AKTUALIZOVÁNO: Žerava: „MOTOKROS JE SVOBODA, ADRENALIN, PROSTĚ ŽIVOT. NIC V NĚM NEOŠIDÍTE!“

Jeho úspěchy nejen na tuzemské scéně jej už nějakou dobu řadí k opravdovým velikánům až legendám motokrosového sportu. Od svého prvního startu je obávaným jezdcem a osobností, přičemž toto označení mu stále náleží i ve věku třiačtyřiceti let. Poslední triumf si Martin Žerava, který již trvale žije v Prostějově, vychutnal předminulý víkend na jednorázovém podniku Světového poháru veteránů, který dokázal v obrovské konkurenci vyhrát. Podruhé se tak stal mistrem světa jezdců nad čtyřicet let. „Mám velkou radost, byl to pro mě velmi dobrý den,“ neskrýval bezprostředně po dojezdu. Večerník úspěšného sympaťáka vyzpovídal v exkluzivním rozhovoru a mimo jiné zjistil, na kterou motorku usedl ještě jako malý kluk...

* Jak se rodilo vaše vítězství v závodě mistrovství světa veteránů?
„Na tento jeden závod světového šampionátu jsem se začal intenzivně připravovat tři měsíce dopředu. Snažil jsem se hodně zaměřit na fyzickou přípravu, protože závody v Holandsku jsou pokaždé hodně náročné. Závodí se tam na plážovém písku, v něm se špatně chodí, natož jezdí na motorce. A příprava se asi povedla, protože je z toho první místo.“ (úsměv)

* Jak jste si doposud v této kategorii vedl a které z dvou triumfů bylo těžší získat?
„Poprvé jsem vyhrál mistrovství světa veteránů před čtyřmi lety a rok na to jsem závodil v Assenu, kde jsem skončil na bronzové pozici. Vloni se jelo opět na stejné trati a to jsem byl těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. Letos to tedy vyšlo znovu na zlato, je to tedy mé druhé vítězství ve třídě nad čtyřicet let. Všechny závody byly těžké, ale určitě si cením nejvíc toho letošního vítězství na obtížném podkladu. V Česku se na tento povrch nedá moc natrénovat. A když na tom ti Holanďané a Belgičané jezdí od mala, tak se jim člověk může těžko rovnat.“

* Kdo byl vaším největším konkurentem v boji o titul?
„Určitě zmíněná trať. Ten povrch, písek, ten fakt nemusím. (úsměv) Každý je od začátku až do konce soupeřem, nejsilnější byla asi první pětka konečného pořadí.“

* Jak byste obě jízdy letošního šampionátu popsal?
„V prvním závodě světového poháru veteránů sice vedl od začátku do konce Niko Kalatie, ale ten byl nakonec penalizován o deset míst. Videozáznamy totiž ukázaly, že skákal v době, kdy vlály žluté vlajky. Jelikož jsem jel za ním druhý, vítězství mi tak trochu spadlo do klína. Ve druhém závodě měl Niko co dohánět. Odstartoval na druhém místě za Ravagliou, ale pouze jedno jediné kolo mu stačilo k tomu, aby se prohnal kolem italského závodníka, převzal vedení a s přehledem zvítězil. Já jsem zahájil první kolo osmou příčkou, ale ve druhém se propadl až na třináctý flek. Nicméně předvedl jsem bojovného ducha, nevzdal se a v desátém z celkových třinácti kol závodu jsem se probojoval zpátky na druhé místo, když jsem překvapil Sergeho Gaidettu, který si toto umístění držel po podstatnou část závodu. Solu jsme sváděli jeden boj za druhým, což dokázali diváci patřičně ocenit, a i když to byl Guidetty, kdo se radoval z druhého místa, přesto jsem vybojoval celkové vítězství. Pódium se mnou doplnili Nilsson a Kalatie.“

* Co vaše předchozí úspěchy, než jste začal jezdit za veterány. Jak na triumfy vzpomínáte?
„No, bylo jich hodně. (smích) Jsem čtrnáctkrát mistr republiky, dvakrát mistr Evropy v družstvech, na mistrovství světa MX3 jsem obsadil nejlépe celkové čtvrté místo. Navíc jsem dvojnásobný mistr světa klubových teamů v Six Days, plus mám hodně vyhraných rozjížděk a závodů MS kategorie MX3. Je toho opravdu hodně a těch druhých a třetích celkových míst je také dostatek.“ 

* Když se vrátíme k vašim začátkům, v kolika letech jste usedl poprvé na motorku a kdy jste odjel svůj první závod?
„Poprvé jsem usedl na motorku, kterou mi tehdy sestrojil a postavil můj otec. To mi bylo sedm let. Byl to upravený Stadion. A svůj první závod jsem jel v roce 1989 ve Vřesině u Ostravy, který jsem vyhrál.“

* Jak dlouho vás můžeme ještě vídat na trati?
„Dokud bude zdraví sloužit a budu mít sponzory či reklamní partnery a tým, který mě bude podporovat. (smích) Motokros, to je už takový životní styl a bez něj asi už nebudu.“ 

* Už máte v Prostějově nějaké nástupce?
„Dá se říct, že pár dobrých mladých jezdců tu je, ale záleží, jestli vydrží to nasazení, co je k motokrosu potřeba. Také zázemí je velice důležité, bez něj prostě nejde. Přijdou totiž úspěchy, ale i dost pádů. V tu chvíli je potřeba mít potřebnou podporu, aby pomohla vždy se vrátit na vrchol.“

* Čím vás vlastně motokros uchvátil a co stojí za vašimi úspěchy?
„Je to svoboda, adrenalin, život, nic v něm neošidíte. Stojí za tím rozhodně hodně dřiny, také bolesti, vytrvalosti, odříkávání a hlavně silná rodina a kamarádi, kteří vás podporují a pomáhají. Samozřejmě sponzoři, reklamní partneři a tým.“

* Kde vlastně trénujete?
„Dá se říct, že po celé Moravě. Snažím se střídat tratě, aby to bavilo. Hodně jezdím i do Itálie, kde jsou tratě mnohem náročnější, podobné těm světovým.“

* Kdo vás nejvíce podporuje? 
„Samozřejmě rodina a kamarádi, hlavně Karel Veselý. Moje pravá ruka. Jak se říká, stoprocentní kamarád, jsem mu hodně vděčný. (úsměv) Chtěl bych moc poděkovat svým sponzorům a reklamním partnerům za podporu.“

* Na jakém stroji jezdíte?
„Už čtvrtým rokem závodím na SUZUKI 450.“

* Když jezdíte závody v zahraničí, vnímáte mezi fanoušky i českou stopu?
„Pokud je to v okolí České republiky, tak ano, ale to jsou ti skalní fanoušci.“ (smích)

* Jaké jsou vaše další plány a cíle?
„Ještě bych rád udržel první místo v českém ´mistráku´ a pak si už pořádně odpočinout a nabrat nové síly na příští rok.“

* Máte i profi školu motokrosu. Kdo všechno se může přihlásit a co je jejím hlavním mottem?
„Úplně všichni, co se chtějí zdokonalit a zlepšit v motokrosu. Neberu rozdíly, snažím se poradit co nejvíce všem. Základním posláním profi školy je výuka techniky jízdy a trénink pro jednotlivce i pro skupiny. Zaměřujeme se ale také na konzultaci zimní přípravy a jídelníčku, správné nastavení tlumičů a podobně.“