Jiří KOZLOVSKÝ:„MĚL JSEM SE VRÁTIT DŘÍV, EXTRALIGU BYCH HRÁL DÝL“

Kostelecká éra z přelomu století je už dávno pryč a v regionu se hraje pouze třetí nejvyšší házenkářská soutěž. Přesto však má Prostějovsko i v extralize svého zástupce. Je jím Jiří Kozlovský, jenž v létě přestoupil ze Sokola II do Hranic a v dresu Cementu není jen do počtu. Před svým zraněním stihl sedm zápasů a v nich třiadvacet branek. Ještě na počátku listopadu mu přitom moc do zpěvu nebylo, jeho tým se výsledkově trápil. „Nejsem moc spokojen s umístěním, jsme poslední. Včera jsme teda vyhráli a poskočili na předposlední místo, čekal jsem ale, že budeme výš. Já jsem myslel na opačný konec, na špici,“ říkal tehdy. Jenže uběhlo jen pár týdnů, Hranicím se podařilo zdolat mimo jiné i Duklu Praha a včetně pohárové soutěže natáhli neporazitelnost na pět zápasů a v pořadí nejvyšší soutěže jsou už na osmé příčce.

* Jak se vám nyní kouká na tabulku, už je to lepší?
„Ano, dívá se na to trošku lépe, i když k úplné spokojenosti to má ještě daleko. Stále je soutěž hodně vyrovnaná, stačí dvě výhry a můžeme se posunout až na šestou příčku. Věřím, že můžeme jít ještě výš.“
*Vypadá to až na pohádkový obrat, co způsobilo takovou úspěšnost v posledních týdnech?
„Podařilo se nám konečně prolomit střeleckou smůlu. S vyhraným zápasem jsme se psychicky zvedli a začali vyhrávat. Snad nám to vydrží až do konce sezóny. (úsměv)“*
Co stálo za tím, že jste se tak dlouho rozehrávali?
„Psychika. V přípravě jsme hráli dobře a vyhrávali, na začátku soutěže se nám ale nepodařily dva zápasy a už se to vezlo. Nevychází nám hlavně koncovka, střelba nám dělá strašné nervy. Bojíme se, že zkazíme, a hodně nám to svazuje ruce.“*
Pozorujete s přibývajícími koly zlepšení a postupný návrat sebevědomí?
„Pomohla nám reprezentační přestávka v polovině října, během které jsme hodně trénovali fyzičku, snažili se sehrát a hned poté jsme začali vyhrávat, tak snad už to bude dobré. Ideální by bylo, kdybychom se dostali do play-off.
A tam už se uvidí, co bude...“* Pravidelně střílíte góly, jak hodnotíte své osobní výkony?
„To je pravda, čekal jsem ale, že jich bude ještě víc. (směje se) Mám to úplně stejně jako spoluhráči - začátek dobrý a potom asi nervozita. Jakmile se prohrává o dva tři góly, tak už netrefuji a kazím. Nejsem zatím moc spokojen, myslím si, že mám na víc.“*
V Prostějově stály výkony a výsledky na vás a Jiřím Kosinovi, jakou plníte roli v Hranicích?
„Já myslím, že stejnou. Hlavně střílet góly z dálky, prosazovat se z devítky. Hráčů je tam víc, ale góly z dálky se očekávají hlavně ode mě.“* Kolik byste si v jednom zápase představoval dávat branek?
„Tak šest a víc. Z Prostějova jsem byl zvyklý na jiná čísla.“*
Ale srovnávat druhou ligu s extraligou nejde...
„To je pravda. Extraliga je rychlejší a tvrdší, rozdíl vidím také v myšlení. Ve druhé lize je na vše více času.Nedávno jsem se byl podívat na kluky a bylo to hodně pomalé, ve hře je až příliš technických chyb. Nedá se to moc srovnávat, extraliga je dynamičtější, je to ale dáno větším množstvím tréninků. Přesto bych si u sebe opravdu představoval větší střelecké hodnoty.“
* Jak jste vlastně spokojen s herním vytížením, trávíte na hřišti dost času?
„Tak třicet minut určitě. A kdyby se mi dařilo, tak by to bylo i víc, kazím si to špatnou střelbou. Začátek dobrý, ale pak přestanu dávat, takže mě trenér vystřídá. Druhý poločas je úplně stejný, střelecky se trápím. Na tréninku mi to jde, vše trefuju, ale přijde zápas a kazím, zbytečně moc velké nervy.“* Nejste přitom žádný nezkušený mladíček...„No právě, to už dávno nejsem a nějaké zkušenosti už mám, o to víc mě to nemile překvapuje. Nedovedu si to jinak vysvětlit.“
* Máte za sebou téměř polovinu základní části, hrálo se vám proti někomu líp nebo hůř?„Lépe se mi hraje proti ‚silnějším' týmům, tam není takový tlak, že prostě musíte vyhrát. S těmi ‚slabšími' soupeři je to obráceně, tam je ten tlak větší a to mi také moc nesedí.“* Do extraligy jste nakoukl už v Přerově a Litovli. Pomohlo vám, že jste si soutěž mohl oťukat?„Určitě, hodně moc. Stejně tak pro mě byla obrovským posunem i první liga v Olomouci.“* Když jste zmínil Prostějov, jste stále v kontaktu s bývalými spoluhráči?„Jasně. Nejvíce se Svaťou Ordeltem a bavíme se i o Prostějovu. Chybí jim střelec. Jirka Kosina stále marodí a není stoprocentně připraven, ruka ho pořád bolí. Jako mužstvo se stále hledají a také to mají v hlavách. Se silnými soupeři dokáží zahrát výborně a se slabšími se přizpůsobí a nehrají, na co mají.“
* Očekával jste, že váš odchod bude pro mužstvo až tak citelným zásahem?„Kluky znám a nečekal jsem, že budou až tak na konci. Nejsem ale jediná ztráta. Kristián Bokůvka, který dával hodně gólů, kvůli práci v zahraničí téměř vůbec netrénuje a nastupuje do zápasů nepravidelně.“* Platí, že v tuto chvíli za Prostějov hrát nemůžete?„No, zpátky hostovat nemůžu. To bych musel být hráčem Prostějova a hostovat do Hranic. Tam už ale mají hostovaček hodně a do zápasu takto mohou zasáhnout jen tři hráči.“* Takže proto jste tam musel přestoupit?
„I to byl důvod. V minulých sezónách bylo nejen časově náročné nastupovat ve dvou týmech, nezbýval čas na regeneraci. Každý den se trénovalo, nebo se hrály zápasy.“
* A jak se vám nyní daří vše kombinovat?„Pracuji na směny, takže pokud mám ranní, jedu po práci na trénink a domů přijedu až večer. Takto to probíhá celý týden. O víkendu máme zápas a jeden den volno. Když mám odpolední, tak trénuji individuálně, to znamená posilovna, běhání, bazén, a o víkendu hrajeme zápas.“* Trénujete každý den?„V přípravě se trénovalo šestkrát týdně, teď je to pětkrát a k tomu o víkendu zápas.“* Na jaře jste toho moc neodehrál, teď vše drží, jak má?„No, nedávno mi zlomili nos a byl jsem pak do půl druhé v noci na pohotovosti, kde mi ho rovnali. Ale jinak dobré.“ (smích)
* Šlo o nešťastnou náhodu při klasickém souboji?„Ne, spíše to byl zákeřný zákrok. Při rychlém přechodu jsem pokazil nahrávku a hodil ji protihráči přímo do ruky. Když jsem se otáčel, že budu bránit, naběhl do mě druhý protihráč a trefil mě ramenem do obličeje, vůbec jsem o něm nevěděl. Takže to byl docela šok.“* Takže jasná červená karta?
„Ne. Rozhodčí ani delegát ten zákrok neviděli. Zpětně když jsem se na ten zápas díval, nechápu, jak to mohli přehlédnout, když se to stalo na polovině hřiště. Nebyla z toho ani žlutá karta, ani dvouminutový trest. I přesto, že jsem odcházel celý od krve...“ (nakvašeně)*
Kdy budete moci znovu naskočit do hry?
„Nos už vypadá dobře, všude mi ho chválí, jak mi ho na pohotovosti v Olomouci pěkně srovnali (smích). Návrat mi komplikuje oko, u kterého je ještě krev. Mám za sebou ultrazvuk a čeká mě ještě jedna kontrola, snad už poslední, tam se snad dozvím, kdy budu moci začít hrát a trénovat. Prozatím mám sportování úplně zakázáno.“
* Pojďme zpět na palubovku. Téměř celá dvanáctka účastníků nejvyšší soutěže je zatím v pár bodech. Očekáváte i nadále dramatickou soutěž?
„Zatím je ještě brzo na větší odhady, objevují se ale i překvapivé výsledky. Až dosud to bylo hodně vyrovnané, a kdybychom měli o dvě výhry víc, rázem bychom poskočili z osmého až na druhé místo.“
* Vidíte přesto nějaký tým, který je opravdu hodně kvalitní?
„Zubří, to bylo dobré. A také Karviná jde hodně nahoru. Sice jsme ji porazili, ale předvádí hodně rychlou a běhavou házenou.“
* Takže o to cennější výhra?
„Jo, jsme rádi. V podstatě to ale byly povinné body, protože jsme hráli doma. To musíte vyhrávat i s těmi silnějšími.“
* Naopak předpokládám, že vás hodně mrzí zápas s Frýdkem-Místkem, který jste prohráli o gól...
„Ano, ten jsme nezvládli psychicky. Měli jsme vyhrát minimálně o pět gólů, ale nedávali jsme je. Jejich brankář nám vychytal úplně všechno a já jsem měl snad jen dvacetiprocentní úspěšnost. To bylo hrozné.“
* Dalo by se házenou v naší nejvyšší soutěži uživit?
„Co jsem slyšel, tak prý mají někteří kluci slušné peníze a nemusejí chodit do práce. (úsměv) Trénují ale devětkrát týdně. U nás v Hranicích ale nikdo takový není.“
* V minulosti jste si vybral házenkářskou pauzu, proč jste se tak tehdy rozhodl?
„Je to už hodně dávno. Po střední škole jsem odcházel na vysokou a nakonec z toho byla pauza čtyři roky. To se tehdy ještě v Kostelci hrála nejvyšší soutěž, je to nějakých jedenáct dvanáct let.
* Skončil jste tehdy úplně a k hraní jste se vrátil až po studiu?
„Ano. Měl jsem zrovna přecházet do mužů, ale nakonec jsem zkusil vysokou školu. Byl jsem ještě mladý a neměl jsem končit úplně, i přes dojíždění jsem měl trénovat aspoň jednou dvakrát týdně.“
* Nebylo to pro vás takto lepší, nevrátil jste se s o to větším nadšením?
„Spíš si myslím, že mi to ublížilo. Hlavně fyzicky jsem se pak do toho těžce dostával, a když si vzpomenu na svůj první trénink, tak to nebylo úplně dobré, když jsem se tam rozběhl.“ (smích)
* Vybavíte si ještě, co vás přivedlo zpátky?
„Občas za mnou někdo z házené přijel a ptal se, jestli se nechci vrátit. Potom to bylo intenzivnější a intenzivnější, přemlouvali mě i kamarádi a kamarádky, a tak jsem podlehl.
“ (směje se)* A bylo to správné rozhodnutí?
„Ano, určitě, jsem rád, že jsem znovu začal. Možná jsem měl začít trochu dřív, extraligu bych pak třeba hrál trochu dýl.“
* A objevil se od té doby nějaký moment, kdy jste si říkal, že skončíte znovu?
„Ne, to jsem si už neříkal. Jen lituju té dlouhé pauzy.“
* Vaše dosavadní kariéra je spojena hlavně s Prostějovem. Který trenér vás nejvýrazněji ovlivnil?
„Asi pan Jurík. Měl mě v dorostu a byl nejpřísnější. Pak jsme ho měli i v mužích a mladí kluci jeho přístup těžce nezvládali, měli potřebu o všem diskutovat, což bylo zbytečné. (úsměv) Dodnes spolu stále probíráme házenou a věci kolem.“
* A tento přístup vám osobně sedl?
„Ano. Vyhovovalo mi to. Prostě řekl a bylo. A když se to někomu nelíbilo, tak si dal třikrát dvacet a už taky souhlasil.“ (smích)