‚naivní židofil´. (úsměv) Myslím si, že Židé něco takového nemají rádi a nemají to ani zapotřebí, aby lidé nějak vystupovali na jejich podporu. Jde mi jen o to, objektivně připomenout historické věci. Navíc všechny připomínky osobností a událostí se netýkají pouze židovské kultury. Ostatně na první akci našeho spolku jsme se zabývali i historií zrušeného katolického hřbitova. Znovu opakuji, jsme nejenom apolitičtí, ale jsme i naprosto a přísně laičtí. Sdružujeme lidi různých vyznání, aniž bychom byli náboženskou organizací.“

* Nelze v tomto rozhovoru opomenout nejtřaskavější věc, která v tomto směru hýbe Prostějovem, a to je tolik diskutovaná revitalizace židovského hřbitova ve Studentské ulici. Co k tomu můžete říci jako předseda spolku?
„Kauza starého židovského hřbitova je věc, kterou vidím v první řadě jako obrovskou příležitost pro město Prostějov. Jeho představitelé mají šanci využít tento projekt pro blaho veřejného dění, ve prospěch města a jeho občanů. To, že se tak nestalo, je strašná chyba! Celá záležitost měla na začátku obrovský potenciál stát se krásným příběhem s velmi dobrým koncem. Místo toho se vyvolala hysterie, díky níž se vše dostalo do situace, která Prostějov v globálním pohledu mimořádně poškodila.“

* A jaký je váš ryze osobní názor na tuto problematiku?
„Myslím si, že se především naprosto zhroutila komunikace o této věci. A já si kladu otázku, jestli v tom byl úmysl, nebo jenom nedostatek zodpovědnosti...“

* Když se zeptám na rovinu, jste pro návrh židovské federace, nebo zachování současného stavu?
„Za prvé, to místo si zaslouží zvýšit svoji pietu a připomínku. Ostatně dnes je to kulturní památka. Tento fakt by se neměl ledabyle opomíjet. Když se bavím s lidmi, kteří jsou odborníci na architekturu či projekční činnost, tak vám řeknu, že vyřešit okolí školy tak, aby se zintenzívnily požadavky na zvýšení piety a současně se zachovala bezpečnost dětí i obslužnost celého prostoru, a přitom to udělat pěkné, aby se to líbilo i lidem bydlícím v okolí, je technicky naprosto možné a schůdné. Je to jenom otázka finančních prostředků a již zmíněné komunikace k tomu, aby všichni zainteresovaní pochopili, že celá věc má vstřícné a vlídné řešení. Jsem také přesvědčen, že na projekt zajímavý nejen pro židovskou federaci, ale i statutární město Prostějov, že by se peníze našly. A pokud není problém ani technický, ani ekonomický, tak si řekněme, v čem je tedy problém?! Dostaneme se zpátky k oné komunikaci a schopnosti se dohodnout. Je třeba se neděsit, převzít určitou zodpovědnost a dokázat využít příležitosti. Tohle mi zatím připadá, jako když se rozhodnete překopnout ve fotbale prázdnou branku...“

Druhý díl exkluzivního rozhovoru najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 19. února