AKTUALIZOVÁNO: Martin Kapek: „NEJDE NÁM O KALKUL, DĚLÁME TO, CO CHCEME“

Vysloužilá šestnáctiletá kapela Traktor vyjela na své Prach a vzduch tour. V den oslav sametové revoluce se zastavila i v Prostějově a Večerník této příležitosti náležitě využil. Frontmana pětičlenné skupiny z Hranic na Moravě Martina Kapka jsme náležitě vyzpovídali a zeptali se jej například, jak to s jejich kapelou bude dál, co říká na uprchlíky, proč koncertují na parníku, jaké rady by dali začínajícím muzikantům či co všechno obnáší práce pro populární Partičku. „Jako promotér zajišťuji vše, co je potřeba od propagace přes zajištění zvuku až po jídlo,“ usmívá se.

* V prostějovském „Kasku“ nejste poprvé. Před dvěma roky jste hráli na stejném pódiu s kapelou Citron. A v rámci letošního turné máte odehraných již osm koncertů se skupinou Booters. S kterou z těchto dvou kapel se vám hrálo lépe a proč?
„Určitě s Booters, protože jde o celé turné. Když jsme tady byli s kapelou Citron, šlo o jeden jediný koncert. A jelikož s kapelami Booters a Forrest Jump jedeme celou podzimní šňůru, ta kompaktnost je o moc silnější. Máme v plánu odehrát celkem jedenáct koncertů, takže se jedná o jakýsi kolos, který se řítí celou republikou s velkým zvukem, velkou scénou, videoprojekcí, světelnými efekty. Já bych vůbec tyto dvě vystoupení nesrovnával.“
* Proč jste si jako speciálního hosta vybrali právě kapely Booters a Forrest Jump?
„Protože nám jsou sympatické a nejsou zároveň tak hluboce v povědomí lidí. Chtěli jsme fanouškům koncert oživit a ukázat třeba i jiné kapely, které neznají.
* Když jste hráli s „Citrony“, příchozí si vás pochvalovali. Jste s prostějovským publikem spokojeni? A těšili jste se sem po dvou letech?
„My si vážíme každého publika. A zrovna Prostějov společně s Ostravou patří k místům na severní Moravě, kde jsme cíleně udělali koncert v rámci letošního turné. Zvolili jsme záměrně tohle místo, protože fanoušci tady z Olomoucka, Vyškovska, Blanska až po to Brněnsko se sem sjedou. Myslím, že ta volba byla šťastná, protože zde byl opět plný sál.“ (úsměv)
* Vy prý máte navíc k Prostějovu zvláštní vztah?
„Ano, je to oblíbené místo. Syn zde studuje na střední škole, byl jsem tady nejen zpívat, ale měli tu i vystoupení s Partičkou a vracím se sem velmi rád.“
* Vy jste s kapelou začínal v roce 2001, jak to přesně bylo?
„My jsme to dali dohromady, abychom měli co dělat a hráli si pro radost. V Hranicích se tenkrát rozpadly dvě kapely, které vypadaly, že by to mohly někam dotáhnout - metalová Tarantula a rockový Wizard. Ty kapely se rozpadly čistě z personálních důvodů, někteří členové už nechtěli hrát a zbyla dvě zakládající torza těchto dvou kapel, které jsme dali dohromady. Ze začátku jsme se nechtěli nikam hnát, ale v roce 2008 jsme si řekli, že hudbu budeme dělat pořádně, nebo se na ni vykašleme...
* Proč zrovna název Traktor?
„Je to vlastně mezinárodní slovo. Trak (nebo truck v angličtině - pozn.red.) je z latinského slova trahere, neboli táhnout. Jen u nás v české kotlině je spojováno s JZD. (úsměv) Ze zahraničí nám chodí zprávy, že je Traktor vynikající název. Navíc i německá kapela je Die Traktor. Pouze zde někteří zakroutili hlavami, že název kapely zní blbě a tupě. Už si ale většina zvykla a neřeší jej.“
* Vydali jste celkem pět alb. Na koncertech máte hrát skladby z posledních tří desek. Údajně byste ale měli zahrát také písně, které jste do koncertních playlistů ještě nezařadili. Znamená to, že dáváte postupně dohromady skladby na nové album?
„První dvě desky bereme jako prenatální období Traktoru, kdy Traktor nebyl ještě úplným Traktorem. Byl to takový prvopočátek, kdy šlo o volné sdružení muzikantů, kteří si říkali Traktor. V roce 2009 jsme si řekli, že ´půjdeme do plnejch´. Pak jsme vydali úspěšnou desku Tmel, za jejíž prodej jsme včera dostali ocenění Zlatá deska. Následně jsme vydali dvě alba Alcatra’n’z a Artefuckt, z nichž budeme hrát drtivou většinu skladeb. Přitom jsme zařadili i dva covery (píseň převzatá od jiného autora a přezpívaná - pozn.red.) dvou slavných kapel, jeden přitom docela tradičně, druhý naopak netradičně. A také máme zařazenou píseň, kterou jsme udělali jako poděkování našim fanouškům a která pravděpodobně ani nevyjde na nové desce. Odezva našich fanoušků nás totiž nabíjí k tomu, abychom dál skládali, proto jsme jim chtěli poděkovat. A zároveň se nám v hlavách tvoří materiál na nové album, které vyjde na konci příštího roku.“
* Co to je za píseň, kterou jste složili fanouškům?
„Hrajeme si rádi s různými názvy, takže jsme jí dali název Rockurriculum, což je v překladu životní běh rockera nebo jeho zpověď, životopis. A je to v podstatě i výpověď muzikanta vnímajícího fanoušky na place pod stageí.“
* V roce 2016 jste vydali zmiňované album Artefuckt. Říká se, že na něm prezentujete sofistikovanější texty a výbornou hudbu, že už vám nejde primárně jen o to se pobavit, ale kladete na sebe vysoké nároky. Vidíte i vy takový posun ve vaší tvorbě?
„Jde o to, že člověk, ať už chce, nebo nechce, stárne. My jsme po čtyřicítce, a proto spoustu věcí vnímáme jinak. V textech je trochu humoru, ale už to pro nás není primární a není to dáno tak, aby to každý pochopil na první dobrou. Je tam spousta ironie. Třeba píseň Děvka číslo 5 (Závist), to je pěkné české téma. Máme tam ale i píseň o uprchlících Romeo a Julie. Ať si ji každý přebere, jak chce. Nechtěli jsme se v ní nikoho dotknout, jen jsme chtěli říct svůj názor. Máme tam i vážné texty, jako třeba Bolest hrdinů nebo Artefuckt. Ta je o tom, že by každý měl žít vlastním životem a vytvořit svůj životní artefakt, ať už je to cokoli, a hlavně si stát za svým názorem. Cítím sám, že kapela zraje, s texty si nyní více hrajeme. Jsme si vědomi toho, že české publikum texty vnímá hodně, a myslím si proto, že je škoda každého slova, které padne vedle. Jsem velice rád, že i naši fanoušci v textech hloubají a snaží se pochopit, co jsme tím chtěli říct. Je tam spousta divnotajů a různých skrytých významů, ale ti lidi si to najdou. Zaplaťpánbůh máme inteligentní publikum.“
* Na své poslední desce, jak jste ostatně již zmínil, se dotýkáte ještě vcelku živé otázky uprchlické krize. Jaký na ni tedy máte názor?
„Já se vůbec ničemu nebráním... Ať si každý žije, kde chce. Ať už je bílý, černý, červený nebo modrý, je to jedno. Ale musí se přizpůsobit té dané zemi, která má své zákony. Já když přijedu do Ameriky, kde chci žít nebo jen trávit dovolenou a je tam od desáté hodiny něco zakázáno, tak se přizpůsobím. Tak jako když k někomu přijdu a u něho se vyzouvá, tak se u něho vyzuju.“
* Nyní jste se posunuli od hard rocku k melodickému rocku, od jednodušších textů k prokomponovanějším. Jak myslíte, že se budete vyvíjet dál?
„Asi přirozeně. (smích) Nám zatím vyhovuje, jak jsme udělali poslední dvě desky, zatím neuvažujeme o tom, že bychom to chtěli měnit. Sami si děláme i management, takže nás nikdo do ničeho netlačí, třeba do nějakého mainstreamu, že bychom měli nějak změkčit nebo zmelodičtit nebo přitvrdit. Troufám si tvrdit, že nová deska bude to samé, co děláme teď. Samozřejmě že bude zase jiná, ale budou tam jak jemnější písně, tak tvrdší písně, aby si každý vybral. Hlavní ale je, aby to bavilo nás. Nejde nám o kalkul, děláme to, co chceme, a lidi nám to věří.“
* Máte z vaší tvorby nějakou oblíbenou píseň a proč?
„Nejde říct, která je pro mě osobně ta nejlepší. To je jako byste měli tři děti a měli jste si z nich vybrat, jaké z nich máte nejradši. Jsem šťasten za některé písně jako Letokruhy, Láskožrouti, Amygdala, Atomové srdce otce. Ale pro mě osobně je taková vzácná píseň Charlotte. Je z první desky a je málo známá. My ji nehrajeme, lidi ji už tolik neznají. Ale možná na ni někdy přijde řada...“
* Ví se o vás, že nehrajete pro peníze, ale že hudbu děláte srdcem, pro radost. Také jste řekl, že hrajete to, co lidi baví, a proto nehrajete Charlotte, která se líbí vám, ale už ne fanouškům. Neprotiřečí si to trochu?
„Ne. My jsme chtěli, aby právě tohle tour bylo o tom, že se lidi budou bavit. Měli jsme proto hodně velké dilema, co budeme hrát. Lidi nám říkali: ´Hrejte tuhle skladbu, nás to baví.´ My jsme to tak ovšem necítili, ale dali jsme na ně. Jsou totiž písně, které chceme hrát my, pak jsou tu ale písně, které chtějí lidi poslouchat. A jsou tu i písničky, které teprve čekají na to, až budou uvedeny do koncertního programu. Je to složité, máme prostě hodně hitů.“ (úsměv)
* Jaké je turné Prach a vzduch tour? Stalo se něco zajímavého, co by vám utkvělo v paměti?
„Celkově to turné bylo výborné, hlavně tedy jeho návštěvnost. Téměř všude je vyprodáno nebo aspoň nabito. Překvapilo nás to hlavně v Čechách, kde byly vyprodány Pardubice a Liberec, v Mostě a Jindřichově Hradci bylo nabito. Co se týče toho zajímavého zážitku, tak mohu prozradit, že při jízdě na jeden koncert se nám stala taková věc s technikou. Tým dvaceti lidí, kteří se starají o zvuk, převážel aparaturu a u Prahy jim upadlo kolo na autě. Byla z toho málem havárie. To kolo totiž trefilo další auto! Ale nikomu se naštěstí nic nestalo. Kluci sháněli šrouby a vypadalo to, že koncert bude zrušený, ale nakonec jsme to zvládli.“
* V roce 2014 jste jeden z koncertů odehráli na parníku plujícím po Vltavě. Proč taková šílenost?
„My se snažíme překvapovat lidi pořád něčím jiným. Udělali jsme myslím v roce 2014 a snad i v roce 2015 koncert na parníku Tyrš v Praze, který ale pojme jen tři stovky lidí. Za pár dnů to bylo vyprodáno a hodně fanoušků se dost zlobilo. Ptali se, proč to neuděláme na víckrát nebo dva tři dny po sobě. To ale technicky nešlo. Bylo to však velice příjemné, kouzelné. Když jsme po Vltavě pluli a hráli, lidi se na nás otáčeli. Ale chtěli jsme jít dál, čehož je důkazem třeba i Prach a vzduch tour. Parník jsme nahradili specialitkou, kterou české kapely nemají, a dá se říct, že to nemají ani ty světové kapely. Máme svůj vlastní festival Traktor Open Air, který se bude konat už potřetí. První ročník byl v našich domovských Hranicích, druhý v Plzni a 11. května příštího roku pojedeme na Korunní pevnůstku do Olomouce. Vždycky si pozveme spřátelené skupiny, přitom to neděláme nijak ve velkém, stačí čtyři pět kapel, ať každá má opravdu regulérní koncertní minutový set a všichni si to užijí.“
* Na hudební scéně jste již více než patnáct let. Máte nějaké rady pro začínající kapely, jak třeba mohou uspět?
„Základními radami jsou dřít a dřít a hlavně umět si naslouchat a zůstat ve stejné sestavě. To je šíleně důležité. Pokud se vám neustále mění členové v kapele nebo jsou tam nějaké rozbroje a studené války mezi dvěma gangy, tak to nebude fungovat. Když jsme Traktor zakládali, bylo nám třicet plus a už jsme za sebou měli rozpady bývalých kapel. To je jako když jdete do druhého vztahu už ve zralém věku, to už neřešíte kraviny, které jste řešili v předchozích vztazích, když nám bylo dvacet a každý si myslel, že on má tu svoji pravdu. Nyní si umíme naslouchat. Je nás pět, takže je samozřejmě nějaká demokracie, ale do určitých mantinelů. Je to složité, ale když člověk chce a umí naslouchat, tak je to všechno jednoduché. Hlavně musíte být nad věcí a nesmíte čekat, že ta pomyslná sláva přijde za pět let. Musíte si to prostě vyhrát. Na náš první koncert přišlo třeba pět deset lidí. Pak třicet, padesát, sedmdesát. A takhle jsme to objížděli. Opravdu to máme objeté a vydřené. A nyní jsme na roztrhání. Už teď máme celý rok 2018 plný, a některé nabídky už dokonce musíme odmítat. Nechceme být pořád v tahu, koncerty si chceme užívat a dávat do toho na pódiu úplně všechno.“
* Kolik koncertů vůbec stihnete za rok?
Minulý rok jsme jich měli třiašedesát . Dalo by se i více, ale nechtěli jsme. Pořád máme muziku jako koníček a ne hlavní činnost, protože máme svoji práci a své rodiny. Když hrajeme a něco děláme, tak to děláme pořádně a děláme jenom to. Dokážeme si pak udělat dva měsíce volno, kdy se s kluky dohromady moc nevidíme. Letos to vidím maximálně na šedesát koncertů.“
* Jezdíte i do zahraničí nebo se zaměřujete spíš na Česko?
„V minulých letech byly pokusy v Polsku nebo na Slovensku, protože zpíváme v mateřštině. Po nové desce to vypadá, že i v Anglii by byl zájem, protože se jim líbí, že zpíváme právě v mateřštině. Čeština nezní Angličanům až tak blbě, připadá jim docela nezvykle zajímavá. My se snažíme češtinu trochu kroutit, aby tam nebyla nezpěvná slova. Jinak nikam do Ameriky se nehrneme.“
* Když už jste si vydobyli takovou slávu, nepřemýšleli jste, že byste se tím skutečně začali živit?
„Všichni jsme zralí, a proto víme, že vše je pomíjivé. Někdo z nás může onemocnět, já můžu ochraptět a nechceme sázet na jednu kartu. Traktor nás sice živí, ale bereme to pouze jako koníček za peníze a rozhodně neuvažujeme o tom, že bychom teď nechali našich civilních zaměstnání. Traktor je pro nás sice na prvním místě, ale máme i svá povolání. Jsme při zemi, v klidu, nad věcí, v pohodě.“ (smich)