JAN KOLLER: „ŽIJU SPOKOJENĚ S RODINOU“

Trvale žije v pohádkovém Monaku, ale jakmile má příležitost, dost často i rád se alespoň na skok vrací do rodné České republiky. Tady ho (téměř) každý dobře zná, neboť je jedním z nejslavnějších fotbalistů ne tak vzdálené historie. Jan Koller = někdejší famózní fotbalový útočník a nejlepší kanonýr v dějinách národní reprezentace naší země. V polovině prosince během sladkého předvánočního času poprvé v životě navštívil Prostějov, aby se aktivně zúčastnil show pořádané marketingovou společností TK PLUS pod názvem Sportovní hvězdy dětem Olomouckého kraje 2017. Kromě soutěžení, rozdání stovek autogramů i foto selfíček stihl v úžasném mumraji také věnovat Večerníku tento exkluzivní rozhovor.

* Co říkáte na akci pro mládež v hale Sportcentra DDM?
„Bylo to perfektní. Organizátoři dobře vymysleli jednotlivé disciplíny, které měly velkou zajímavost, a myslím, že nás všechny bavily. Hlavně tedy samotné děti, a to jak ty přímo soutěžící, tak i všechny ostatní, co fandily z hlediště. Přijelo sem hodně známých lidí z různých oborů, aby děti co nejlépe pobavili, a to se myslím povedlo na jedničku. Krásně strávený den.“ (úsměv)
* Jak jste si užil roli kapitána jednoho ze soupeřících týmů?
„Kapitánovalo se mi velice dobře. Děti byly šikovné a šlo jim to, z celé show měly velkou radost, což je ze všeho nejdůležitější. Mě tahle akce taky moc bavila a myslím, že všichni dohromady jsme si ji parádně užili. Hlavně bylo celé dopoledne perfektně zorganizované, navíc vše provázela skvělá atmosféra. Co víc si přát?“
* Radil jste nějak svým malým svěřencům?
„Spíš jsem se snažil je povzbuzovat, a když něco děti nevěděly, tak jim pomoct. Ale vyloženě radit nebylo potřeba, ony totiž všechno zvládaly výborně samy. A určitě většinou i líp, než bych to dokázal třeba já.“ (úsměv)
* Už jste Prostějov někdy dřív navštívil?
„Ne, jsem tady poprvé v životě. Ale když mě sem organizátoři akce Sportovní hvězdy dětem pozvali a vysvětlili mi, o co půjde, rád jsem takovou nabídku přijal. Kromě vší té zábavy pro mladé se navíc pomohlo dobré věci věnováním spousty peněz na charitu. A já mám radost, že jsem u toho mohl osobně být, rovněž pomoct svým malým dílem.“
* Potěšilo vás i setkání s kolegy-sportovci?
„To je jasné, řadu z nich bych normálně asi nepotkal. Ve svém oboru jsou špička a navíc se pořád aktivně věnují svým sportovním kariérám. Tím hezčí od nich je, že si v jistě nabitém programu našli prostor zúčastnit se téhle prospěšné, maximálně vydařené akce. A musím říct, že pobavit se s Lukášem Krpálkem, Kájou Plíškovou i všemi ostatními bylo fakt moc příjemné.“
* Jaké to je vystupovat coby vzor pro malé děti?
„Už s tím mám nějaké zkušenosti. (smích) Docela často objíždím různé fotbalové školy a snažím se tam mladým talentům předat aspoň trošku z toho, co vím a co jsem uměl. Strašně mě to baví a pozitivně hodnotím jakýkoliv aktivní pohyb, kterému se děcka věnují. Pokud je v tom můžu svým přispěním povzbudit, rád to udělám.“
* Kolik podobných akcí jako v Prostějově absolvujete třeba za rok?
„Asi vám neřeknu žádné přesné číslo, ale hlavně přes léto, které pravidelně trávím v Česku, bývám na různých akcích pro veřejnost docela často. Samozřejmě v rozumných mezích, ovšem jak už jsem řekl, baví mě to a snažím se tím nějak trochu pomáhat.“
* Nakolik sledujete český fotbal? A jste spokojen s tím, čeho dosáhl v roce 2017?
„Český fotbal sleduju pozorně, i když většinu času na dálku. A myslím, že nejsem zdaleka sám zklamaný tím, že naše mužská reprezentace nepostoupila na mistrovství světa. Navíc šlo o to, jakým způsobem, že ani výkony nebyly zpravidla nic moc a šanci na úspěch jsme ztratili už dlouho dopředu. Příliš radosti nepřinesla ani podzimní účast našich klubových zástupců v evropských pohárech, kde se žádný tým z České republiky jako obvykle nedostal do Champions League. Aspoň že se Plzni dařilo pěkným fotbalem v Evropské lize a do jarního play-off se probojovala. Jinak doufám, že do budoucna to s českým fotbalem půjde nahoru a budeme se ve všech ohledech zlepšovat.“
* Dlouhodobě žijete v Monaku. Neoslabuje to nějak váš vztah k České republice?
„Vůbec ne. S domovem jsem neustále v kontaktu a poměrně často do Česka cestuju, celkově zde netrávím úplně málo času. Na druhou stranu doma jsme teď s rodinou jinde, to je pravda. Každopádně já osobně jsem vždycky byl, stále jsem a navždy budu hrdým Čechem.“
* Neláká vás jako bývalého Sparťana účast na tradičním Silvestrovském derby?
„Je pravda, že mě ze Sparty oslovili, jestli bych se nezúčastnil. Uvidím, zda v tu dobu budu v České republice, neboť s rodinou ještě zvažujeme, kde strávíme Vánoce i celé sváteční období. Pokud budu tady, Silvestrovské derby si pochopitelně moc rád zahraju.“ (Jan Koller oblíbený fotbalový mač 31. prosince nakonec neabsolvoval - pozn. red.)
* Co vůbec říkáte na současnou situaci ve Spartě?
„Spousta lidí se mě na to ptá... Jestli věřím na italskou cestu a podobně. Vedení klubu se tak prostě rozhodlo, ale na můj vkus tam v létě přišlo moc nových hráčů. Snad se všechno zlepší, až teď v zimě kádr trochu zúží. Druhé místo v lize a tím účast v předkole Ligy mistrů ještě nejsou ztracené, musí však začít všechno konečně šlapat.“
* Dost často komentujete do médií dění v českém fotbale. Proč?
„Protože mi voláte vy novináři a chcete pořád vědět, co si myslím o tomhle nebo támhletom. (smích) Většinou teda právě o Spartě, případně o českém nároďáku. Já sám rozhodně nemám žádnou touhu hrnout se do médií a být neustále slyšet nebo vidět. Pokud mi ale někdo zavolá s žádostí o názor, případně přijde pozvánka do televizního studia, snažím se vždycky vyhovět, když zrovna můžu.“
* Jak jste si zvykl na roli sledované celebrity?
„Až zase taková celebrita nejsem! (se smíchem) Od toho jsou jiní, mnohem slavnější lidé. Pokud však vezmu obecně popularitu, na jednu stranu je samozřejmě příjemná, pokud vám okolí dává najevo přízeň. Na stranu druhou může být popularita i nepříjemná tím, že ztratíte soukromí na veřejnosti. A když se něco nepovede, jsou jedinci, kteří vám to třeba dají pořádně sežrat. Já se dál snažím zůstávat normálním člověkem, kterým jsem vždy byl, a totéž mohu doporučit komukoliv.“
* Jaký je vůbec život v Monte Carlu?
„Samozřejmě příjemný tím, že je tam většinu roku krásně a mnohem tepleji než v České republice. (úsměv) Někdo by však nebyl šťastný třeba ani na nejkrásnějším místě světa. Já díky rodině rozhodně spokojený jsem. Věnuju se holkám, nějakým svým pracovním zájmům a taky jsem v rámci možností sportovně aktivní. To znamená, že si jdu čutnout fotbálek, když je příležitost, občas chodím hrát i hokej a nejvíc ze všeho se teď věnuju tenisu. Dokonce ve Francii hrávám amatérské turnaje, docela mě to chytilo. Stejně jako chataření, protože jsme nedávno koupili chalupu nějakých čtyřicet kilometrů od Monte Carla. Trávíme tam poslední dobou dost času.“