„Fotbal byl pro mě vždy doplňkovým sportem,“ culí se klenovický kanonýr Radek Štěpánek

Hlavní regionální postavou „A“ skupiny I.B třídy se stal Radek Štěpánek. Osmadvacetiletý klenovický útočník vlétl do krajské kopané jako uragán a ve čtrnácti kolech nasázel téměř dvacet branek, uchází se tak velice zdatně o korunu krále střelců této soutěže. Daří se navíc i jeho týmu, který zimuje na pomyslných stupních vítězů. „Pohled na tabulky je hodně příjemný, zvláště na osobní střelecké. Je to odraz týmové práce a takové zadostiučinění. I v týmové tabulce je třetí místo hezké, současně tu ale je trochu zklamání, protože jsme měli na to být úplně na čele. Poslední zápas jsme trošku nezvládli, přesto věřím, že se i na jaře popereme o čelo,“ těší se na zbývajících dvanáct soubojů.

* Vás osobně už v minulých letech provázela pověst velkého kanonýra, s jakými cíli jste přicházel do I.B třídy?
„Tato informace mě těší. Fotbalem se jen bavím a nikdy jsem neměl vyšší ambice, už to ale chtělo nějakou změnu. Nic moc jsem neočekával, jen jsem hledal novou výzvu. V okrese to pro mě bylo ohrané a nebylo to ani moc fotbalové, říkal jsem si, že udělám maximum pro to, abych se v Klenovicích ujal. Vždy když člověk přijde do nového prostředí, tak se chce ukázat v dobrém světle.“

* Vyzařuje z Vás klid a nadhled, jste takovým flegmatikem i na hřišti?
„Tak střídavě oblačno. Záleží, v jakém rozpoložení se odehrává zápas. Klid a lidské i fotbalové vyzrání se rovněž promítá do výkonů. Myslím si, že jsem se dostal na osobní vrchol, a uvidíme, jakým směrem to půjde dál.“

* Poslední roky jste dával góly jak na běžícím pásu, opravdu jste nikdy nepomýšlel výš?
„Živím se jako kondiční trenér a snažím se spíše prosadit v této profesi, fotbal byl pro mě vždy jen okrajovým sportem. Kdyby ale přišla nabídka z vyšší soutěže, tak bych o ní přemýšlel. Dal bych do toho opět maximum a ukázalo by se, kam by to mohlo jít.“

* Váš trenér doufá, že Klenovice minimálně v rozehrané sezóně neopustíte. Dostal jste už nějakou nabídku?
„Zatím nic, co by mě pobízelo k většímu přemýšlení. Spíše z I.A třídy, ovšem nic výraznějšího. V Klenovicích je zázemí super a parta taky dobrá, klub šlape, podmínky jsou o dost výš než na úrovni I.B třídy. Jsou hodně před těmito týmy a ve výsledku je vcelku jedno, jestli hrajete I.B, nebo I.A třídu. Hlavní je radost z fotbalu a sem tam nějaký úspěch.“

* Takže by musela přijít nabídka minimálně z krajského přeboru?
„Dá se říct.“ (smích)

* Co třeba Kralice?
„Konkrétně od nich žádná nabídka nepřišla.“

* Fyzicky jste skvěle připraven právě díky své práci?
„Jako mládežník jsem se věnoval atletice a měl jsem i nějaké úspěchy. Stal jsem se mistrem republiky a reprezentoval jsem, takže fyzický fond mám už od mládí, dynamika a síla pak přišly s prací. Věnuji se tenistům v Prostějově a musel jsem si věci nejprve odzkoušet na sobě a pak je teprve přenášet dál.“

* Takže se kolem sportu pohybujete každý den?
„Vlastně jo, od rána do večera. Živí mě to a o to snazší pro mě byla osobní příprava, fyzická převaha se pak v okresních i krajských soutěžích projevila. Člověk ale potřebuje spoluhráče, aby mu šance nachystali, pak je to jednodušší. Ve Vícově to bylo na mně samotném, musel jsem si šance vypracovat i je proměnit. V tom je rozdíl, tady to nestojí jen na mně.“

* A máte i pro sebe vypracovaný individuální plán?
„Svěřencům ukazuji jednotlivá cvičení, takže spoustu práce realizuji s nimi, i tréninky si odběhám. Jsem v dobré fyzické kondici i v dobrém věku a můžu říct, že mám mnohdy daleko lepší fyzičku než samotní tenisté. Oni ale na druhou stranu nepotřebují až tak obrovský fyzický fond. Kolikrát je i předčím v dovednostech, oni se pak o to víc snaží a mají větší motivaci, aby ode mě mohli něco získat.“

* Vzhledem k rychlosti je pro vás ideální dostat míč do přečíslení a utéct obraně?
„No, jsem typem hráče do rychlého přechodu a individuálních akcí jeden na jednoho, dva na dva.“

* Přesto je ale s podivem, že jste dal za podzim hned osmnáct branek včetně tří hattricků, takhle Vám to nepálilo ani v okrese.
„Pravdou je, že jsem hattricky dal čtyři, o jeden mě ale připravila chyba rozhodčího, kdy do zápisu napsali jiného hráče. I tři jsou ale dobrým číslem. Je to zapříčiněno tím, že spoluhráči mi připravili příležitosti, terén má navíc oproti okresu vyšší kvalitu, hlavně v Klenovicích. I proto balon sedí víc u nohy a můžete si s ním dovolit spoustu věcí. Roli hraje také vyzrálost. Dřív jsem byl mladý a šance spálil, teď si je připravím víc do klidu a zakončím s přehledem.“

* Jaké jsou Vaše plány do zbytku rozehrané sezóny?
„Primárně se budeme snažit dohnat ztrátu čtyř bodů, co máme. Jaro se bude odvíjet od kvalitní zimní přípravy, většina našich hráčů má fyzické rezervy, které by mohli odstranit. Když se jim podaří o něco zlepšit, mohli bychom pomýšlet na nejvyšší příčky. Tým je dobře poskládaný a hráči mají chuť, je to myslím na dobré cestě. O čelo můžeme a hlavně chceme zabojovat. S tím jsem přišel, že o postup budeme bojovat do poslední chvíle.“

* Zapojujete se vzhledem k svým znalostem i do fyzické přípravy mužstva?
„Určité detaily konzultuji s panem Horákem a musím podotknout, že trenéra máme dobrého, má přehled o trendech, které se teď využívají v moderním fotbale, takže tréninky jsou dobře poskládané, mají náboj i úroveň.“

* A proč jste si v létě vybral právě Klenovice?
„Můj otec je rodilý Klenovičák a z jeho strany odtud pochází celá rodina. Když jsem tak chtěl zvolit něco jiného, bylo rozhodnuto. Jezdil jsem tam na prázdniny a vztah jsem k nim měl bližší, o to pro mě lepší a lépe se mi do toho dostávalo.“

* Ale pokud vím, tak jste tam nikdy předtím nehrál?
„Ne, jezdil jsem tam pouze jako dítě na prázdniny, tehdy jsem tam ale trávil spoustu času. Působil jsem kromě Vícova ještě v Ptení, Kostelci a Smržicích, fotbal pro mě ale byl vždy okrajovým a doplňkovým sportem. Byl jsem atletem a pak jsem ještě získal spoustu úspěchů v orientačním běhu. Fotbalu jsem se věnoval pouze tehdy, když mi o víkendu zůstal čas a nebyly žádné závody. Tehdy jsem šel hrát. Teď jsem ale v dobrém věku a v Klenovicích jsem spokojen. Ale kdyby se povedlo a přišla by nabídka shora, tak bych o tom přemýšlel a popral bych se s tím, co by jen šlo.“