Cestování je nejlepším lékem proti předsudkům, omezenosti a netolerantnímu lpění na vlastních názorech. Zároveň nás učí svět milovat a vidět ho takový, jaký je. Dokonalým příkladem člověka, který se nebojí neustále rozšiřovat vlastní obzory a zároveň se dokáže radovat ze všeho, co mu život přináší, je Martin Složil.

Třicetiletý rodák z Prostějova se vyučil kadeřníkem a po absolvování maturity pokračoval ve studiích na olomoucké univerzitě. Díky tomu se na delší dobu podíval i do světa, nejprve na Kanárské ostrovy a později do Austrálie. Od prvního únorového pondělí běží na obrazovkách TV Nova reality show Robinsonův ostrov, která vznikala na filipínském ostrově Caramoan. A mezi devatenáctku účastníků se probojoval i právě vyslanec Prostějova. V drsném a exotickém prostředí se Martin Složil díky své otevřené a dobrodružné povaze cítil skutečně jako ryba ve vodě. Vyplývá to i z rozhovoru, který vznikl po jeho návratu do Evropy. Přesto, že jsme se v něm kvůli smluvním podmínkám s televizí Nova museli otázkám k dění na ostrově prozatím vyhnout, zaznělo mnoho zajímavého...

* Vaše okolí vás vnímá jako jakéhosi rebela a mnohé z vašich přátel překvapilo, že jste se přihlásil do reality show komerční televize. Co vás k tomu vedlo?
„Přihlásit se na Robinsonův ostrov se stalo něčím větším než já. Moje máma sledovala první řadu, protože jako mladá snila o tom, že si v americké řadě zkusí svoje možnosti. Viděla v české verzi příležitost pro mě a tím vzedmula vlnu, která doputovala až do Austrálie. Zprvu mě chtěla sama přihlásit, ale pak usoudila, že to beze mě nepůjde. Doslova mi řekla: ´Přihlášku musíš poslat sám, určitě se budou ptát na věci, na které znáš odpověď jen ty´. V tu chvíli už mi to začalo vrtat hlavou, že pro mě coby studenta rekreologie by to mohla být skvělá příležitost, jak žít v izolovaném prostředí a prožít vliv skupinové dynamiky na vlastní kůži. Sociální hra je to, co jsem na celé věci odmítal. Na druhou stranu vyzkoušet si schopnost přežít na pustém ostrově a zvládnout náročné hry v těchto podmínkách mě lákalo. Taky jsem byl jako kluk fanda amerického Survivoru, navíc jsem jezdil do Sobotína na tábory.“ (úsměv)

* Co pro vás představovalo největší výzvu?„Vystoupit z mé vlastní komfortní zóny tak daleko, jak to jen půjde... Právě v těchto chvílích se cítím nejvíc na živu. A tohle byla příležitost, která se může objevit jen jednou za život. A tak jsem ještě z pláže v Austrálii odeslal svoji přihlášku.

* Jak vnímali tyto rysy vaší povahy rodiče? 
„Rodičům jsem vděčný za nádherné dětství a nepodmíněnou lásku. Naučili mě, že zážitky budou vždycky víc než věci. A vím, že mě podpoří v každém rozhodnutí úplně stejně jako zbytek mojí rodiny. Jako dítě se rodičů neptáte, jak vás vnímají, jako dítě hlavně cítíte, a já z rodičů cítil lásku.“

* Vyučil jste se kadeřníkem, pracoval jste někdy v tomto oboru?
„To byla skvělá volba. Stříhání a práce s vlasy mě baví. Nicméně pracovat jsem v oboru nikdy nezačal, protože jsem se vydal dál studovat. Stříhám známé a kamarády a vím, že do života se mi řemeslo neztratí obzvláště tehdy, když mě to baví. Také se mě už delší dobu drží plán otevřít si vlastní salón.“

* Kam postupně vedly vaše kroky z Prostějova?
„Díky studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem měl před několika lety možnost se na rok přestěhovat na Gran Canarii a studovat na tamní univerzitě. Tím jsem rozdmýchal svoji vášeň z dětství. Od té doby jsem už své sny přestal snít, ale začal jsem je žít.“ (úsměv)

* Jak na Prostějov vzpomínáte a jak často se do něj vracíte?
„V tomto městě jsem vyrostl a vždycky pro mě zůstane domovem, mám tam rodinu a spoustu přátel, které se i do budoucna budu snažit navštěvovat co nejvíc. Tohle pouto je na celý život. Jsem moc rád, že jsem se narodil právě v Prostějově.“

* Nyní ale žijete převážně v Austrálii a na Kanárských ostrovech. Co vás přivedlo právě na tato místa?
„Jak jsem již říkal, na Kánary to bylo studium a surfing, do Austrálie pak rodina, dětský sen a také více slunce, oceánu i vln. Určitě je spojuje touha po poznání nových míst, kultur a lidí.“

* Kde se vám na vašich cestách líbilo nejvíc?
„Momentálně nemůžu z hlavy dostat západní Austrálii a zejména místa jako Yallingup či Margaret River, která nabízí nádhernou přírodu a ještě krásnější pobřeží plné vln. Do budoucna určitě plánuji návrat na tato místa, která jsem objevil a stále na ně myslím. Ale zbývá ještě tolik míst, kde jsem nebyl... Vím, že mě čeká ještě spousta cestování po celém světě.“

* Kde a jak žijete právě v tuto chvíli?
„Z Austrálie jsem přijel dodělat státnice a plánoval jsem, že se hned zase vrátím. Vše se ovšem změnilo s Robinsonovým ostrovem, takže teď bydlím v Praze. Hrozně se těším, až budu celou show sledovat a dozvím se věci, které mi zůstaly utajeny...“ (úsměv)

* Je jasné, že máte rád snowboard a zejména surfování. Co vás na této zálibě nejvíce přitahuje?
„Surfování se mi líbilo už dlouho. Je jasné, že to v naší zemi není možné. Kanárské ostrovy jsem si pro svá studia vybral i proto, abych se to naučil. Po první vlně už bylo jasné, že není cesty zpět. Je to nádherný pocit a není to zadarmo. Člověk se hodně napádluje, a když jsem začínal, někdy se mi nedařilo i celé týdny! Pak ale člověk chytne vlnu a ta je ta nejlepší, jakou kdy měl. To dodá dost síly a odhodláni nikdy nepřestat. A hlavně vím, že ta nejlepší vlna na mě pořád čeká. Navíc žádná není stejná, je to něco, co se člověk učí celý život. Taky jsem se naučil zkušenosti ze surfování aplikovat do svého života. Jsem nyní připraven i na dny, kdy žádné vlny nejsou.”

* Je v tomto oboru nějaká meta, které byste chtěl dosáhnout?
„Surfování má být hlavně zábava. Tak to vidím já. Zároveň mě vždycky bavilo překonávat sám sebe. A v surfu to znamená surfovat stále větší vlny a zdokonalovat styl, učit se nové triky a to se mi v Austrálii dařilo. Určitě v tom hodlám pokračovat, jak to jenom půjde. Ten krásný pocit z dobře zajeté vlny za to stojí! Rád bych si udělal licenci a dál předával své zkušenosti a rozšířil tenhle krásný sport.“

* Působíte jako velký pohodář. Co vás naposledy skutečně vykolejilo?
„Nevzpomínám si... Myslím si, že to, jestli nás něco vykolejí, je čistě naše rozhodnutí. A já jsem se už před časem rozhodl, že se ničím vykolejit nenechám.“ (úsměv)

* Je něco ve vašem životě, co už byste nikdy nechtěl zažít?
„Všechno, co se v mém životě stalo, bylo z nějakého důvodu. Jestli mi život přinese stejnou příležitost, tak ji třeba prožiji jinak. Není vyloženě něco, co bych si nechtěl zopakovat. Žijeme však tady a teď a já nemám potřebu si věci opakovat, chci prožít nové zážitky a využít k tomu zkušeností, které mám. Ačkoliv představa o tom, že si zopakuji některé vlny z jižní Austrálie, je fakt lákavá.“ (smích)

* Předpokládám, že si rád žijete po svém. Je něco, čemu se musíte přizpůsobovat a štve vás to?
„Ano, snažím se žít si po svém, ale někdy člověk musí občas dělat kompromisy a přizpůsobovat svůj životní styl. Anebo ne?“

* Je něco, čemu se přizpůsobujete rád?
„Určitě jsem rád, když mi lidé upřímně řeknou, co si myslí, a já se na základě toho můžu buď k něčemu rozhodnout, nebo přizpůsobit. To získání většího nadhledu na daný problém je důležitou součástí posunu osobnosti kupředu. Přesto se vždycky musíme rozhodnout sami, k tomu nás prostě nikdo nedokope, ať se děje cokoliv.“

* Relativně nedávno jste dokončil studium oboru Rekreologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Myslíte, že to někdy ve svém životě využijete?
„Na univerzitě mi chvíli trvalo, než jsem si dokázal odpovědět, jestli svá studia uplatním i v životě. Ale odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Je to skvělý obor! Dostal jsem příležitost vyzkoušet spousty sportů a zdokonalovat se v nich. Kromě toho předměty jako anatomie, fyziologie, biomechanika, psychologie, filozofie a další jsou neskutečně cenným přínosem. Také mi zajisté pomohou v dalších krocích na cestě životem.“

* Hodně cestujete a dá se říci, že si plníte své sny. Je něco jiného, co byste ještě rád zvládl?
„Přeji každému, aby našel odvahu vystoupit ze své komfortní zóny a začal své sny realizovat. Je to to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat. I já se budu dál snažit jít si za svými sny. Nebojím se snít a tak je toho ještě hodně přede mnou. Momentálně bych si přál vystudovat psychologii a udělat si pilotní průkaz.“

* Patří k těmto snům i založení rodiny?
„Ano, samozřejmě. Založení rodiny je dozajista neoddělitelnou součástí života. Moc se těším, až budu mít ženu i děti a budu s nimi sdílet lásku, vědomosti, vášně a věci, které mě život naučil. A taky na to, až je budu učit surfovat.“ (úsměv)

* Co by se muselo stát, abyste opustil svůj způsob života, usadil se a začal žít i pro někoho jiného než pro sebe?
„Měl jsem sedmiletý vztah, byl to první vztah pro nás oba. Před rokem jsme se s bývalou přítelkyní rozešli, a to v dobrém. Naučili jsme se od sebe vše, co budeme v partnerském životě potřebovat, a zůstali jsme přáteli. Vím, že to bude přátelství na celý život. Člověk nikdy neví, co ho čeká další den, v mém případě to platí dvojnásob. Já jsem tu vždycky byl nejenom pro všechny, kdo mě potřebují, ale jistě tu budu brzy i pro někoho, s kým založím rodinu.“