Tenisový trenér a kapitán Jaroslav Navrátil prožil již jedenáct let s Davis Cupem

V devadesátých letech minulého století vyslyšel tenisový trenér Jaroslav Navrátil vábení ambiciózního prostějovského klubu a čas ukázal, že to bylo správné rozhodnutí. S TK Agrofert spojil výraznou část své profesní kariéry, během níž vedl celou řadu úspěšných reprezentantů, kteří se prosadili mezi světovou elitu.

V první řadě byl u vzestupu Tomáše Berdycha, staral se i o Radka Štěpánka, který loni ukončil svoji bohatou kariéru, a pomáhal také Jiřímu Veselému nebo Adamovi Pavláskovi. Největší úspěchy slavil v kapitánské židli daviscupového týmu České republiky, na které slavil hned dva fenomenální triumfy v legendární soutěži. Aktuálně mimo jiné dohlíží na růst Dalibora Svrčiny, který je momentálně největším talentem mužského tenisu. „Mám toho za sebou docela dost,“ ohlíží se za svojí kariérou tenisový odborník, který loni oslavil šedesátku.

* Vrcholným úspěchem jsou především dva triumfy v Davisově poháru, v němž už dlouhé roky šéfujete střídačce. Jak hodnotíte své dosavadní působení v pozici nehrajícího kapitána?
„S Davis Cupem jsem prožil krásné roky, zlý byl až ten poslední. Dokázali jsme dvakrát získat vytouženou mísu. Dokonce hned za sebou, což se před námi podařilo pouze Spojeným státům. K tomu jsme si navíc v roce 2009 zahráli jedno další finále. Právě tehdy, přes porážku ve Španělsku, se zrodil vítězný duch týmu, který si slíbil, že jednou soutěž vyhraje, a splnil to. Davisův pohár mně osobně přinesl celou řadu zážitků, velké emoce. Třeba na atmosféru v pražské hale po posledním míčku v roce 2012 nepůjde nikdy zapomenout. V posledních letech se nám už ale tolik nedaří, loni jsme spadli z elitní skupiny. Poprvé od roku 2005 a pořád mě to mrzí. Pokusíme se vrátit! Nechci utíkat z lodě, která se potopila. To by nebylo důstojné loučení.“
* Byl to hodně bolestivý pád? I s pohledem na nedávné triumfy?
„Nic příjemného to není. Spadli jsme z výsluní, ale s tím se musíme srovnat a udělat maximum pro návrat. Dokázaly to jiné týmy, tak snad i my. Podívejte se na Argentinu. V roce 2016 soutěž vyhrála a loni spadla. Stejně jako náš tým.“
* Parta kolem Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka dokázala získat dva poháry v řadě. Byl ojedinělý úspěch dostatečně oceněný?
„Pořád říkám, že kdyby to kluci dokázali ve Spojených státech amerických, Německu či ve Francii, bylo by to doceněné ještě víc. To tvrdím i s vědomím, že se to podařilo i díky shodě okolností. Jednou nehrál Rafael Nadal, v jiném ročníku chyběl Novak Djokovič. Ale prostě to dokázali. A pak navíc vítězství obhájili. A my si zvykli, že jsme ve špičce. A nemysleli na to, že jde o něco výjimečného.“
* Což se nemusí dlouho opakovat...
„Přesně tak. Existuje celá řada špičkových hráčů, kteří Davis Cup nikdy nevyhráli. Neměli štěstí. Někomu chyběli parťáci s odpovídající kvalitou. I nám se to před lety stalo. Často byl v týmu jeden elitní hráč, který ovšem sám soutěž nevyhraje. Třeba Petr Korda nebo Jirka Novák. Pro český tým bylo zlomové, když se před lety do sestavy vrátil Radek Štěpánek. S Tomášem složil silný základ, k tomu byli oba skvělí v deblu. V baráži 2007 proti Švýcarsku celá jízda začala.“ (úsměv)
* Vrátí se český tým mezi elitu již letos?
„Zatím ani nevíme, proti komu budeme hrát... Jestli narazíme na Jihoafrickou republiku nebo Izrael. Navíc budeme hrát podle testovaného modelu pouze dva dny a zápasy budou na dva sety. Taky je to ještě hodně daleko. Ale určitě se o to pokusíme. Přece nepůjdeme na kurt s jinou myšlenkou.“
* Pomůže týmu i Tomáš Berdych?
„Na to neumím odpovědět... Pro národní tým toho udělal v předchozích letech strašně moc. Má tu soutěž rád. Ale taky ji už dvakrát vyhrál a má už jiné priority. Sám ale řekl, že by si ještě jeden zápas v Davisově poháru rád zahrál. A nejlépe před domácím publikem. Uvidíme, jak to dopadne.“
* Český mužský tenis pravidelně sledujete. Jako kapitán daviscupového týmu a také z pozice šéftrenéra prostějovského klubu. Čekají na fanoušky po letech hodů hubenější časy?
„Je třeba přiznat, že mužský tenis je u nás momentálně v jiné situaci než ženský, kde máme sedm hráček v singlové světové stovce. Holkám to pochopitelně přeji, bohužel u kluků vidím určitelnou stagnaci. Kromě Tomáše Berdycha je ve stovce pouze Jirka Veselý a ten má za sebou opět spíše průměrnou sezónu. Hluboko spadli Lukáš Rosol a Adam Pavlásek. Naopak mile překvapil pouze Václav Šafránek. Loni se dostal z kvalifikace do hlavní soutěže na US Open. To samé se mu povedlo teď v Austrálii. Je to pro něj úspěch i povzbuzení do další práce. Ale z pohledu světového žebříčku to zatím nic převratného není.“
* V uplynulé sezóně se zastavil i progres Zdeňka Koláře. Není problém ve výchově nových generací?
„V tom problém rozhodně není. Jsem šéftrenér v Prostějově a vím, co se pro děti dělá. Je to prakticky stejné, stejně kvalitní trenéři i trénink. Je ale možné, že na další silnou generaci z pohledu týmové reprezentace budeme čekat.“
* Jak dlouho?
„To zodpovědně nejde říci. Máme teď šikovné šestnáctileté kluky, co vyhráli mistrovství Evropy a juniorský Davis Cup. Budeme si muset chvíli počkat, jestli vyrostou. A taky si uvědomit, že i když se nám podaří vychovat jednoho dobrého hráče, nového Berdycha nebo aspoň tenistu kolem dvacítky, třicítky, pořád to neznamená úspěšný Davis Cup. Tam potřebujete čtyři dobré borce. A než mladí dorostou, Rosol už možná hrát nebude a Veselému bude třicet. Tyhle generace se můžou minout. Ale uvidíme.“
* Nelze přehlédnout zejména výkony talentovaného Dalibora Svrčiny, na kterého v Prostějově dohlížíte. Bude z něj „nový Berdych“?
„Uvidíme časem. Nestalo se nám ale už dlouho, že by někdo takhle hladce přešel od žákovského tenisu k tomu juniorskému. Je to něco obdivuhodného. Dlouho jsme neměli takový talent. Ještě ve čtrnácti dostal divokou kartu do kvalifikace turnaje dospělých v Brně a prostoupil do hlavní soutěže. Rakouskému soupeři dokonce nadělil kanára. V hlavní soutěži mu došly síly, proto nezískal první body do žebříčku ATP. Ale výkon to byl i tak výborný.“
* Můžete mladou naději více představit?
„Hraje podobně jako Radek Štěpánek. Je to celodvorcový hráč, skvěle se pohybuje, má vyrovnané základní údery. O něco lepší má asi bekhend. Ale nejdůležitější je u něj hlava, jeho myšlení. Třeba za stavu 5:5 v setu hraje nejlepší tenis. To je velmi důležité a dělá to rozdíly.“
* V čem se ještě musí zlepšit?
„Nejvíce se bude muset zapracovat na podání. Tam vidím největší deficit. Není tam taková razance. Nějaké svaly musí nabrat, ale rozhodně to není primárně o nich. Především je to o švihu.“
* Nemůže být jeho problémem, že jde o subtilnějšího tenistu?
„Není to silový hráč, ale kvůli tom může hrát svůj styl tenisu. Pochopitelně ale potřebuje zesílit. Chce to dělat postupně. Má kondičního trenéra, ale snažíme se být rozumní. Byl by nesmysl to nějak přehnat. Musíme brát ohled na kolena, klouby. Jde o to, abychom ho za dva roky nezničili. To nesmíme dopustit.“
* Pro výchovu talentů je důležité, aby hráče podporovali rodiče. Z tohoto pohledu má Dalibor na své straně potřebné zázemí?
„Naprosto perfektní. Oba rodiče jsou lékaři a velmi dobře o něj pečují. Dělají pro něj úplně všechno. Dohromady spolu výborně komunikujeme.“
* Trénoval jste řadu špičkových českých hráčů. Baví vás být u výchovy další možné hvězdy?
„Něco takového si přeje každý trenér. (úsměv) Dalibor loni ve finálovém turnaji Davisova poháru do šestnácti let porazil Američana a Srba, kteří byli o rok starší než on. Byl lepší. Americkou jedničku Govinda Nandu ve finále smetl dvakrát 6:2. Ve chvíli, kdy mu stále ještě bylo čtrnáct let. Kdo by nechtěl být u toho, jak takový talent roste? Takového trenéra neznám.“