Gabriela Kozmík: „Přiložit ruku k dílu je vždy lepší“

Když Gabriela Kozmík nedlouho před startem této sezóny přišla do VK Prostějov, očekávalo se, že coby vyloženě třetí blokařka bude naskakovat do soutěžních duelů jen výjimečně. Nějaký čas to skutečně platilo, ovšem poslední dobou překvapivě získala v hanáckém družstvu významnější roli. Ostřílená plejerka opakovaně naskočila do bitev evropské Champions League a dokonce odehrála celé finále národní pohárové soutěže. Ani chvíli nechyběla na hřišti také v sobotním extraligovém mači s Frýdkem-Místkem, po němž Večerník vyhlášenou obranářku vyzpovídal.

* Střetnutí proti Sokolu bylo takové ospalejší. Proč?
„Hlavně ze začátku jsme asi nebyly dost vyhecované. Poslední dobou máme hodně zápasů včetně řady těžkých, mohla se trochu projevit únava, a když jsme teď šly na papírově slabšího soupeře, koncentrace nejspíš nedosáhla maximální úrovně. Přesto to dopadlo 3:0 a takový výsledek nás vždy těší.“
* Především v první sadě se vám však nedařilo, za stavu 22:22 hrozila její ztráta. Rozhodlo, že jste v klíčový moment zabraly?
„Hlavně nám pomohlo střídání, kdy na hřiště přišly zkušené Katy Weiss s Julčou Kovářovou a na nahrávce i přihrávce tým v rozhodujících chvílích podržely svou jistotou, kvalitou. Pak už jsme se dostaly do trochu větší herní pohody, zbytek utkání proběhl bez větších problémů. Celkově je pravda, že mladé holky, co do zápasů naskakují méně často, to mají fakt těžké a ne vždy se jim musí dařit. Někdy se projeví chybějící herní jistota.“
* Do předchozího souboje v Lize mistryň s Novarou jste naopak vstoupily skvěle a sahaly po zisku úvodního dějství. Jak se vám jevil středeční šlágr?
„Na Novaru jsme vletěly a v tom prvním setu bylo vidět, jak si věříme. Dařilo se nám a nakonec rozhodovaly detaily, kvůli kterým jsme zahajovací část nevyhrály. Což byla velká škoda, neboť i další vývoj zápasu mohl potom vypadat jinak než v reálu. U tak silného soupeře většinou platí, že když se rozjede, už se hrozně těžko zastavuje. Italský celek se tímhle vyznačoval, a byť jsme se snažily bojovat o každý míč, od druhé sady už jsme v podstatě neměly šanci. Bohužel.“
* Co by se muselo stát, abyste v extrémně nabité skupině B dokázaly místo porážek 1:3 a 0:3 alespoň jednou bodovat či dokonce zvítězit?
„V první řadě je potřeba říct, že každý získaný set proti natolik špičkovým celkům má svou cenu. Abychom některé utkání dotáhly do tiebreaku nebo jej přímo vyhrály, k tomu by bylo nutné udržet skvělý výkon delší dobu a ještě mít navíc nezbytné štěstí. Asi každý vidí, že hlavně fyzicky jsou Novara, Conegliano i Fenerbahce někde jinde než my tím, jak vysoké a silově vybavené hráčky mají v kádru. S tím se bojuje fakt složitě, i když se snažíme na maximum. Najít účinné zbraně, co by fungovaly celý zápas, je opravdu náročné.“
* Pokud se takhle vracíme v čase, můžete připojit též ohlédnutí za Final Four Českého poháru?
„Můj hlavní pocit z toho turnaje v Brně byl, že jsme se všechny na ty dva důležité souboje o trofej plně zkoncentrovaly. Snad jen kromě začátku semifinále s Ostravou jsme nedělaly zbytečné chyby, a když nějaké přišly, nikdy nebyly lehkomyslné třeba z podcenění. Velkou důležitost mělo, jak výborně se nám podařilo vstoupit do finále proti Olomouci, kde jsme dva sety hrály skutečně top. Následně soupeři pomohla mladá Orvošová a chytil se, ale definitivně rozhodl úvod čtvrté sady. Tam jsme zabojovaly, obranou perfektně zvedly několik těžkých balónů v poli a tím ukázaly, jak moc nám na pohárovém triumfu záleží. Právě takové detaily jsou v podobně stěžejních bitvách klíčové, volejbal je o tom udělat v rozhodujících okamžicích něco navíc. Olomoučanky tam hrály už dost dobře a bylo těžké je zlomit. Tím větší radost nám finálové vítězství udělalo.“
* Jak jste si ovládnutí Českého poháru užily, oslavily jej?
„Hned po utkání samozřejmě zavládla euforie a nadšení, bylo to super. Na zpáteční cestě z Brna jsme si pak daly dobrou večeři, padlo i nějaké šampaňské, ale na žádné větší slavení nebyl prostor. Třetí den po zisku Českého poháru nás totiž čekal zápas Champions League s Novarou, na který jsme se musely začít připravovat i soustředit.“
* Těší vás osobně, že jste se na dobytí trofeje výrazně podílela přímo na palubovce v sestavě prostějovského mančaftu?
„Když jsem sem zkraje podzimu přicházela jako vyloženě třetí blokařka, asi by mě takový scénář nenapadl. Tím víc si však cením a vážím toho, že jsem při tomhle dílčím úspěchu mohla aktivně přiložit ruku k dílu. Nic by se nestalo, kdybych nehrála, ale pochopitelně je fajn cítit, že člověk sám pomohl k důležitému výsledku. Se Soli jsme si pak na ploše po slavnostním vyhlášení zavzpomínaly na starší časy, kde jsme trofeje za Prostějov získávaly jako hráčky společně. Byl to takový moc příjemný návrat v čase, strašně fajn.“