„Fotbal tady je odlišný od srbského,“ zvyká si útočník Vladimir Petrović

Zatím trpělivě seděl na lavičce a čekal na větší příležitost. Srbský mladík Vladimir Petrović ji dostal trochu nečekaně v Líšni, když se uvolnil post podhrotového hráče. Přestože bojoval, do významnější příležitosti se nedostal. O zápase a dosavadních dojmech z Prostějova vyprávěl Večerníku v exkluzivním interview.

* V Líšni jste poprvé nastoupil v základní sestavě, co to pro vás znamená?
„V Prostějově jsem odehrál významnou část letní přípravy, takže jsem měl možnost poznat způsob hry. Ten je mimochodem odlišný od toho, na co jsem byl zvyklý, fotbal je určitě silovější a důraznější. Věřím, že se tomuto stylu na hřišti přizpůsobím.“
* Jak se Vám hrálo konkrétně v tomto utkání?
„Utkání nebylo vůbec jednoduché. Soupeř hrál agresivně po celé ploše hřiště, ale podle průběhu utkání jsme měli vyhrát. Šance byly sice na obou stranách, ale měli jsme jich víc a byly vyložené. Je to škoda.“
* Zatím jste nastupoval spíše sporadicky, jak jste spokojen s dosavadním angažmá v Prostějově?
„S podmínkami v klubu jsem spokojen. Spoluhráči vytvářejí příjemné prostředí v kabině a jsem rád, že můžu při trénincích sledovat, jak pracují. Pro mě je to posun na novou, vyšší úroveň, než ve které jsem se pohyboval předtím. Přestože pravidelně nenastupuji, vnímám zdejší angažmá určitě pozitivně.“
* Jaké jsou Vaše plány pro blízkou budoucnost, hodláte se zabydlet v českém fotbale?
„Když to vezmu z perspektivního pohledu, samozřejmě bych se jednou rád posunul do fotbalově ještě vyspělejších zemí. Mám teprve dvacet let a teď se chci adaptovat na podmínky v českém fotbale. Už příchod do tohoto prostředí byl pro mě hodně lákavý. Chtěl bych se tady dostat co nejvýše, pokud by se to podařilo, mohu si pochopitelně otevřít dveře i někam dál.“
* Jak jste si zvykl na běžný život u nás, domluvíte se už?
„Čeština a srbština jsou sice jako slovanské jazyky podobné, je tam značný počet stejných slov, ale v přímé komunikaci mám samozřejmě stále problém. Česky se dobře nedomluvím, proto si stále pomáhám angličtinou, abych se přes ni dostal k češtině. Fotbalové „hantýrce“ už rozumím a jsem schopen se řídit i pokyny v češtině.“