- 1. květen 2012
- 22640x
Exkluzivní rozhovor s knězem Danem Žůrkem z kostela Povýšení svatého Kříže v Prostějově
Pane Žůrku, jak jste se vůbec dostal mezi věřící a co vás osobně přivedlo k Bohu?
„Co se týká formální stránky věci, k církvi se dostane člověk jednoduše tím, že je pokřtěn. Mě i sourozence vlastně k víře přivedli rodiče, a tím, že nás pokřtili, jsme vlastně byli včleněni do církve. Občas to nyní říkám jako vtip, když přijdou o křest žádat lidé, co sami do kostela nechodí, že po křtu se stanou členy katolické církve, čili papeženci, což některé návštěvníky našeho kostela dosti šokuje, když to vyslovím.“
Takže věřícím jste se stal automaticky? Nepřemýšlel jste o tom?
„Mladý člověk, ať už věřící nebo ne, se musí v období dospívání ke své víře postavit. A musí si klást otázky. Každého napadne pochybnost ve víře a je hodně podstatné, aby si vnitřním hledáním sám dal odpověď. Mladým křesťanům vždy radím, aby onu odpověď hledali dlouho a se vší poctivostí. I za cenu toho, že pochybnosti převáží a odpověď bude negativní.“
Máte na mysli pochybnosti o tom, zda Bůh skutečně existuje?
„Ano, může vzniknout pochybnost, jestli Bůh je, jaký je, jestli je milosrdný. Jak například mohl dopustit, že se stalo to či ono neštěstí na světě. Naše generace byla navíc v mládí masírována totalitní ideologií. Tudíž jsme pochybovali o stvoření světa podle Bible v šesti dnech, evoluci či vývojové teorii.“
Vy jste byl vlastně křtěný za komunistického režimu. To byla pro církev jako takovou těžká doba, bylo těžké i vaše rozhodování, zda se stát věřícím křesťanem?
„To rozhodování nebylo v totalitním režimu o moc těžší než dnes. Naopak se domnívám, že hledání skutečné podstaty křesťanství je složitější v současnosti. Já jsem o Bohu přemýšlel v mládí hodně dlouhou dobu a stálo mě to určitou námahu. Musel jsem získat mnoho obtížně sehnatelných informací. Nebudete tomu věřit, ale já maturoval z biologie! A jednou z maturitních otázek byl vznik a vývoj Země a života. Když jsem se rozpovídal, soudružka učitelka se nestačila divit. Některá mnou uvedená data neznala ani ona. Ale já v osmnácti letech, přestože jsem byl už rozhodnut dát se na dráhu kněze, musel jsem dopodrobna znát i materialistické učení. Tedy lépe řečeno, chtěl jsem ho znát. A šel jsem přes rámec toho, co jsme se tenkrát měli za povinnost naučit.“
Po střední škole jste už měl naplánovanou kněžskou budoucnost?
„Ano. Následné teologické studium mi zabralo podstatnou část osmdesátých let, protože v rámci toho jsme museli na dvouletou vojnu. Na kněze jsem byl vysvěcen až v roce 1990, tedy už do svobodných poměrů. V tu chvíli už jsme naštěstí nemuseli skládat ty trapné sliby o věrnosti socialistické republice a podobně.“
Devadesátá léta minulého století byla pro církev zlatým obdobím, ne?
No, samozřejmě, ve společnosti bylo obrovské nadšení. Začátek svého kněžského působení jsem si nemohl vybrat ideálněji. Nejprve jsem působil ve Šlapanicích, pak dva roky ve Zlíně, ve kterém byl jediný kostel pro sto tisíc obyvatel. To bylo hodně náročné a zároveň krásné. Ona devadesátá léta byla výjimečná i v tom, že tenkrát o křest žádala i spousta dospělých lidí, kteří se za socialismu báli otevřeně se přihlásit k jakékoliv církvi.“
Kdy jste se ocitnul v Prostějově?
„Bylo to v roce 1995 a už jsem tady zůstal. Navíc v roce 2006 jsem převzal tuto římskokatolickou farnost a převzal kostel Povýšení svatého Kříže a kostel Cyrila a Metoděje.“
Je v Prostějově dost věřících a chodí do kostela hodně lidí?
„Popravdě řečeno, chodí relativně málo lidí. Zdá se mi, že na začátku devadesátých let začalo věřících lidí rapidně přibývat, kostely při mších praskaly ve švech. Postupně ale těchto lidí ubývalo. Ne že by přestali věřit v Boha, ale jaksi začali mít i jiné starosti, někdy dokonce i existenční. Je to prostě dobou, která je uspěchaná, nervózní a stresující. Lidé nemají čas ani na odpočinek a své koníčky, natož na pravidelnou návštěvu kostela. Nejvyšší návštěvnost českých kostelů dostoupila absolutního vrcholu v letech 1985 až 1989. To Češi a Moravané brali návštěvy kostelů a farností jako určitý vzdor totalitnímu režimu.“
Dovolte poslední otázku, možná bude trochu neohrabaná. Vy skutečně stoprocentně věříte, že Bůh existuje? A proč tedy může dopustit lidská zvěrstva, přírodní neštěstí a krvavé války?
„Pokud takto člověk uvažuje, je to jen jeho snaha zdůvodnit, proč nevěří. Na tuto otázku přímo geniálně odpovídá Benedikt XVI., který to neustále vysvětluje na setkáních s mladými lidmi. Většina zla, které se na světě děje, je způsobena samotnými lidmi. Například smrt šesti milionů Židů v nacistických koncentrácích nedopustil Bůh tím, že je zaplavil vlnou tsunami, ale stalo se tak vinou konkrétních lidí. A je to o tom, že Bůh respektuje svobodu člověka. Bohužel, když se člověk ve své svobodě rozhodne pro zlo, Bůh mu v tom neumí zabránit. Je to smutné, ale svoboda podporuje prospěch i ztrátu lidské duše. Pak se samozřejmě lidé často ptají, proč například Bůh dopustil, aby se potopil Titanik, aby vlna tsunami usmrtila desítky tisíc lidí, zemětřesení smetlo Lisabon nebo proč dopustil válečná zvěrstva na Balkáně a podobně. V těchto případech je velmi lákavé říct, že je to Boží trest za něco. Ale není to Boží trest! Bůh netrestá tímto způsobem. Za podobnými negativními věcmi zase stojí člověk – chuť po moci, majetku, nesnášenlivost k jinému etniku nebo v případě katastrof můžeme mluvit o tom, že je to msta přírody za její rabování člověkem. Mám prostě pocit, že podobné úvahy vycházejí od lidí, kteří svoji vinu prostě a jednoduše chtějí svalit na někoho jiného. V tomto případě na Boha. A to je mi moc líto.“
Kdo je Dan Žůrek
Narodil se 3. října 1964 v Brně. Vyrostl v brněnské čtvrti Kohoutovice a odmaturoval na gymnáziu v Králově Poli. Poté absolvoval studia teologie v Litoměřicích, kde za totalitního režimu byla jediná povolená teologická škola v Československu. V roce 1990 byl vysvěcen na kněze. Svoji kariéru faráře začínal ve Šlapanicích, dva roky působil ve Zlíně a na farnostech ve Smržicích, Stínavě a Vícově. Od roku 1995 se s ním věřící setkávají při bohoslužbách v Prostějově. V roce 2006 získal do správy farnost římskokatolického kostela Povýšení svatého Kříže a kostela Cyrila a Metoděje. Zároveň je místoděkanem prostějovského děkanátu Římskokatolické církve.
Další chyba na Vápenici.