„Na výstavu secesního umění jsem hrdá,“ říká kurátorka Kamila Husaříková

Předminulý čtvrtek proběhla v prostějovském Muzeu a galerii vernisáž výstavy Umění secese. Veřejnosti byla představena díla nejznámějších umělců, jako jsou Alfons Mucha, Max Švabinský či Jan Preisler. V těchto dnech až do 4. února příštího roku se tak všem naskýtá jedinečná příležitost vidět i plastiky či něco málo z užitého umění. Kurátorka výstava Kamila Husaříková se následně u této příležitosti stala respondentem Večerníku.

* Podle čeho jste na tuto výstavu díla vybírala?
„Chtěla jsem, aby byla kvalitní, proto jsem se zaměřila na nejdůležitější jména. Jsem moc ráda za to, že se nám podařilo vypůjčit Plesingerovou, její obrazy se mně osobně moc líbí. Je to tady navíc jediná malířka, jinak jsou tady zastoupeni muži. Po všech komplikacích se podařilo přivézt velkorozměrný obraz Alfonse Muchy. Manipulace s ním i jeho samotný převoz specializovaným vozem byl velice komplikovaný proces. Myslela jsem si dokonce, že se to nepodaří. Nesmírně mě těší také dva obrazy od Preislera korespondující s jeho dílem, které tady máme již dlouho. Pozorný návštěvník si všimne stejných barev a podobných motivů na všech třech kouscích. (úsměv) Je zde rovněž spousta dalších autorů, které mám osobně velmi ráda. Třeba Antonín Hudeček, který zajímavě pracuje s postavami žen. Vůbec ženy obecně jsou v secesi strašně důležité, dostávají úplně jinou úlohu, což je markantně vidět i na zde vystavených plakátech. Stávají se velmi vyzývavými ženami plnými sexuality a vášně, které na těch plakátech prodávají snad úplně všechno. V secesi se také hojně používá motiv jejich rozevlátých vlasů, a to právě Hudeček na jednom se svých obrazů zde vystavených má. A samozřejmě jsou tady ještě menší formáty Alfonse Muchy a nějaké plastiky, za něž jsem taky ráda, že se mi je podařilo vypůjčit. Osobně mám totiž secesi strašně ráda. V podstatě jsem výstavu dostala jako dárek. (smích) Je to samozřejmě projekt, který byl vybrán pro tento rok, protože Národní dům slaví 110 let.“
* Které z děl bylo nejtěžší získat?
„Jeden z obrazů Alfonse Muchy, o němž jsem mluvila. Ne, že by nám ho nechtěli půjčit, ale spíš bylo možné, že by mohl být tento obraz při převozu porušen. Dveřmi samozřejmě neprošel, takže jsme ho museli pomocí lan vytahovat až do druhého patra skrze okno. Ale manipulačně se to nakonec zmáklo. Kromě toho jsem měla strach, že nám některé obrazy ani nepůjčí. Konkrétně se jedná o dva velké Preislery vystavené na chodbě muzea. Letos si totiž měli Číňani půjčovat Slovanskou epopej, která patří Galerii hlavního města Prahy stejně tak jako tito dva Preisleři. Ovšem nakonec se vlády nedomluvily a epopej do Číny nešla. Měli však už naplánovaný projekt, takže se snažili získat jiné věci a z Galerie hlavního města vybrali spoustu věcí, o něž jsem měla původně zájem. A měla jsem proto obavu, že budou ohrožena i tato dvě plátna, o něž jsem hodně stála. No a nakonec jsou tady. Nenechala jsem se odbýt!“ (smích)
* Na jakou z výstav v prostějovském muzeu jste nejvíce pyšná?
„Z hlediska osobních pocitů jsem nejvíce hrdá na tuto výstavu secesního umění, protože mám tohle období skutečně velice ráda. Z hlediska významných galerijních projektů si nejvíce cením výstavy s názvem Pocta kubismu, která proběhla už před mnoha lety a představila ty největší kubistické umělce. A strašně pocitově příjemná byla také výstava Josefa Lady s těmi úžasnými zimními náladami tady ve všech sálech, kdy tady pořád bylo plno, kdy jste mohli vidět rozjásané oči především dětí, ale i ostatních návštěvníků, to byla nádhera.“
* Co za výstavy chystáte na příští rok?
„V příštím roce určitě budou dvě velké výstavy. Jedna k pětistému výročí Starorežné. Protože prostějovská palírna, na niž jsme si už tak zvykli a stala se naší součástí, je nejstarší palírnou v České republice. Takže není možné, abychom k tomuto výročí neudělali výstavu. (úsměv) A myslím si, že to bude Prostějovany hodně zajímat. Druhou větší akcí bude výstava Tomáše Bíma, který je spjatý s prostějovským tenisem. Už mnoho let pro zdejší klub kreslí plakáty pro jejich utkání. Na závěr roku uvažujeme o Bohumilu Kubištovi, který má výročí a je označován za malíře, jenž se již kubistou narodil. Jde o kubistické umění mezi sběrateli a zájemci o umění velice vyhledávané. Ve zbylých dvou výstavách uvažujeme o Saudkovi, ale to ještě není jisté, jestli se podaří.“