AKTUALIZOVÁNO: Martin Janeček prožívá trenérskou extraligovou premiéru doslova v jámě lvové

Po Ladislavu Svozilovi a jeho mnoha sezónách strávených na lavičce Vítkovic má Prostějovsko opět trenéra v nejvyšší domácí hokejové soutěži. Přesně před měsícem se jím stal Martin Janeček (na snímku). Ikona někdejší „žlutomodré síly“ tak dostala po předčasném konci na havířovské lavičce nečekaný vánoční dárek. Již během své hráčské kariéry se „Janes“ začal věnovat trénování nejmenších hokejistů a postupem času zjistil, že dráha kouče pro něj bude perspektivnější než profesionální kariéra, kterou tak ukončil v jednatřiceti letech. Po několika angažmách zakotvil roku 2007 v Havířově, který se stal jeho druhým domovem a z oblíbeného kouče mládežnických kategorií se v roce 2015 vypracoval až na asistenta trenéra u prvoligového A-mužstva.

Během sezony 2016/2017 získal pozici hlavního kouče, z níž byl v polovině prosince loňského roku odvolán. Bez práce ale dlouho nezůstal. Nynější člen sparťanského triumvirátu hodlá nabídnutou šanci chytit za pačesy a prakticky všechen svůj čas věnuje právě hokeji. Před několika dny si udělal čas i na Večerník a jeho čtenáře. Na chvíli si odpočinul od rozborů videa, opustil holešovickou Tipsport arenu a v nedaleké restauraci se rozhovořil o své nynější roli a cestě, která k tomuto kariérovému posunu vedla.
* Nelze se nezeptat, jste sparťan?
„Co se týče fandění, já jsem byl celý život takový rebel... (úsměv) Kdysi dávno, když jsem byl malý, tak všichni fandili ve finále extraligy Dukle Jihlava, já jsem jako jediný fandil proti všem Košicím. Pak teprve začalo období, kdy jsem začal více vnímat fotbalové i hokejové dění. U nás na Hané ještě tolik ne, ale na Ostravsku je Sparta nenáviděná a já jsem v tom znova rebel. Čistý sparťan jsem nikdy nebyl, když je to ale v takové konstelaci, že ji všichni nenávidí, tak já jsem právě proto neskutečný sparťan. Ale nikdy jsem v jádru nebyl sparťan ani slávista, mě zajímal sport jako takový.“
* Takže rád jdete proti proudu?
„Vyloženě nehledám jinou cestu, snažím se ale najít svoji cestu. V každé situaci - v životě, sportu i práci - se snažím najít to, co je správné. Vyvaruji se být jen zalíbený ostatním, v tomto jsem zásadový a snažím se prosadit svoje, ačkoliv je to někdy těžké. Pokud je ale názor většiny stejný jako můj, tak s tím nemám problém a nepotřebuji dělat rebela.“
* Dokážete tedy i v pozici trenéra přijímat názory od ostatních?
„Momentálně jsem součástí velkého týmu a v roli asistenta. Před rokem byla situace jiná, skočil jsem do pozice hlavního trenéra a naivně jsem si myslel, že půjde vše podle mě. Realita je složitější, ačkoliv si zodpovídám za vedení týmu. Tady je rozdíl v tom, že jsem součástí týmu, Sparta mě přijala jako asistenta trenéra Františka Výborného, my tvoříme s Jardou Nedvědem a Petrem Přikrylem takový ten důležitý servis pro head coache a jeho rozhodování. Snažíme se o každodenní mravenčí práci s hráči, s taktikou. Franta nám dává dost velký prostor pracovat a být prospěšný týmu. Rozhodující slovo má hlavní trenér a já se nezabývám, jestli dám na názor někoho jiného, nebo ne, vždy si k tomu řeknu svoje. Tak to máme nastaveno, že si vždy řekneme všechno na rovinu, abychom se někam posunuli.“ 
* Čím můžete vy osobně pomoci Spartě?
„Nechci, aby to vyznělo špatně pro Havířov, pracovalo se tam ale v úplně odlišných podmínkách. Musel jsem si řadu věcí dělat úplně sám, neměl jsem žádné video trenéry a další specialisty, i trenér brankářů byl pouze externí, který měl na starost více kategorií a nebyl pro nás takovou pravou rukou jako tady. Ačkoliv jsem byl nervózní, že je to neprofesionální, tak jsem měl vlastně štěstí, že jsem si spoustu věcí musel udělat sám a spoustu věcí jsem se naučil. Včetně videí a přípravy. A když jsem to skloubil se svou hokejovou filozofií, co se týče hry a vedení týmu, tak si myslím, že tomu můžu dát strašně moc.“
* Můžete být trochu konkrétnější?
„Dneska jsou po mně vyžadovány detaily ze hry, z taktiky a to jsem si dělal už dřív jako hlavní trenér, přestože je to role asistenta. Takže jsem na to připraven a myslím si, že zvládám velice dobře, což se ode mě očekává. Stejně tak i díky předchozí práci u mládeže. Tam se člověk zabývá hodně detaily a dělá si spoustu věcí sám. Takže jsem připraven výborně, na co mě Sparta přijala, a určitě jí mám co nabídnout.“
* Věděl jste, do čeho jdete, když jste nabídku přijímal?
„Když mi řekli, že by chtěli, abych posílil jejich tým, a měli zájem o moje služby, tak mi byly jasné moje kompetence a role asistenta byla jasně daná. Nikdo mi to nemusel až tak vysvětlovat. Potom jsme si sedli s vedením, a to jak v rámci porady celého realizačního týmu, tak i mezi čtyřma očima s panem Výborným i Michalem Brošem (sportovní manažer Sparty - pozn. red.). Rozdělili jsme si kompetence a za co který trenér zodpovídá. Tam už to bylo takové konkrétnější a nic, co bych vyloženě nečekal. Rozdělení koučinku, práce, vedení tréninku a těchto věcí. Takové utříbení, aby to Frantovi vyhovovalo.“
* A můžete po prvním měsíci říct, že vše je zatím takové, jak jste si představoval?
„Je to daleko těžší, než jsem čekal... Ne práce, to jsem věděl, co se ode mě asi očekává, a nebál se toho. Jsem člověk, který věří své práci a své připravenosti, současně se přitom neustále snaží vzdělávat a zajímá se o věci kolem práce, která mě živí a kterou miluji. Těžší je to v atmosféře a v jiném levelu hokeje, než na jaký jsem byl zvyklý. Nechci říct, že jsme pod nějakým velkým tlakem, ale Sparta patří daleko výš než Havířov, nervozita tam je a pracuje se s ní pořád.“
* Měl jste vůbec možnost více si rozmyslet svou budoucnost? Třináctého prosince jste skončil v Havířově, o dva dny později už jste byl ve Spartě. Jak se všechno seběhlo?
„To jsem neměl... (směje se) Dokonce to netrvalo ani dva dny, spolupráce se dohodla během pár hodin. Seběhlo se to tak, že po třídenní zápasové pauze jsem vedl třináctého ještě normálně ranní trénink a vedení Havířova mě pak seznámilo se svým krokem, kdy jsem byl odvolaný. Asi čtyři hodiny poté, kdy jsem zrovna měl lehkou rodinnou poradu, jestli si odpočinu do konce roku, nebo už se hned poohlédnu po jiné práci u mládeže, přišel zničehonic telefon od Michala Broše, se kterým se známe z dřívějšího působení v Olomouci, kde jsme spolu hráli už jako junioři. Nebyl ani čas, ale nebylo ani co rozmýšlet. Když začínajícímu trenérovi u dospělých zavolá Sparta Praha, tak není o čem debatovat! Skočil jsem do toho po hlavě a nelituju. Vím, že jdu do rizika, protože to má i odvrácenou stránku a člověk to nemusí zvládnout, já jsem ale přesvědčený, že pokud chcete něco dokázat, musíte jít i do těchto rizik. Sparta mě jednoznačně posune, o tom jsem přesvědčen už teď bez ohledu na to, jestli bude naše spolupráce bude pokračovat i v další sezóně, nebo ne. Výzva je to pro mě po všech stránkách obrovská a já se na ni strašně těším. Moje trenérská kariéra má díky píli vzestupnou tendenci. Nabídku ze Sparty beru jako životní!“
* Věříte, že se vám tímto angažmá otevře brána do extraligy a nebude to jen epizodní role?
„Jsem o tom přesvědčen. U mládeže jsem si udělal povědomí díky hráčům, jako je David Pastrňák, ale u dospělých jsem ještě pro řadu lidí úplně neznámý člověk. Záleží na mně, aby to epizoda nebyla, abych byl prospěšný týmu a moje práce se zalíbila managementu i lidem kolem sparťanského hokeje. Byl bych rád, kdyby to vyšlo a bylo to tak. Jsou první, kteří mi dali šanci, a já bych jim ji rád vrátil delší než tříměsíční prací. Jak mi řekl Franta Výborný, takhle rovnýma nohama byl kdysi vhozen Pavlem Wohlem do vody a strávil tady krásných deset let, než odešel do Boleslavi. Třeba by to mohl být i můj případ, vůbec bych se tomu nebránil, i když je mým bydlištěm momentálně Ostrava. Je ale také možné, že přijdou jiné nabídky a naopak ze Sparty nebude zájem. Bude ale záležet i na tom, jak se nám bude dařit.“
* Tušíte, proč Sparta oslovila právě vás?
„O Michalovi je známo, že ho zajímají lidi a práce kolem mládeže. Tomu přičítám to, že mě oslovil. Zná styl, způsob a intenzitu mé práce. Díky tomu jsem měl během pár hodin nové angažmá, protože nabídka ze Sparty se neodmítá.“
* Jedná se o vaši první trenérskou misi v extralize. Je to pro vás velká výzva?
„Jednoznačně. Už jen to, že jsem dostal nabídku od největšího klubu v České republice, tak to je první výzva. Druhá výzva je právě extraliga, protože úroveň této soutěže je pro mě obrovský skok. Výzva je to pro mě po všech stránkách obrovská a já se na ni strašně těším. Udělám všechno proto, abych byl trenérskému týmu i hráčům nápomocen. Je na mě, abych ukázal, že vedení neudělalo chybu a zvolilo správného člověka.“ (úsměv)
* Sledoval jste dosavadní výkony Sparty?
„Ano, jednoznačně. Výsledky jako takové jsou samozřejmě zklamáním, ale já myslím, že je tady řada výborných hráčů, kteří dovedou zahrát výborné zápasy. Sledoval jsem samozřejmě i trenérskou výměnu. Myslím, že Spartu sleduje každý v republice, ať se jedná o fotbal nebo hokej, a ani já jsem nebyl výjimkou. Dokonce jsem se byl shodou okolností podívat na Spartu ve Vítkovicích, kde prohrála 3:7.“
* Jaký máte názor na to, proč se Spartě v letošním ročníku až tak nedaří?
„Viděl jsem už tehdy ve Vítkovicích mužstvo, které má jednoznačně v sobě kvalitu. Na Spartě bylo znát, že se strašně snaží, ale na hráčích leží deka, kdy po nešťastném gólu hned svěsí hlavu a nevěří si. Když se tohle stane v několika zápasech za sebou, tak to má za důsledek spadlá ramena a hlavu. Myslím, že se jedná o momentální stav psychiky a je nutné navodit správnou pohodu. Takové to sparťanské srdce, kterým se Sparta vždycky chlubila a na kterém si zakládala. Tohle je přesně věc, kterou vždycky Franta Výborný ukázal, že má v sobě. Myslím, že bude schopen dodat hráčům klid a tým se zvedne. Já věřím, že k tomu také přispěju a dostaneme Spartu tam, kam patří.“

Druhý díl rozhovoru najdete v aktuálním tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku z pondělí 22. ledna