AKTUALIZOVÁNO: „JSEM RÁD ZA KAŽDÝ ZÁPAS V REPREZENTACI“, říka Ondřej Vitásek

Ještě předminulou neděli nastoupil v KHL proti Jokeritu Helsinky, aby se ani ne o den později po absolvování tří a půl tisíce kilometrů dlouhé cesty hlásil na srazu českého národního týmu v Praze. Prostějovský rodák Ondřej Vitásek obdržel po svém podzimním přesunu do Chanty Mansijsku pozvánku hned na první velkou reprezentační akci nové sezóny Karjala Cup, který proběhl o uplynulém víkendu. Krátce po úvodním tréninku s tuzemským výběrem kouče Jandače si sedmadvacetiletý obránce udělal při cestě domů za rodinou chvíli i na čtenáře Večerníku.

Jak prozradil, nečekanou změnu svého klubového angažmá již vstřebal a v olympijské sezóně před ním leží jeden velký sen, který však dle svých slov v hlavě ještě nemá...

* Máte za sebou několik prvních měsíců v Kontinentální hokejové lize. Co zatím říkáte na Rusko?
„Je to dobrá zkušenost. Hokej se hraje celkem kvalitní a užívám si, že můžu měřit síly s nejlepšími týmy. Jen mě mrzí, že naše výsledky nejsou tak dobré. Máme sice často hodně slibně rozehraný zápas, ale už mnohokrát jsme ho ztratili a brali jsme třeba jen jeden nebo dva body.“
* Jak dlouho jste si musel zvykat na nové město, spoluhráče i samotnou ruštinu?
„Víceméně jsem byl hozený do řeky a musel jsem se naučit plavat. (úsměv) Veškerá komunikace byla v ruštině, což nebylo zpočátku ideální. Je to sice jazyk podobný češtině, ale vůbec jsem nevěděl, co mám na základě pokynů v tomto jazyce hrát. Hodně mi pomohl slovenský obránce Martin Štajnoch, díky němu jsem se dokázal rychle adaptovat. Kdybych tam byl sám, tak by to pro mě bylo horší.“
* A nyní si už s ruštinou tykáte?
„Abych pravdu řekl, není to ještě na rozhovory, už se ale chytám, mnoha věcem rozumím a je to na dobré cestě. Za další měsíc nebo dva by to mohlo být ještě o hodně lepší. Musím se učit“. (smích)
* S Libercem jste musel absolvovat maximálně několikasetkilometrové cesty autobusem. Přivykl jste si už na hodiny strávené v letadle?
„No, je to náročné. Většinou létáme na trip, který trvá osm dní, takže jsme na cestách, do toho časové posuny. Dostanete se ve tři ve čtyři ráno na hotel, vyspíte se, dáte trénink a další den opět hrajete zápas a přesouváte se dál. Musíme se s tím ale popasovat. Většinou před prvními dvěma zápasy se sejdeme normálně na trénink a máme ještě rozbruslení, ale pak už je to volnější a ti, co hrají víc, mají tréninky dobrovolné
* S Libercem jste musel absolvovat maximálně několikasetkilometrové cesty autobusem. Přivykl jste si už na hodiny strávené v letadle?
„No, je to náročné. Většinou létáme na trip, který trvá osm dní, takže jsme na cestách, do toho časové posuny. Dostanete se ve tři ve čtyři ráno na hotel, vyspíte se, dáte trénink a další den opět hrajete zápas a přesouváte se dál. Musíme se s tím ale popasovat. Většinou před prvními dvěma zápasy se sejdeme normálně na trénink a máme ještě rozbruslení, ale pak už je to volnější a ti, co hrají víc, mají tréninky dobrovolné.“
* Dělalo vám problémy zvykat si na různá časová pásma?
„Pro mě je lepší, když hrajeme blíž k Moskvě, kde činil posun jednu hodinu oproti Česku, teď jsou to dvě. V Chanty Mansijsku je to už plus tři a hrozně dlouho mi to vadilo. Nemohl jsem spát, usínal jsem hodně pozdě. Ale musíte brát, že to tak je, a naučit se s tím žít, jinak to nejde. To je prostě Rusko.“
* A jaké to je letět třeba do Vladivostoku?
„Naštěstí takový trip ještě neproběhl, takže nevím.“ (smích)
* Kam nejdál jste zatím cestoval?
„To nelze tak jednoduše říct. Jednou letíme tři hodiny, nazpět třeba čtyři a mezitím máme krátký, čtyřicetiminutový přelet. Je to takové různé.“
* Nacházíte se za Uralem, přišla už obávaná ruská zima alespoň v náznaku?
„Jo, už sněžilo a bylo mínus deset. Místní říkali, že za týden by už mělo být mínus dvacet. Třeba naše město není příliš velké (má přibližně 80 tisíc obyvatel - pozn. red.), ale kolem je hezká krajina, koná se tam biatlon a zasněžené to vypadalo pěkně. Horší to bude v prosinci, až bude venku mínus čtyřicet, to už zimu moc rád mít nebudu a budu se těšit domů do tepla. (smích) Já mám ale rád všechna období, samozřejmě i zimu, protože se hraje hokej.“
* Po minulé sezóně jste původně zamířil do švédského Örebro, kde jste ale nečekaně skončil. Proč a jak se následně zrodil váš přesun do Ruska?
„Šlo o to, že angažmá na severu mi od začátku nesedlo. Podepsal mě ještě starý manažer, jenže pak přišel nový a taktika byla jasná, bude se hrát úplně jiný styl hokeje. Učili mě tam přešlapovat a bruslit, upravovali mi životosprávu, a trvali na tom, že musím shodit několik kilogramů. Od prvního týdne se to začalo vléct a došlo to do stádia, kdy jsme byli všichni nespokojeni. Objevilo se pak Rusko a čekalo se, až se vše dojedná.“
* A v Chanty Mansijsku vše šlape?
„Jo, tak samozřejmě je to Rusko... (pousměje se). Jsou tam určité situace, nad nimiž zůstává rozum stát, já si ale nemám nač stěžovat. Šel jsem tam hrát hokej a ne za turistikou nebo poznáváním měst. Hlavně se chci ukázat a dokázat si, že na to mám.“
* V Česku jste už měl vybudovanou pozici, kolik prostoru dostáváte tam?
„Byl jsem docela mile překvapen, že od prvního zápasu jsem měl kolem pětadvaceti minut času na ledě. Od trenéra jsem dostal velkou důvěru, a když jsme naposledy hráli na čtyři lajny, tak jsem stále hrál sedmnáct osmnáct minut. To je myslím super. Navíc hraji všechno, přesilovky i oslabení, takže jsem v tomto ohledu maximálně spokojen. Pokud hrajeme s kvalitními týmy, tak jsem většinou na nule v plus/mínus, což je u obránců hodně důležitá statistika. Jsem rád, že po této stránce nepropadám.“
* Takže přijíždíte na reprezentační sraz v příjemném rozpoložení?
„No, sám se cítím dobře a doufám, že si to přenesu i do reprezentace, ale týmové výsledky nejsou ideální. V tuto chvíli, kdy se nám v KHL tolik nedařilo, si jedu na repre víceméně odpočinout. Doufám, že budeme hrát dobrý hokej a přenesu si to pak i zpátky do Jugry.“
* Zpět do Česka jste se vydal dnes ráno (rozhovor vznikal v pondělí 6. listopadu - pozn. red). Jaké bylo přivítání se spoluhráči?
„Z mého pohledu jsem vůbec nevěděl, kam mám dřív skočit, protože jsem přiletěl, vzal si věci a trenéři mi řekli, že mám být za pět minut na ledě. (směje se) Tak jsem se jen rychle převlékl a šel na led. Oni už měli cvičení, já se musel nejprve rozhýbat, abych se nezranil, takže se začal připravovat s týmem později. Bylo to ale jiné než předešlé srazy. I proto, že jsem celý den strávil v letadle nebo na letišti v Moskvě, tak jsem se ještě nezastavil, až teď, když jsem sedl do auta. Nyní se fakt těším do postele...“
* Letošní Karjala Cup je odlišný, vyhovuje vám, že je program o den delší a že se neutkáte jen s tradičním evropským triem.
„Je to jiné oproti předešlým ročníkům, ale nehraje to až takovou roli. Minulé roky se hrálo čtvrtek, sobota, neděle, teď středa, pátek, neděle. Je to o zvyku. Když jsem přišel do národního týmu z Liberce, hrálo se mi hůř, teď ale jak hrajeme v KHL třeba čtyři pět zápasů obden, tak to vliv mít nebude. Aspoň tak to cítím já. Ze soupeřů nám Rusko a Švédsko zůstalo, pouze Finsko se vyměnilo za Švýcarsko. Já jsem ale rád za každý zápas v reprezentaci, takže i kdyby to bylo proti jakémukoliv jinému týmu, vždy by to pro mě byla čest a užíval bych si to.“
* Cítíte naději pro start na olympijských hrách v Koreji?
„Abych pravdu řekl, tak šance je vždy na všechno, ale v tuto chvíli to beru tak, že jsem byl pozvaný jen na jeden turnaj, za což jsem hrozně rád. Půjdu zápas od zápasu, dál koukat nebudu. Budu se nadále snažit hrát dobrý hokej, a co bude dál, to se uvidí.“
* Ale je to přesto meta, kterou máte tak trošku v hlavě?
„Nemám, popravdě opravdu nemám! Zaprvé je to daleko, zadruhé je tu spousta dost kvalitních hráčů, takže v tuto chvíli je mojí metou hrát dobrý hokej za reprezentaci, a až se vrátím, tak předvádět dobré výkony v Rusku. Kdyby to přišlo, byl bych rád a také pro to udělám maximum, ale v tuto chvíli se soustředím na tento turnaj a pak na zápasy v Rusku. Bylo by to hezké, ale teď je strašně důležité, abych dobře odehrál tento turnaj, a když to vyjde, tak budu moci myslet dál.“
* Máte již představu, jak budete moci strávit Vánoce?
„Hrajeme 25. prosince, o den dříve máme volno. Tam se ale Štědrý den neslaví, až Nový rok. Jsme domluveni s rodinou, že přijedou za mnou a strávíme Vánoce spolu. Je to sice ještě za dlouho, doufám ale, že to klapne a užijeme si hezké svátky ´počesku´.“
* Zatím jste v Rusku sám?
„Nemusím, ale dosud jsem byl, protože máme náročné cestování a také jsem se potřeboval soustředit na hokej a vše zařídit. Zhruba čtrnáct dní jsem byl na hotelu, pak jsem se přestěhoval a brzy by se už za mnou měla přijet podívat rodina. Popřípadě známí, pokud budou chtít, ale ty nutit nemůžu“. (úsměv)
* Přišly na vás občas pocity odloučení, když máte blízké tisíce kilometrů daleko?
„Samozřejmě. První dva týdny si to člověk nepřipouští, ale když jste pak sám delší čas a trávíte večery o samotě, tak to na vás dolehne. Navíc máme s manželkou sedmnáctiměsíční dítě, tak to bylo o to horší.“
* Jakou radost vám dcerka dělá?
„Popravdě moc vyrostla, rychle se vyvíjí se a je mi líto, že u toho být nemůžu. (povzdechne si) Vše objevuje, každým dnem se zlepšuje a mrzí mě, že jsem tak daleko. Ale bohužel to tak někdy v životě hokejisty je a nemůžete si vybírat...“
* Neuvažujete, že byste se i proto vrátil před příští sezónou blíž Česku?
„Uvidíme, v jakém klubu budu, to je první věc. Já bych byl samozřejmě rád, aby rodina mohla přijet za mnou, život v Rusku ale není v každém městě ideální místo. Kdo tam byl, tak ví, o čem mluvím... Chtělo by to i hezké město, aby člověk mohl někam jít a podívat se. Když už jste na tripu, tak i něco podniknout a využít čas.“
* V Chanty Mansijsku je kam se vypravit?
„Popravdě ani moc ne. Jsou tam možnosti, když ale máte mínus třicet, mínus čtyřicet, tak toho moc dělat nejde. Můžete jít do aquaparku, do malého nákupního centra, které si projdete a v němž si dáte kafe, ale to je tak vše.“
* Takže cílem pro příští rok je dostat se třeba do Petrohradu?
(smích) „To je možná tak sen, ani ne cíl. Bylo by to moc pěkné, moc šancí tomu ale nedávám. To bych asi musel změnit styl a začít střílet hodně gólů. Bylo by to ale pěkné. Když jsem hrál proti Petrohradu, tak obránci většinou měli velice lehkou pozici, že se ani moc nenadřeli.“
* Nyní máte na druhou stranu možnost vyniknout v trochu slabším týmu...
„Ano, o to se snažím. O to mi jde, abych trochu vynikl a všimly si mě lepší mužstva. Příští sezóna je ale ještě daleko a soustředím se na to, co je teď. Co bude, to bude. Jsem sám zvědav, co se stane...“ (úsměv)