AKTUALIZOVÁNO: „MÁME SILNÝ TÝM, ABY DOMA JASNĚ VYHRÁVAL“

Co odkoučovaná sezóna, to splněný úkol a dosažený úspěch. Takovou stoprocentní bilancí se v prostějovském klubu může pochlubit pouze dlouholetý hlavní trenér zdejších volejbalistek Miroslav Čada. Ještě „Agelky“ dokonce dotáhnul k mistrovskému titulu i v uplynulém ročníku, který už začínal mimo ústřední dění a k družstvu nastoupil až v nouzi dva měsíce před koncem extraligy. Teď má před sebou definitivně poslední rok na lavičce a přeje si jediné: ať je stejně vydařený, jako všechny předchozí.

* Můžete připomenout, proč jste se rozhodl k jarnímu záskoku přidat ještě jednu sezónu coby první lodivod vékáčka?
„Okolo prostějovského volejbalu jsem se nepřestal pohybovat ani loni po odchodu z funkce, moc mi na něm záleží. A když se mančaft dostal po novém roce do problémů, na přání šéfa klubu Petra Chytila jsem se na místo kouče vrátil. Původně jen do konce minulého ročníku, ale když jsme potom začátkem léta probírali situaci, dohodli jsme se na pokračování vzájemné spolupráce. S tím, že ještě jednu poslední sezónu bude fungovat model, kdy si já sestavím hráčský kádr i realizační tým a ponesu hlavní zodpovědnost jak za výkony, tak za výsledky. Po té osobní pauze jsem cítil, že mám dostatek chuti a energie. Pomohlo taky těžce vybojované ligové zlato za složitých podmínek.“
* Při stavbě družstva i realizačního týmu jste vsadil vesměs na ty, s nimiž jste už dříve spolupracoval. Šlo o náhodu?
„Vůbec ne, právě naopak. Co se týče realizačního týmu, nebyl důvod k žádným velkým změnám, neboť s Lubošem Petrášem coby druhým trenérem i se všemi ostatními se mi vždy skvěle pracovalo a je na ně spolehnutí. Jediným novým členem nakonec je masér Tomáš Rak, rovněž schopný profík na svém místě. Pokud vezmu hráčské složení mančaftu, zůstaly kvalitní volejbalistky Julča Kovářová, Laura Emonts, Nina Herelová a Verča Trnková plus perspektivní Lucka Nová, k nim jsme přiřadili dvě mladé odchovankyně z juniorského výběru Sarah Cruz i Terezu Slavíkovou. A potom jsem se snažil přivést v rámci možností co nejlepší posily, aby pořádně vyztužily kolektiv. V Katy Weiss i Heleně Horké jsme získali opravdu špičkové hráčky, dá se říct rozdílové. Výborná je rovněž Andy Kossányiová a pomoct družstvu určitě dokážou též Míša Zatloukalová s Gabikou Tomášekovou. Podstatné pro mě je, že všechny holky dobře znám a vím, že se na ně můžu spolehnout po herní i lidské stránce.“
Jak velký problém je neuskutečněný příchod vynikající Heidy Casanova Alvarez?
„Samozřejmě je velká škoda, že po veškerém dlouhém úsilí nakonec u nás nebude, neboť se jedná o skutečně špičkovou, navíc univerzální hráčku. Ale nemá už smysl řešit, co jsme nemohli ovlivnit, radši se dívejme dopředu... Já i bez Casanova vidím tým, který má velkou sílu i kvalitu a navíc v něm spočívá značný potenciál ohledně společné soudržnosti. Obrovskou výhodou je, že všechny současné členky družstva už v Prostějově strávily minimálně rok, většina mnohem víc. A tím pádem dokonale znají zdejší prostředí i podmínky, nemělo by je nic zaskočit. Včetně vzájemných vztahů, protože holky se většinou dobře znají mezi sebou a existují taky vybudované vazby mezi hráčským kádrem a námi z realizačního týmu. Proto pevně věřím, že mančaft bude na vysoké úrovni fungovat jak volejbalově, tak coby jednolitá parta maximálně usilující o společný cíl.“
Co říkáte na absolvovanou přípravu?
„Vždycky se vyskytnou nějaké komplikace, v našem případě například nutnost odřeknutí turnaje v Postupimi vzhledem k tehdy úzkému kádru při zranění Laury Emonts. Celkově však příprava proběhla výborně a pozitivní je především to, že většinu děvčat jsme měli k dispozici po celou dobu. V našem přípravném modelu jsme se hodně dlouho a důkladně věnovali kondici, aby hráčky měly co nejlepší fyzický základ pro celou sezónu a své tělo maximálně zpevněné kvůli prevenci možných zranění. Současně jsme vedle kondiční stránky vůbec nezanedbávali herní prvky, i na týmové sehrávání byl dostatek času. A co se týká přátelských zápasů, před kvantitou jsme upřednostnili kvalitu. Nejvíc nám logicky daly špičkové přípravné duely proti Rzeszówu a tamní silně obsazený turnaj, ani Mizuno Cup na Olympu Praha rozhodně nebyl k zahození. Teď jde o to z tréninkového období plynule přejít do soutěžního s co nejlepším zvládnutím prvních mistráků.“
* Jak vidíte nadcházející ročník českých soutěží a ambice VK v nich?
„Předně chci říct, že ani v nejmenším nikoho nepodceňujeme a naopak respektujeme kvality všech tuzemských soupeřů. Hlavně Olomouc má stejně jako loni velice dobrý a kompaktní celek, hodně posílilo Královo Pole, dost zajímavý kolektiv sestavil nováček z Liberce, nebezpečná dál bude Ostrava a neodepisoval bych ani Olymp. Přesto jsem přesvědčen o síle našeho současného družstva. A platí, že pokud budeme předvádět kvalitní volejbal, na jaký podle mě máme, tak určitě jsme schopni splnit naše obvyklé cíle. To znamená vyhrát Český pohár i UNIQA extraligu ČR. Coby bonus se samozřejmě pokusíme národním soutěžím dominovat podobně jako v dřívějších letech.“ (pousměje se)