„JSEM VE FÁZI, KDY SI MOHU ROLE VYBÍRAT A TO SI MOC UŽÍVÁM“

Městské divadlo navštívila další legenda české herecké scény. Hana Maciuchová se představila s inscenací Žena vlčí mák a jak již Večerník informoval v minulém vydání, za své představení sklidila zasloužený bouřlivý potlesk. Někdejší představitelka veselého Ančete z Krkonošských pohádek se publiku představila již v nesčetném množství filmových i divadelních inscenací, a tak není divu, že i v Prostějově má řadu oddaných fanoušků, kteří na jejím prvotřídním vystoupení nesměli chybět.

V exkluzivním interview pro čtenáře Večerníku poodhalila jedna z nejoblíbenějších českých hereček Hana Maciuchová něco ze svého soukromí a zavzpomínala i na herecké kolegy, kteří ji doprovázeli na cestě za uměleckou nesmrtelností...

Kterou roli považujete ve své dosavadní kariéře  za zásadní a proč?

„To je velmi obtížná otázka, na kterou vlastně ani nemůžu odpovědět, protože za ta léta v mé profesi jsem odehrála tolik rolí, že zvolit jednu by podle mě ani nebylo správné. Milovala jsem například roli Lízy ve hře Obchodník s deštěm, Marty v Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Claire v Křehké rovnováze. V každém věku a etapě života je ta pozice trochu jiná, každá ta role s sebou nese něco jiného a vlivem nabytých životních zkušeností jsem každou   nich vnímala a vnímám jinak i teď, s odstupem času...“

Mohli jsme vás vidět v mnoha filmových, divadelních i televizních rolích. Které odvětví je vám nejbližší?

„Určitě neřeším, které z uvedených odvětví je mi bližší, řeším pouze dobré a špatné role, přičemž ty se mohou objevit jak na divadle, tak v televizi. Zásadní je pro mě samozřejmě divadelní práce, protože mám nejvíc času se s tou svojí rolí potkat a namlouvat ji, oproti roli, kterou odehrajete ve studiu a pak už se s ní nesetkáte.“

Máte nebo měla jste nějaký herecký vzor?

„Nemám a ani jsem žádný neměla. Herectví je povolání, při kterém se nedá od nikoho ´opisovat´. Na ten svůj způsob tady musí přijít každý sám. Můžu jen říct, že jsem obdivovala herce, jako byl Karel Höger, nebo svého muže, Jiřího Adamíru.“

S kterým hercem či herečkou byste nikdy neodmítla spolupráci?

„Určitě bych neodmítla spolupráci s žádnou ze svých kolegyň ani s žádným ze svých kolegů, pokud by výsledek měl alespoň trochu smysl...“

Daří se vám po odehraném představení odložit roli a stát se znovu Hanou Maciuchovou?

„Určitě ano, herectví je povolání jako každé druhé, mnohdy i celkem náročné, takže mi nedělá problém po představení roli v šatně odložit a stát se opět Hanou Maciuchovou (úsměv).“

Jistě máte mnoho příznivců mezi ženským i mužským publikem. Neměla jste někdy na základě některého z fanouškovských dopisů chuť se s některým svým obdivovatelem sejít?

„Ne, to mě nenapadlo... (smích) A proč? Své ctitele bych ráda ušetřila zklamání...“

Je nějaká vysněná role, kterou si toužíte zahrát?

„Role si nikdy nevysnívám, mnohem raději se jimi nechávám příjemně překvapovat (úsměv). Navíc mohu říct, že jsem ve fázi, kdy si role mohu opravdu vybírat a to si moc užívám.“

Kdybyste nebyla herečkou, čím byste byla?

„S největší pravděpodobností bych byla asi muzikantkou. Nejsem si sice jistá, hře na který hudební nástroj bych se věnovala, ale tohle umělecké odvětví mě vždy fascinovalo.“

Jaká je vaše oblíbená kniha?

„Mou oblíbenou knihou je vždy ta, kterou právě čtu, takže teď je to třeba autobiografická kniha indického spisovatele Salmana Rushdieho Joseph Anton - vzpomínky. Autor se tu ve vzpomínkách vrací do roku 1989, kdy byl odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše. Popisuje to tak autenticky, že to člověka vede k úvahám na téma existence a jak je vlastně všechno v životě tak nějak propojené...“

Studovala jste v nedaleké Olomouci, vzpomenete si při příležitosti účinkování v Prostějově na studentská léta a léta vašich hereckých začátků?

„Ano, studovala jsem na olomouckém gymnáziu, ale na vzpomínání v průběhu hostování a vystupování po divadlech bohužel není moc času. Ani na to, zajet na známá místa. Ale snad někdy bude... (úsměv)“

Převládají spíše příjemné či nepříjemné zážitky?

„Určitě hlavně ty příjemné.“

Jak si vysvětlujete popularitu vámi ztvárněné postavy Miriam Hejlové z televizního seriálu Ulice?

„To musí posoudit hlavně diváci. Dávám do role, kterou hraji, vždy vše a jsem ráda, pokud ji diváci přijmou. Je to pro mě příjemné ocenění mé práce, když cítím a vidím, že role, kterou ztvárňuji, je tolik oblíbená (úsměv).“

Hrála jste po boku skvělých herců a hereckých legend, jakými byli například Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Ilja Prachař a další. Jaký je to pocit být nyní jednou z těch legend, s nimiž se touží mladší herci objevit na jevišti či ve filmu?

„Samozřejmě je to moc příjemný pocit, jsem nesmírně ráda, že jsem měla tu možnost a čest být na jevišti nebo stát před kamerou se všemi těmi skvělými herci a herečkami. Je to jako bych se držela za ruce se všemi těmi bardy českého divadla a filmu. Moc si toho vážím...“

kdo je Hana Maciuchová

Nestárnoucí česká herečka, představitelka bezpočtu divadelních, filmových a televizních rolí se narodila 29. listopadu 1945 ve Šternberku. Už při studiu na gymnáziu v nedaleké Olomouci se věnovala ochotnickému divadlu a později se stala členkou Studia při Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Po absolvování pražské DAMU hrála v Divadle Za branou, Divadle na Vinohradech a je držitelkou mnoha uměleckých ocenění, mimo jiné ji diváci zvolili jednou z desíti nejoblíbenějších českých hereček. Jejím manželem byl známý český herec s nezaměnitelným hlasem, Jiří Adamíra (+67). Hanu Maciuchovou jste mohli vidět například v televizní pohádce Krkonošské pohádky, v seriálech Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Lucie, postrach ulice a mnoha dalších. V současnosti ztvárňuje jednu z nejoblíbenějších postav televizního seriálu Ulice, Miriam Hejlovou.