- 28. říjen 2017
- 1940x
Triumf v nabitém keirinu a třetí místo ve sprintu si z letošního ročníku Memoriálu Otmara Malečka odvezla nizozemská hvězda Theo Bos. Pod úspěchem několikanásobného mistra světa a olympijského medailisty byl podepsán i Pavel Buráň. Právě legendu české dráhové cyklistiky totiž čtyřiatřicetiletý Holanďan oslovil krátce před svým návratem do Evropy.
Postavou nevysoký, avšak výkony a úspěchy nepřehlédnutelný muž se tak vrátil na prostějovský ovál v pozici trenéra a mezi závody si ochotně udělal čas i na čtenáře Večerníku. Pohovořil mimo jiné o tom, čemu se nyní nejvíce věnuje, zhodnotil pozici svých nástupců a zasnil se, že si jednou skutečně zajede na českém velodromu světových parametrů.
* Jaký to pro vás byl návrat zpátky do Prostějova, navíc s novou reprezentací?
„Musím upřesnit, nejsem tu s novou reprezentací, ale Bosovi pomáhám jen dočasně na tyto závody, je to jednorázová kamarádská výpomoc. Theo přiletěl z Japonska, kde je s Tomášem Bábkem na keirinu, potřebuje ale body do seriálu Světového poháru, tak přiletěl na dva závody do Evropy a poprosil mě, protože se známe a rok jsem ho trénoval v Holandsku, jestli bych se tu o něj nemohl postarat. Takže upřesním, že ho netrénuji, ani nikoho jiného. Aktuálně dělám dřevostavby a trochu jsem odbočil od cyklistiky.“ (úsměv)
* Měl jste možnost vidět ho i na trénincích, nebo až tady v Prostějově?
„Přiznám se, že tím, jak jsem zaneprázdněn dřevostavbami, tak jsem trochu pryč z cyklistiky a moc jsem toho teď o něm nevěděl. Vím, že skončil na silnici mezi profíky a chce se nominovat na olympiádu do Tokia, právě proto se přesouvá zpátky na dráhu. Evidentně mu tato změna svědčí, protože na prostějovské dráze zajel historicky druhý nejlepší čas 10,33 sekundy. Když přijdete ze silnice, je to velice těžké a on je hodně rychlý. Navíc přiletěl z Japonska a byl tady jen pět dní, aklimatizace udělala také své. O to lepší a cennější výsledek to pro něj byl.“
* Bylo to překvapení, když Vás Theo kontaktoval?
„Znám jeho historii a vím, že potřebuje body do světového poháru, tak mi bylo jasné, že bude muset z Japonska přijet. Je to asi měsíc, kdy mě kontaktoval poprvé, jestli bych měl na něj čas. Známe se od roku 2008, kdy jsme spolu byli na olympiádě v Pekingu. Máme k sobě poměrně blízko, jsme občas v kontaktu a napíšeme si, takže to automaticky vyplynulo.“
Další chyba na Vápenici.