AKTUALIZOVÁNO: „JAKO OBVYKLE JSME Z TOHO UDĚLALI ŠVEJKOVINU“ Europoslanec Jaromír Kohlíček nejen o přejímání evropské legislativy

Na europoslance v prostějovském regionu zase tak často nenarazíte. Pokud některý přijede, má pevně daný program, na nějakém fóru pronese pár moudrých slov a zase spěchá dál. Na jednu z čistě formálních akcí zavítal na podzim loňského roku mezi přátele do Kralic na Hané vyslanec KSČM Jaromír Kohlíček. Tento skvělý vypravěč zaujal posluchače několika dobře vybranými historkami ze zákulisí tělesa, které si bůhvíproč říká „parlament“. Večerník jeho přítomnosti využil k ojedinělému rozhovoru o aktuálních tématech, která z Bruselu dopadají až do úrovně místních hanáckých vesnic.

* Co aktuálně hýbe Evropským parlamentem?
Ze zajímavých je toho relativně málo, pokud abstrahuji od rusofobie některých vystoupení, snahy prodlužovat sankce, což je vítáno některými vedoucími činiteli Ruské federace, protože jim to zlepšuje zahraničně-obchodní bilanci... Pokud by se tyto sankce dnes odvolaly, tak už se řada našich podniků nebude chytat, protože mezitím byla jejich produkce nahrazena tuzemskou výrobou. Ať už je to v potravinářském průmyslu, ve spotřebním zboží, nebo strojírenství. To je jedna věc, která je kontraproduktivní, protože ti, kteří pro sankce hlasují, si to neuvědomují a tím vlastně nepřímo podporují současné vedení Ruské federace. Já z toho mám osobně docela radost, protože hloupé jednání některých mých kolegů se zvrhává v pravý opak toho, co by chtěli.“ (pousměje se)

* A co má přímý dopad na občany Prostějovska?
„Pokud se jedná o věci, které nás přímo ovlivní, to je třeba ´zimní balíček´, tedy trh s elektrickou energií. Ze strany Německa či Francie jsme někdy svědky nestandardních postupů. Vím, že jak české ministerstvo průmyslu, tak ČEZ s tím mají trochu problém a velice pečlivě to sledují. My jsme uprostřed Evropy, máme zemi propojenou velmi dobře dálkovými vysokonapěťovými vedeními a Poláci se snaží dělat si vlastní politiku, Němci se snaží dělat si vlastní politiku, a protože jim to moc nevychází, tak se nakonec spoléhají na energii od nás. Je paradoxní, že pochází z jaderné energie, od které chtějí odejít. Rakušané každou chvilku od nás berou ať už polskou energii, přes naši přenosovou síť, nebo naši energii, ačkoliv pravidelně hornorakouská vláda investuje obrovské prostředky do protestů proti Temelínu. Na jedné straně vidíte, co se děje pro veřejnost, na druhé straně technici jsou schopni se dohodnout, a když přijedete do jaderné elektrárny v Rakousku, která nebyla uvedena do provozu, tak vás tam provází jeden z těch odpůrců a říká, že kdyby to byl býval věděl, tak by hlasoval pro spuštění, když je to tak nádherně vybudované. To jsou ty kouzelné věci...“   

* Co s tím?
„Když se bavíte s vedoucími techniky z Německa, vidíte, že oni z toho mají těžkou hlavu, protože vítr pořád nefouká, sluníčko také pořád nesvítí, a přece to je základ obnovitelných zdrojů. Obrovské přetoky energie způsobily, že loni si Poláci na svých hranicích na vysokonapěťových linkách vybudovali oddělovací trafa, a před dvěma týdny jsme je uvedli do chodu i my, dokonce jsme je zdvojili pro vysokonapěťové vedení mezi Německem a Německem, tedy do Saska a do Bavorska. A to jsou věci, které se nás přímo týkají! V tom bude samozřejmě česká vláda pokračovat a je třeba, abychom byli na všechny tyto eventuality připraveni. Pokud se týče našich obnovitelných zdrojů, je vidět, že způsob, jakým se podporovaly fotovoltaické elektrárny, byl naprosto nevhodný, a že jinde se to neuchytilo. Marně jsme varovali naše kolegy z Bulharska a dalších zemí, aby se do něčeho podobného nepouštěli. Když se instaluje obnovitelný zdroj, tak by určitá podpora státu byla na místě, ale subvencovat ceny, to strašným způsobem deformuje trh. Pan Farský dnes naivně říká, jak je to vynikající, když se musí všechny faktury, všechny smlouvy, které dělají obce, zveřejňovat. Ale kdybychom si podobným způsobem došlápli na ta místa, která jsou takto subvencovaná, tak bychom se někteří, kteří máme tušení, ani moc nedivili, ale většina veřejnosti by se divila...“

* Mezi žhavá témata patří také dvojí kvalita potravin a údajná škodlivost tuzemského rumu. Jak se s tím hodlají v Bruselu popasovat?
„Jestliže jsou stopy nějaké závadné látky v rumové esenci, tak to je octan etylnatý. To je nezávadná látka. Jestli něco našli při pražení karamelu, tak prosím, ale to budou tak stopová množství, že byste musel toho rumu vypít několik hektolitrů, aby vám to mohlo uškodit. Takže já mám dojem, že to bude jako vždycky, tedy plácnutí do vody, a že jenom chtěl někdo z novinářů udělat z komára velblouda. Dvojí kvalita potravin je známá dlouhodobě a je to dáno tím, že u nás přestaly platit naše přísné československé normy. Po rozdělení federace se řeklo, jsou indikativní a jeden čas, když jste si koupil buřta a začal ho opékat, tak z toho lezla řezanka... Takže z toho plyne to, že u nás je možné, aby potraviny, které jsou nominálně masové, byly ze separátů a různých náhražek. Před třiceti lety se od našich norem uteklo a já si myslím, že to bylo naprosto špatné. Takže pojďme nazpět tam, kde jsme byli, pojďme znovu vymáhat, aby špekáček byl špekáček, klobása byla klobása a jestliže se Májka jmenuje Májka, tak musí mít složení pokaždé stejné. A jestliže má jiné složení, tak se to nemůže jmenovat Májka.“

* Jde vůbec obnovovat naše české normy v prostředí sešněrované legislativy Evropské unie?
„Jde. Je to opravdu záležitost oborových norem, které jsou v kompetenci jednotlivých států, a nikdo nám nemůže zabránit v tom, abychom řekli, že jsou nějaké limity třeba na vepřové maso, na výrobky, které obsahují vepřové maso, a že třeba onen separát do nějakých výrobků vůbec nepatří. Že pokud nahradím tuk mléčný tukem rostlinným, tak už to prostě není to samé, jako mléčný výrobek. To je věc, která mnoha lidem není moc jasná, a která se u nás opustila. A samozřejmě něco jiného je sója, z té mohu také udělat něco jako jogurt, ale není to jogurt. To je třeba naprosto zásadně rozlišovat! Že nás donutili, abychom pomazánkové máslo nenazývali máslem, protože má nižší obsah mléčného tuku, než by mělo být, v pořádku, ale pak nemůže být na něčem napsáno rostlinné máslo. A to do dneška bohužel tak je. Máme-li nějaké normy, tak se musí plnit a musí se vymáhat. Není možné, aby si každý dělal, co chce! Ty nesmysly, které se u nás v některých oblastech prosadily, jako bezdotykové baterie a podobně, to byly skutečně jenom výmysly našich lidí, kteří se zbláznili. A ještě jedna věc.“

* Povídejte...
„Ministr, který je slabý, nemá argumenty, tak většinou v Poslanecké sněmovně argumentuje tím, že někdo po nás podle nějaké směrnice něco chce. Když jsem byl ve sněmovně, tak jsem si tu směrnici vzal, přečetl jsem si, co tam je, a potom jsem s panem ministrem zajímavě diskutoval. Takovéhle lidi dneska potřebujeme. Potřebujeme, aby tam znovu přišli mladí lidé, kteří jsou schopni si původní směrnice přečíst a nepustit hlouposti mezi veřejnost. Protože výsledek těchto výmluv nakonec je, že lidé říkají: ´My vlastně ani nechceme, aby nás někdo zastupoval v Evropském parlamentu.´ A když přijde osmnáct procent lidí k volbám, zaprvé je to ostuda pro naši republiku, a za druhé tím pádem dvaaosmdesát procent naší legislativy dělají lidé, kteří nemají za sebou dostatečně velké procento lidí, našich voličů. A to je přece škoda.“

* Jenže dobře víme, že Evropský parlament nepřipravuje zákony, jak to známe z národních parlamentů.
„My můžeme buď zamítnout, co nám komise připraví, nebo to můžeme modifikovat. Ještě jsem nezažil, že by se přímo schválilo, co přišlo z komise. Většinou to nejsou nařízení, tedy přímo aplikovatelné věci. Je tam určité rozmezí, v rámci kterého národní parlament přijímá naše vlastní zákony. Bohužel se mnohdy setkávám s tím, že u stejné směrnice český, německý, rakouský, polský parlament přijme jiné zákony a zpravidla u nás je to bohužel v neprospěch našich občanů. S tím je třeba se vypořádat. Tam je třeba, aby se do toho noví poslanci pustili, vysoukali si rukávy a četli, četli a četli. Je třeba si to vždy pečlivě prostudovat, argumentovat tím, co je ve směrnici, říct podívejte se, my bychom to neměli dělat nepříznivě pro nás, naopak musíme zvolit to, co je pro nás nejpříznivější. Takovéto poslance doufám budeme teď mít v nové sněmovně a bude pro mě jenom radostí, když s nimi budu moci spolupracovat.“

* Poslední žhavá aktualita je institut evropského veřejného žalobce, co to bude znamenat pro naše občany?
„Dohromady to pro nás nebude znamenat nic, protože veřejný žalobce se týká jen evropského práva, takže se více méně nic nezmění. Zajímavé je, že když jsme jednali se zástupci jednotlivých veřejných žalobců ze států Evropské unie, tak nám většina řekla, že to nechtějí. Je pravda, že ten institut nebyl přijat ve všech zemích, jen asi ve dvaceti, zatímco jedna třetina států rovnou řekla, že to nechce. Zatím tak, jak je to formulované, je to více méně zbytečné. Jsou tu dva mechanismy, jednak OLAF, tedy to, co se týká evropských dotací, evropských předpisů, a jednak Europol, takže není důvod, aby tady byl ještě evropský žalobce. Je to podle mě plácnutí do vody.“

* A proč to tedy Česká republika přijala?
„Jako obvykle. Nejdříve nám páni z ministerstva řekli, že to nechtějí. A potom jako obvykle jsme z toho udělali švejkovinu... (hořce se pousměje) Máme obrovskou možnost takovéto věci bez problémů zamítnout a nikdo nám nemůže vůbec nic říct. Když se podívám na to, že Itálie notoricky jedno procento zákonodárství Evropské unie neaplikuje, tak nevím, proč my musíme být vždycky v lajně a ty největší hlouposti, které ostatní ani nevědí, jak pořádně aplikovat, musíme přijmout. Další čtyři roky pak zkoumáme, jak to vlastně dělat. Já jsem vždycky chtěl spolupracovat maximálně s těmi ministerskými úředníky, kteří se zabývají konkrétními problémy, a snažím se jim v tom maximálně pomáhat. To by měli dělat všichni evropští poslanci. Od toho koneckonců je tam máme. A když to skutečně budou dělat, tak příště u voleb nebude osmnáct procent, ale budeme se divit, jak velká část lidí přijde a bude si chtít svého poslance vybrat. Doufám, že se toho dožiju.“