AKTUALIZOVÁNO: „PŘECHODNĚ JSEM VYSTUPOVAL JAKO KAREL RICHARD MARINOV“

Okrašlovací spolek města Prostějova spolupracuje s Karlem Kekešim již několik let, zejména při vystoupení s Dagmar Cáskovou, kdy tuto duo hraje a zpívá v domovech seniorů nebo na akcích nejen pro starší spoluobčany v „Duze“. Mimo to jej můžete vidět také na muzikoterapiích i přednáškách v Prostějově a okolí, byť nyní tráví více času v Praze. Ostatně muzikoterapie, harmonizace zpěvem, meditace, odbourání stresu, dechové cviky, harmonizace čaker, alikvótní zpěvy, akordeon a mnoho dalšího - právě to je oblíbený Karel Kekeši. Přestože se narodil v Krnově a nyní bydlí v Praze, vyrůstal a největší část života strávil v Prostějově.

* Kdy jste se začal věnovat hudbě?
„Dá se říct, že celkově odmalička. Maminka mi říkala, že jsem dřív zpíval, než mluvil. (směje se) A tak mě zpívání provází celým životem. Mám rád především šansony.“
* O čem jste vůbec snil v dětství?
„Jako malý kluk jsem toužil stát se profesionálním zpěvákem.“
* Takže jste chodil do základní umělecké školy a na konzervatoř?
„Nemám žádné pěvecké školy ani konzervatoř, ale za svůj život jsem absolvoval mnoho kurzů zpěvu a naučil se několik technik zpívání uvolňujících přirozený hlas. Od dětství jsem se učil hrát také na akordeon a zpíval lidové písně. Mojí největší školou byl ale samotný život.“
* Proč vám rodiče neumožnili rozvíjet se v hudební sféře?
„Z jejich strany se mi bohužel nedostávalo vůbec žádné podpory. Chtěl jsem hrát na klavír, ale ze strany rodičů byla pokaždé negativní odezva...“
* Kdo vás tedy naučil hrát na akordeon?
„Rodiče byli chudí, tak chtěli, abych chodil jen do hudební výchovy na akordeon. Já se bránil a teprve v osmé třídě mě vzal pan Kuchař z milosti na takzvaný ´švindl kurz´, kde mě naučil trochu noty a seznámil s tím, jak se na to hraje. Zbytek byl jen na mně, tudíž jsem ve čtrnácti letech začínal jako samouk podle sluchu. Dnes je akordeon mou láskou.“ (úsměv)
* Je o vás známé, že se věnujete alikvótním zpěvům. Co to vlastně je a jak dlouho se jimi zabýváte?
„Alikvótním zpěvům se věnuji asi šest let. Byla to dlouhá cesta. Alikvótní zpěv je technika využívající jazyka a horního patra. Jazyk dám na horní patro a posouvám ho. V rámci sebepoznávání jsem potkal jistou Petru Schwabe, která ve mně objevila schopnost harmonizovat za pomoci alikvótně-intuitivního zpěvu. Je to technika zpívání různě vysokých tónů, které svojí vibrací příznivě působí na naši psychiku i na orgány v našem těle a uvolňují tlak, stres a napětí. Dokáže zklidnit a celkově harmonizovat. Tuto techniku zpívání a její vibrace znali již naši dávní předkové, egyptští kněží, tibetští lámové a šamani. Poznal jsem také alikvótního zpěváka Wolfganga Sauce z Německa.“
* Působil jste v nějaké kapele?
„Zpíval jsem v dechovém orchestru Vřesovanka, kde jsem se poznal s Dagmar Cáskovou, dále ve vojenské kapele Hrušovanka, patnáct let jsem byl zpěvák v Tanečním orchestru Sokrat v Karlových Varech i v Orchestru Václava Hybše.“
* Jak jste se octil v Karlových Varech?
„Udělal jsem si tam masérský kurz a masážím se věnoval dobrých dvacet let. Zároveň jsem byl členem Tanečního orchestru Sokrat.“
* Vystupoval jste i někde jinde?
„Zpíval jsem na Šlágru pod starým jménem Karel Richard Marinov, to mě ovšem nenaplnilo.“
* Takže jste nějakou dobu používal jiné jméno?
„Ano, přechodnou dobu jsem pod ním vystupoval. Z té doby naleznete mnoho mých vystoupení např. na www.youtube.cz, dokonce i ´cédéčko´ z té doby nesou jméno K. R. Marinov. Pak jsem se ale vrátil ke kořenům a vystupuji pod svým původním jménem Karel Kekeši.“
* Říkáte, že vás zpívání na TV Šlágr nenaplnilo. Proč?
„Raději zpívám sám a pro radost. Nakoukl jsem do byznysu a zjistil, že není o co stát... Je to jen iluze, show pro lidi a nic není skutečné. Nemám rád televizní média, neříkají pravdu!“
* Zúčastnil jste se někdy nějakých soutěží?
„V roce 1997 jsem vyhrál v pěvecké soutěži Caruso Show zájezd do Tunisu, o rok později jsem skončil na druhém místě v televizní estrádě Rozjezdy pro hvězdy.“
* Máte nějaký svůj hudební vzor?
„Vzorů mám hodně, zejména těch, kteří zpívají srdcem. Lze sem zařadit Edith Piaf, Lisu Gerrard, která nazpívala úvodní song k filmu Gladiátor, jednu z nejsilnějších písní Scary Face. Z českých umělců by to potom byli Waldemar Matuška, Karel Hála, Judita Čeřovská.“
* Kde nejraději zpíváte?
„V prostorech s vysokou klenbou. A rád zpívám a hraji seniorům.“
* Takže kostely?
„Tam je dobrá akustika i vysoká klenba. Ne vždy je mi to však dovoleno! Nevím, čeho se bojí, a proto ne vždy souhlasím s jejich zákazy...“ (zamračí se)
* Jaký hudební žánr máte v oblibě?
„Rád zpívám intuitivně-alikvótní zpěvy, šansony, lidovky, swing a etnickou muziku.“
* A když si chcete něco poslechnout, čemu dáváte přednost?
„Poslouchám klasiku, balkánskou muziku, arabskou hudbu, šansony.“
* Přidal byste nějaké vaše životní krédo?
„Zdravý selský rozum, otevřené čisté srdce a radost - to je mé životní motto.“
* Nedávno na muzikoterapii jste zmínil psychohygienu. Můžete přiblížit?
„Psychohygiena znamená vyčistit si hlavu. Najít si čas jen pro sebe, pustit si muziku, zazpívat si. Je to hlavně o duši.“
* Najde se ve vašem životě perlička?
„Jsem adoptovaný. To jsem se ale dozvěděl až po smrti adoptivních rodičů. Mé rodné jméno bylo Karel Vrba.“
* Čemu se nyní nejvíce věnujete?
„V současné době především sólovému koncertování, muzikoterapii a nahrávání cédéčka.“