Miroslav Čada: „Je to defiinitivně moje poslední sezóna“

Co odkoučovaná sezóna, to splněný úkol a dosažený úspěch. Takovou stoprocentní bilancí se ve VK Prostějov může pochlubit dlouholetý hlavní trenér zdejších volejbalistek Miroslav Čada. Dokonce tým dotáhnul k mistrovskému titulu i v uplynulém ročníku, který už začínal mimo ústřední dění a k družstvu nastoupil až v nouzi dva měsíce před koncem extraligy. Teď má před sebou definitivně poslední rok na lavičce a přeje si jediné: ať je stejně vydařený, jako všechny předchozí.

* Proč jste se rozhodl k jarnímu záskoku na lavičce přidat ještě jednu sezónu coby první lodivod VK?
„Okolo prostějovského volejbalu jsem se nepřestal pohybovat ani loni po odchodu z funkce, moc mi na něm záleží. A když se mančaft dostal po novém roce do problémů, na přání šéfa klubu Petra Chytila jsem se na místo kouče vrátil. Původně jen do konce minulého ročníku, ale když jsme potom začátkem léta probírali situaci, dohodli jsme se na pokračování vzájemné spolupráce. S tím, že ještě jednu poslední sezónu bude fungovat model, kdy si já sestavím hráčský kádr i realizační tým a ponesu hlavní zodpovědnost jak za výkony, tak za výsledky. Po té osobní pauze jsem cítil, že mám dostatek chuti a energie. Pomohlo taky těžce vybojované ligové zlato za složitých podmínek.“
* Při stavbě družstva i realizačního týmu jste vsadil vesměs na ty, s nimiž jste už dříve spolupracoval. Šlo o náhodu?
„Vůbec ne, právě naopak. Co se týče realizačního týmu, nebyl důvod k žádným velkým změnám, neboť s Lubošem Petrášem coby druhým trenérem i se všemi ostatními se mi vždy skvěle pracovalo a je na ně spolehnutí. Jediným novým členem nakonec je masér Tomáš Rak, rovněž schopný profík na svém místě. Pokud vezmu hráčské složení mančaftu, zůstaly kvalitní volejbalistky Julča Kovářová, Laura Emonts, Nina Herelová a Verča Trnková plus perspektivní Lucka Nová, k nim jsme přiřadili dvě mladé odchovankyně z juniorského výběru Sarah Cruz i Terezu Slavíkovou. A potom jsem se snažil přivést v rámci možností co nejlepší posily, aby pořádně vyztužily kolektiv. V Katy Weiss i Heleně Horké jsme získali opravdu špičkové hráčky, dá se říct rozdílové. Výborná je rovněž Andy Kossányiová a pomoct družstvu určitě dokážou též Míša Zatloukalová s Gabikou Kozmík. Podstatné pro mě je, že všechny holky dobře znám a vím, že se na ně můžu spolehnout po herní i lidské stránce.“
* Jak byste se zpětně ohlédl za předsezónní přípravou?
„Vždycky se vyskytnou nějaké komplikace, v našem případě například nutnost odřeknutí turnaje v Postupimi vzhledem k tehdy úzkému kádru při zranění Laury Emonts. Celkově však příprava proběhla výborně a pozitivní je především to, že většinu děvčat jsme měli k dispozici po celou dobu. V našem přípravném modelu jsme se hodně dlouho a důkladně věnovali kondici, aby hráčky měly co nejlepší fyzický základ pro celou sezónu a své tělo maximálně zpevněné kvůli prevenci možných zranění. Současně jsme vedle kondiční stránky vůbec nezanedbávali herní prvky, i na týmové sehrávání byl dostatek času. A co se týká přátelských zápasů, před kvantitou jsme upřednostnili kvalitu. Nejvíc nám logicky daly špičkové přípravné duely proti Rzeszówu a tamní silně obsazený turnaj, ani Mizuno Cup na Olympu Praha rozhodně nebyl k zahození.“
* Nejvyšší česká soutěž má za sebou úvodní půlku základní fáze, která se zatím vyvíjí víceméně podle předpokladů. Souhlasíte?
„Výsledkově to zvládáme, ale výkony ještě nemáme stabilizované na tak vysoké úrovni, jakou bychom měli předvádět. Hlavní důvody jsou přitom dva. Zpočátku jsme narazili na těžší soupeře a naše forma ještě nebyla optimální. Potom jsme zase dali proti papírově slabším celkům větší zápasový prostor holkám, které předtím tolik nenastupovaly. A v kombinovaných sestavách jsme logicky nehráli tak špičkově.“
* Jak vidíte své tuzemské soupeře?
„Předně chci říct, že ani v nejmenším nikoho nepodceňujeme a naopak respektujeme kvality všech tuzemských soupeřů. Hlavně Olomouc má stejně jako loni velice dobrý a kompaktní celek, hodně posílilo Královo Pole, dost zajímavý kolektiv sestavil nováček z Liberce, nebezpečná dál bude Ostrava a neodepisoval bych ani Olymp. Přesto jsem přesvědčen o síle našeho současného družstva. A platí, že pokud budeme předvádět kvalitní volejbal, na jaký podle mě máme, tak určitě jsme schopni splnit naše obvyklé cíle. To znamená vyhrát Český pohár i UNIQA extraligu ČR. Coby bonus se samozřejmě pokusíme národním soutěžím dominovat podobně jako v dřívějších letech.“
* Co byste vůbec v probíhající sezóně považoval za úspěch?
„Ze všeho nejdůležitější pro mě vždycky je, aby tým hrál dobrý volejbal v takové kvalitě, na jakou svým složením má. K tomu vede jedině poctivá každodenní práce v přípravě, chuť každého člena i všech společně na sobě makat a vzájemná soudržnost, tyhle zásadní věci jsou podle mě nezbytný základ. Když budou fungovat, dostaneme naši hru na tu zmíněnou úroveň. A pak by měly přijít výsledky, jaké chceme, to znamená prohánět favority v Champions League a získat mistrovský titul i Český pohár. Tohle by určitě šlo považovat za úspěch, s nímž bych ve svém definitivně posledním
roce v roli trenéra určitě byl spokojený.“
* Zato uspět v Lize mistryň bude úloha hodně těžká, bez reálných možností na postup...
„Potkal nás brutální los. Je pravdou, že před více roky jsme občas měli aspoň trochu kliku a měli třeba z poloviny přijatelnou skupinu, kde se dalo s jedním nebo dvěma mančafty vyrovnaně hrát, případně je i porazit, byť šlo o tvrdě vybojované překvapení. Za poslední sezóny se však stalo pravidlem, že nás vždycky nalosují do objektivně nejsilnější čtyřky, která se dá klidně nazvat jako skupina smrti. Tradice bohužel zůstala zachována i letos... (postekne si) Když porovnám skupinu ´A´ s naším béčkem, je to při vší úctě ke všem družstvům obrovský rozdíl, něco neskutečného. Troufám si říct, že v áčku bychom byli naprosto konkurenceschopní a klidně mohli bojovat o senzační postup do play off! Místo toho máme tři přetěžké soky. Fenerbahce Istanbul je úřadující mistr Turecka a společně s Vakifbankem pravidelně největší favorit celé Champions League. Novara na jaře vyhrála italskou ligu, což je soutěž pořád mající obrovskou kvalitu. A Conegliano tam skončilo druhé, načež prošlo uplynulou kvalifikací Ligy mistryň jako nůž máslem. Všechny tři tyto kolektivy lze bez váhání zařadit do nejvyšší top kategorie jak svými finančními rozpočty, tak logicky i hráčskou kvalitou.“
* Jak tedy vidíte výsledkové šance své družiny?
„Nechápu, jak mohly jednotlivé skupiny vyjít z hlediska úrovně jednotlivých týmů natolik nevyrovnaně... Každopádně to však musíme akceptovat a nezbývá nám, než se co nejlépe připravit na šest extrémně náročných zápasů. Do každého půjdeme sice jako outsider, ale mohu slíbit, že s otevřeným hledím a maximálně odhodlaní se rvát ze všech sil. O každý set, případně o vítězství, pokud všechno vyjde ideálně. Hlavně chceme hrát dobrý volejbal a oddílovou špičku Evropy potrápit, co to půjde. Jedno pozitivum z vražedného losu, bych přece jen našel. Opět k nám do Prostějova přijedou tři vynikající mančafty a v jejich středu řada medailistek z olympijských her i mistrovství světa či Evropy, případně Grand Prix. Tihle giganti do svých hráčských kádrů soustředí právě takové hvězdné osobnosti, o slavných trenérech na lavičce nemluvě. Tudíž se volejbaloví fanoušci a obecně všichni sportovní příznivci můžou znova těšit, že na vlastní oči uvidí v akci něco výjimečného na nejvyšším mezinárodním levelu. Žádnou lepší pozvánku do hlediště už lidi nedostanou, proto nezbývá než dodat: fandové přijďte a pomozte nám proti těmto jasným favoritům!“

Více najdete ve speciální příloze, která je součástí aktuálního vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 18. prosince