„KDYŽ PŮJDETE PO KAŽDÉM KONCERTĚ SPÁT V PĚT RÁNO, TAK VÁM TO SÍLY NEPŘIDÁ...“

V prostějovském „Kasku“ vystoupil koncem listopadu Janek Ledecký. Český zpěvák a skladatel sem zavítal v rámci svého vánočního turné, přičemž odpoledne před koncert věnoval svůj čas Večerníku a rozpovídal se o svých právnických studiích za „totáče“, rodině, ale také úspěšné show Tvoje tvář má známý hlas. Na všechny otázky odpovídal s úsměvem, dobrou náladu pak vnesl i mezi Prostějovany.

* Jak se těšíte na Vánoce? Máte nějaké své zvyky?
„Těším se. My si třeba na Vánoce vezmeme domů stromek, navěsíme na něj ozdoby a taky si dáváme dárky. No a to jsou takové naše speciální zvyky, nevím, jak to dělají ostatní.“ (smích)
* Máte již nějaké zkušenosti s prostějovským publikem, pro které jste nedávno hrál?
„Určitě mám, ale nepamatuji si jaké.“ (smích) Asi už je to delší dobu.“
* Jaká je vůbec vaše nejoblíbenější píseň?
„My na vánočním turné nehrajeme některé úplně standardní věci z toho letního repertoáru, se kterými si užíváme hlavně na open air koncertech a festivalech. Já se ale vždy úplně nejvíce těším na ty věci, které jsme ještě moc často nehráli. Konkrétně tři nové písně, které u vás v Prostějově zazněly potřetí.“
* Jak vůbec bojujete s únavou? Přece jen turné je náročná jízda...
„To máte pravdu. Ale je dobré jít včas spát. Když půjdete po každém koncertu ráno spát v pět, tak vám to síly nepřidá.“
* Chystáte se na olympiádu v Pchjongčchangu fandit své dceři Ester, která by měla zcela netradičně reprezentovat Českou republiku ve dvou olympijských odvětvích, snowboardingu a alpském lyžování?
„To se u nás nesmí říkat. Za tohle je pokuta deset euro, když se řekne to slovo. (směje se) My tomu říkáme korejský přáteláček. Ta Korea bude pro mě ještě specifická tím, že tam pojede Ester a že jsem tam měl letos v dubnu už pátou premiéru mého Hamleta. To není tak úplně standardní situace, já si toho moc vážím.“
* Byl jste to právě vy, kdo ji k těmto sportům přivedl?
„Byl jsem to já s mojí báječnou ženou, ale byla to i souhra okolností. Zrovna když byly Ester dva roky, tak jsme si pořídili domek ve Špindlerově mlýně. To lyžování z toho potom tak nějak vyplynulo a posléze i snowboarding.“
* Naopak syn Jonáš je výtvarník a komiksový kreslíř. Čím to, že zájmy vašich dětí jsou tak rozdílné?
„Jonáš právě když jezdil na snowboardu v naší juniorské reprezentaci, tak udělal zkoušky na střední školu na grafiku. Do té doby se děti učily většinou doma a do školy chodily jenom na přezkoušení. Jonáš měl v otázce, co chce v životě dělat, jasno už od svých osmi až deseti let. A bylo to kreslení. Takže pro něj byly ten snowboard a předtím lyžování jenom takový koníček. Kdežto Ester měla naopak jasno, že tohle je ta věc, které se bude věnovat. Takže my se ženou jsme jako rodiče měli velkou výhodu v tom, že naše děti měly v tom výběru možností kariéry jasno už na prvním stupni základní školy.“
* Když už jsme u té školy. Možná o vás mnoho fanoušků neví, že máte vystudovanou Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Co vás vedlo ke studiu práv?
„Já jsem rád, že jste tam zmínila tu Univerzitu Karlovu. Protože jsem nedávno v chatové diskusi pod nějakým rozhovorem, který se mnou vyšel, kde to také zmínili, četl příspěvky těch trollů, kteří psali, že to teda určitě bude ta plzeňská rychlokvaška... A to prostě ne, je to ta stará dobrá kamenná Univerzita Karlova. Co mě k tomu vedlo? Já bych jinak po maturitě šel na vojnu. A tady na právech nebyla matika. Nebylo tolik škol, které u přijímaček nevyžadovaly matiku, a to pro mě bylo docela důležité. Nicméně i za totáče to byla prestižní škola, na kterou se dalo velmi těžko dostat. Já jsem neměl jaksi ten správný původ a ty body za to členství v té straně. Protože jsem udělal dobře přijímačky na plný počet bodů, tak mě nevzali na řádné studium ale na takzvané mimořádné, kterému se také říká nultý ročník. To spočívalo v tom, že jsem rok myl černý nádobí na Kolejích Na Větrníku. Během toho jsem si udělal zkoušky z římského práva a z historie práva. Poté už bylo jasné, že všechny, kteří byli v nultém ročníku, vezmou. Když jsme si to odpracovali tím nádobím.“(smích)
* Přednedávnem skončila čtvrtá řada úspěšné show Tvoje tvář má známý hlas, ve které jste byl jedním z porotců. Jak jste se v této roli cítil?
„Báječně. Sedět mezi Alešem Hámou, Kubou Kohákem a prima externím porotcem, to je záruka nadstandardně stráveného večera. Takže my jsme si to užívali a musím potvrdit, že každý večer byl skvělým zážitkem. Každý týden se také stalo, že jedno nebo i dvě čísla nám opravdu vyrazila dech. Je k nevíře, kde se tak šikovní lidé pořád berou.“
* Máte nějaké zážitky z natáčení buď Tváře, nebo nějakého klipu, na které s úsměvem vzpomínáte?
„Dneska už s úsměvem, no... Když se křtil singl Na ptáky jsme krátký, ještě v rámci naší Československé federace, tak jsem skočil premiérový bungee jumping. Byl jsem první, kdo se tady oficiálně, a navíc pod dohledem televizních kamer, vrhl z balónu po hlavě. Přišlo mi, že to k té písničce tak báječně sedí. Nečekal jsem, když za měsíc potom budu točit videoklip, že mě vyhecují, abych lítal na padáku. Ono se to ale moc nepovedlo. Ten padák se od té lodi, co ho táhne, utrhne, sbalí se a já spadnu z třiceti metrů. Nespadl jsem do vody ale bohužel na pevninu. Naštěstí jsem se nezabil, ale nicméně jsem si zlomil zápěstí na několik kousků. Důsledek byl, že jsem tři čtvrtě roku nemohl hrát na kytaru.“

peciální příloha PROSTĚJOVSKÉ VÁNOCE je součástí aktuálního tištěného vydání Večerníku, které je v prodeji až do konce roku