„Mohli jsme uhrát o pět šest bodů více,“ domnívá se smržický sekretář Robin Kotlár

Možná až překvapivě vysoko se v podzimní části vyšplhali fotbalisté Smržic. Nováček nejjižnější ze tří skupin, který strávil předešlý ročník v „béčku“ a zachraňoval se na Olomoucku až prakticky do posledního kola, tentokrát zabral již v první polovině ročníku a díky devatenácti nastřádaným bodům může vkročit do zbývajících dvanácti soubojů s pověstnou čistou hlavou. Uvědomuje si to i hrající sekretář oddílu a jedna z ikon mužstva Robin Kotlár, která se ujala podzimního ohlédnutí místo hlavního trenéra Petra Gottwalda.

„Chtěli jsme se pohybovat v těchto místech a ukázalo se, že kádr má kvalitu,“ pochválil Kotlár na úvod členy úspěšného souboru, jedním dechem však dodal i drobné výtky: „Ve většině utkání jsme byli lepší, ale dělali jsme zbytečné chyby. Mnohokrát jsme měli na vítězství, ale nedotáhli jsme to, ve vyrovnaných utkáních nás soupeř potrestal. Mohli jsme tak na tom být ještě líp, srážely nás ale nevyrovnané výsledky. V nějakém utkání jsme měli štěstí, v jiném zase smůlu.“

Smržice se sice pohybují poměrně krátkou dobu v krajských soutěžích, když se v létě 2016 vrátily po dlouhém období stráveném v okresních strukturách, nezkušenosti však třiatřicetiletý ofenzivně laděný hráč velký díl nepřikládá. „Neřekl bych. Máme věkový průměr kolem osmadvaceti, třiceti let. V kádru sice máme mladé kluky, ale také ty starší. Problém je v tom, že se málo trénuje, tak to ale má většina týmů. Když se sejdete dvakrát do týdne, tak je to moc, a koloběh zápasů je pak problém. Vždy pak máme první kola na to, abychom se rozehráli a hráli jsme v té kvalitě, co bychom chtěli,“ spatřuje sekretář smržického oddílu podstatnější příčinu.

Potvrdilo se to i ve druhé půlce uplynulého roku, kdy Smržice začaly prohrou 0:8 v Lipníku, první výhry se dočkaly až v pátém kole proti Tovačovu, aby hned o týden později dostaly 0:7 v Klenovicích. „Nechceme to takto dělat, ale co máme zkušenosti z dřívějška, tak většinou to tak bývá. První dvě tři utkání jsou o tom, co se v zimě udělá, kdo přibere a kdo nepřibere, prostě na rozehrání. A také se ukáže, kdo chce hrát. Máme v kádru nějakých pětadvacet hráčů a v průměru nás chodí čtrnáct patnáct, na některá utkání nás jelo jen jedenáct. Je to problém, každý ale musí věnovat čas hlavně práci,“ zopakoval Robin Kotlár pravdu znějící unisono ze všech týmů pohybujících se na amatérské úrovni.

Stávající mužstvo se projevuje zejména coby kolektiv, přesto v něm lze najít několik individualit. Obranu diriguje zkušený Ivo Zbožínek a v útoku naopak soupeře deptá o jednadvacet let mladší Jiří Kalandřík. Devatenáctiletý „hroťák“ se trefil hned jedenáctkrát a patří mezi nejlepší v celé soutěži. „Víme už od dorostu, že je šikovný a má i na vyšší soutěž, u něj je ale problém s tréninkovou morálkou. Přešel ze školy do práce a povinnosti mu toho více nedovolovaly, neměl čas na tréninky,“ posteskl si Kotlár.

Jistou výhodu naopak spatřuje v mezisezónním přeřazení do jiné grupy a setkávání se s novými soupeři. „Zdá se nám, že ‚přerovská' soutěž je trochu méně kvalitní a v olomoucké byly rozhodně fotbalovější týmy. Z mého pohledu byla olomoucká skupina techničtější a také hráčsky na vyšší úrovni, spousta týmů tam byla o hodně lepší než my a projevilo se, že jejich kádry prošly Sigmou nebo HFK a mnozí hráli divizi,“ povšiml si.

Po předešlém výkonnostním skoku tak byla letní adaptace o něco snazší a Smržice se mohly zařadit do středu startovního pole. „Loni jsme postupovali ze šestého místa, tak jsme od toho ani moc neočekávali. Nedávali jsme si cíl, že musíme soutěž za každou cenu udržet, chtěli jsme si ji ale užít. Už kvůli mladším hráčům, aby nám neodcházeli jinam. A kluci postupně přišli na to, že soutěž není oproti okresu až o tolik lepší, i v okrese bylo prvních pět celků kvalitních. Dokázali se s tím popasovat a zjistili, že soutěž se dá hrát de facto v pohodě,“ domnívá se smržický bafuňář.

Pro jarní polovinu sezóny si tak přeje setrvat na současných pozicích a vyhnout se zbytečným starostem. „Podle mého máme kvalitou na střed tabulky. Chceme se v něm udržet a nechceme zaspat na začátku, abychom pak hráli o záchranu, protože konce sezóny jsou pak psychicky náročnější,“ nepřekvapil svou odpovědí. Trumfy do ruky mu dává pohled na devatenáct bodů v klasické tabulce i téměř nula v tabulce pravdy. Na klid je tak zaděláno. „Vypadá to, že by to tak mohlo být, snad to tak bude i v realitě. Mohli jsme ale už teď uhrát o pět šest bodů více, poločas byl často vyrovnaný a potom jsme udělali chyby a prohráli jsme. Bylo střídavě oblačno,“ sdělil Kotlár.

A jako konkrétní příklady zmínil dva zápasy proti špičce tabulky - prohru v Ústí u Hranic 3:4 a naopak výhru v Troubkách 4:3. „Překvapilo nás, že v Ústí jsme prohráli až v poslední vteřině. Z první trojice jsou alespoň podle nás nejslabší. Zahráli jsme tam docela dobře, jeli jsme tam přitom v oslabené sestavě. Naopak v Troubkách jsme měli štěstí. Měli jsme čtyři protiútoky a dali jsme čtyři góly, soupeř nás tlačil. To jsou paradoxy zápasů,“ podotkl Robin Kotlár.