Gabriela KOZMÍK: „Chtěli si mě prvně OKOUKNOUT“

Do Prostějova se vrátila po pěti letech na poslední chvíli, aby jako třetí blokařka kryla záda dvěma mladším parťačkám. Přesto Gabriela Kozmík (za svobodna Tomášeková) odehrála hned první soutěžní duel nové sezóny ve Šternberku celý v základní sestavě. Nemocná Veronika Trnková raději odpočívala a čtyřiatřicetiletá Gabika zvládla svou obnovenou premiéru v barvách VK solidně. Poté odpověděla Večerníku na pár otázek.

* Jaký byl úvodní mistrák?

„Pokud jde o mě osobně, cítila jsem trochu nejistoty. Volejbal sice hraju už iks roků, ale po tom návratu to ještě není ideální. Vím, co mám na hřišti dělat, ale než ten impuls do mozku zafunguje, o chvilku déle to trvá. (úsměv) Se sebou jsem tedy nebyla moc spokojená.“

* Co po týmové stránce?

„Byla jsem příjemně potěšená tím, že se v Prostějově nic podstatného nezměnilo a všechno tady funguje tak jak má. Je fajn, když v klubu každý přesně ví, co má dělat a taky to dělá.“

* A hodnocení samotného střetnutí?

„Řekla bych, že my jsme hrály celou dobu plus mínus svůj standard, zatímco soupeř se po špatném začátku postupně lepšil. Od půlky druhé sady hrály domácí holky uvolněně a víc nás zatlačily, na což jsme měly zareagovat větším zvýšením tempa. To se úplně nepovedlo, proto byl druhý a hlavně třetí set docela vyrovnaný. Ale zvítězily jsme 3:0, což je důležité.“

* Jak se vůbec zrodil váš prostějovský comeback?

„Nejdřív mi zavolal Lubo Petráš, jestli nechci přijet na pár tréninků. Chtěli si mě okouknout. (smích) Řekla jsem O.K., protože stejně chodím hrát beach a do posilovny. Tak jsem se do Prostějova přijela ukázat, trenér Čada mi vysvětlil situaci a potom i nabídl smlouvu. Musela jsem se rozmyslet, neboť to není jen o mně, když mám rodinu se dvěma malými dětmi. Po pravdě jsem si ale zrovna chtěla pinknout za nějaké družstvo, byť asi ne na takové profi úrovni. Přišla však tahle šance a já ji nakonec vzala, podobné příležitosti by člověk měl využívat. Jsem za ni ráda a děkuji. Budu se snažit, abych týmu svým dílem pomohla.“

* Berete současné angažmá po více než roční pauze coby jakousi nástavbu své šestkové kariéry?

„Já to nevnímám úplně tak, že jsem předtím skončila a teď znovu začínám nebo pokračuju. Docela intenzivně totiž sportuju celý život včetně posledního roku a půl, co jsem odešla z Přerova. A manžel mi při diskusi nad tím, jestli mám prostějovskou nabídku vzít, řekl: Pro nás se tím stejně nic velkého nezmění, protože i tak jsi třikrát nebo čtyřikrát týdně pryč. Vždycky jsem se snažila své sportování přizpůsobovat v rámci možností celému okolnímu životu včetně rodiny. Teď je to super v tom, že mám díky působení ve VK zase maximální motivaci a hraní šestkového volejbalu u mě dostalo tím větší smysl.“

* Neleká vás trochu špičková kvalita evropské Ligy mistryň, kterou bude vékáčko hrát?

„V Champions League jsem dřív absolvovala řadu let a myslím, že se není čeho bát. Tam si jde člověk užít krásné zápasy proti favoritům, které se snaží překvapit. Psychicky náročnější jsou spíš takové souboje, jako ten ve Šternberku, kdy je favorizovaný váš tým a musíte tuhle roli dobrou hrou potvrdit. Obecně se dá říct, že bych si ráda příležitost v Prostějově užila a něčím pozitivním zdejšímu týmu přispěla.“