NA ROVINU: Tomáš Kaláb

Karavana jede dál! Seriál rozhovorů s významnými postavami veřejného života, který nese název „NA ROVINU“, pokračuje na svém tradičním místě i v dnešním vydání. Tentokrát jsme trochu experimentovali, nešli pro respondenta nikterak daleko a v případě zástuJeho identitu znáte především z fotbalových reportáží prostějovského eskáčka, ale také nejrůznějších akcí v regionu. Redaktor Večerníku Tomáš Kaláb (na snímku) se však letos na jaře pustil i do drobného podnikání, když převzal v tu chvíli tušenou prodejnu nápojů v Olomoucké ulici. Po půlročním provozu jsme se zajímali o nabité zkušenosti drobného podnikatele...

* Podle vysokoškolského titulu lze soudit, že jste se povoláním vzdálil hodně daleko od svého oboru?
„To je pravda. (úsměv) Vystudoval jsem biochemii na přírodovědecké fakultě a od začátku profesní dráhy pracoval na pomezí obchodní a logistické činnosti pro zdravotnictví. Od žákovských let mi nedělal problém sloh, zřejmě díky genům mého dědečka. Psal jsem hodně věcí jen tak ´do šuplíku´, až přišla spolupráce s Večerníkem, a psaní mě tak i živí. Při této práci potkáte spoustu zajímavých lidí, stalo se, že jsem přičichl, či spíše lehce přivoněl například také ke gastronomii. Loňskou sezónu jsem provozoval bistro v Javoříčku a s trochou nadsázky jsem patřil mezi nejvzdělanější provozovatele rychlého občerstvení. Od této zkušenosti byl krůček k provozování obchodu. Konečně můj pradědeček ještě za monarchie vlastnil obchod koloniálním zbožím v Dolní ulici, takže zase něco z rodinných dispozic.“ (pousměje se)
* Od těch dob se ovšem podnikatelské prostředí notně změnilo...
„Jak se to vezme. Konkurence je pořád stejně tvrdá a zákazníci stejně, nebo možná i více nároční. Chtějí zajímavý sortiment, neméně zajímavé ceny a ještě zajímavější služby. Z vyprávění vím, že pradědeček pečlivě monitoroval ceny nejbližší konkurence a nebylo mu zatěžko vyhovět zákazníkovi i v neděli odpoledne mimo pracovní dobu. Státní byrokracie je ale samozřejmě úplně jinde. Mnozí z mých známých se podivovali nad tím, že otvírám obchod se startem EET. Na mnoha příkladech z malých vesnic totiž vidíme, že po tomto ´dárečku´ obchody spíše mizí. I v mém případě to byl pro předchozího provozovatele spíše impulz než reálný důvod ukončení činnosti...“
* Vám tedy EET problémy nepůsobí?
„To jsem neřekl. Problémy působilo především jeho zavedení, kdy jsem byl koncem února ve značném časovém presu. Obchod bylo potřeba převzít ze dne na den, přitom prvního března muselo být EET funkční. Když jste pod časovým tlakem, je to vždycky špatně a důsledky vás doženou třeba za několik měsíců. Třeba zjistíte, že krabička vydávaná prodejcem za standardní počítač už nepojme víc informací, při rozšiřování paměti odborníkem se dozvíte, že hodnota hardwaru činí tak dvacet procent vámi zaplacené ceny. Nebo vás kontaktuje finanční úřad, který z přehledů tržeb zjistí, že jste v prvních dnech neměl správně nastavené vydávané doklady a bez jakéhokoli důkazu vám ochotně doměří daň včetně úroků a penále. A je úplně jedno, že se všichni školitelé zaklínali, že EET nebude mít návaznost a dopad na účetnictví firmy. Stát si prostě na malé rybky kladivo najde vždycky!“
* Máte za sebou letní sezónu, jak se vydařila?
„Je zřejmé, že v oblasti nápojů je léto stěžejní roční období. V mém případě si vše teprve tak říkajíc ´sedalo´. Byl jsem třeba konfrontován se změnou postoje významného obchodního partnera, což je v jakémkoli podnikání problém. Snažím se charakter obchodu posunout do pivotéky a maloobchodu, zákazníci stále nacházejí nové značky piv z celé republiky i regionální minipivovary. Pokud máte někoho ze svých blízkých pivními fajnšmekry, můžete je potěšit originálními dárkovými baleními. A koho přepadla kapka nostalgie, může si dát červenou nebo žlutou limonádu v originálních třetinkových láhvích našeho dětství, mnohdy nesoucí tehdy typický nástřik ´Nealko´. Prostě kdokoli chce pozvat přátele na dobré pití, najde u nás všechno potřebné.“