„Chtělo by to sobce do útoku,“ hledá recept na góly stoper Aleš Rus

Vzhledem k počáteční absenci několika zkušených hráčů si Aleš Rus na začátku přípravy opět užívá postu stopera. Za parťáka měl kromě Martina Suse třeba i nadějného Martina Popelku. V některých fázích zápasu středečního zápasu proti Popradu ale o užívání si nešlo hovořit, oba stopeři si vyříkali věci se spoluhráči přímo „na place“...

* Prvních dvacet minut hrálo takřka jediné mužstvo, v tom okamžiku jste asi nečekali takový obrat?
„To opravdu ne. Zpočátku zápas vypadal úplně super. Říkali jsme si, že by se zápas měl dát i vyhrát, vždyť jsme soupeře k ničemu nepustili. Branky nás zpomalily, ale i pak jsme se ještě po zbytek poločasu do jejich vápna dostávali a šance měli. Bohužel mi připadá, že někteří hráči, kteří nejsou v zápase od začátku, se při střídání už do něho nedostanou. Je to škoda. Po střídáních náš výkon úplně umřel.“
* V některých momentech jste se vy stopeři hodně zlobili na své spoluhráče vpředu...
„Bylo prostě vidět, že ve druhém poločase měl náš výkon klesající tendenci a zezadu je to vidět nejlíp. Když dostaneme branky kvůli tomu, že se někdo bojí hrát nebo se zodpovědně nevrátí nebo nedodrží, co před chvílí avizoval, to se pak můžete zbláznit. Samozřejmě si to vyříkáme na hřišti a tam to zůstane, ale člověku to jde na nervy, když viděl, že se soupeřem jde hrát, a pak dostaneme takové góly!“
* V ofenzivě takřka zoufale chyběl koncový hráč, vidíte v tomto příčinu nuly na kontě vstřelených branek?
„Chtělo to možná víc střelby, nevím. Fakt je, že stále nehrál Karel Kroupa, který je typický zakončovatel. Jsme na něj zvyklí hrát jako na vysokého hráče, nicméně šancí bylo tolik, že to mrzí. Možná by to s trochou nadsázky chtělo takového sobce, který to vezme na sebe a gól dá, přestože mu třeba čtyřikrát vynadáme za přílišnou individuálnost. Přijde mi, že to chceme pořád vyšperkovat až do prázdné brány.“
* Jak jste vnímal konfrontaci se slovenským fotbalem?
„Na soupeři bylo vidět, že disponuje několika kvalitními zkušenými hráči. Šesták s Kopúnkem hráli na šampionátech, bylo vidět, jak si pohlídali závěr zápasu, s mladými dorostenci jsme v závěru lítali jak janci. My běhali od ničeho k ničemu a Poprad si zahrál báčko.“ (hořký úsměv)